Varicella zoster virus

Varicella zoster virus
	Varicella zoster virus
Baltimorova klasifikace virů
Skupina	I (dsDNA viry)
Vědecká klasifikace
Řád	Herpesvirales;
Čeleď	Herpesviridae;
Podčeleď	Alphaherpesvirinae;
Rod	Varicellovirus;
Druh	Varicella zoster virus (HHV-3)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Varicella zoster virus je herpetický vir, který u savců způsobují plané neštovice a pásový opar. Existuje proti němu vakcína obsahující oslabené viry, která je dnes podávána v některých částech Evropy a USA.^[1]. Společně s druhy skotího herpesviru 1 a 2 a suid (angl.) viru patří do rodu Varicellovirus.

Virologie

Morfologie

Varicella zoster virus je obalený virus s amorfním tegumentem, sférickým až vícetvarým kapsidem tvořeným 162 kapsomerami. V průměru má 150-200 nm, glykoproteinové komplexy jsou součástí membránového obalu.

Genom

Genom je nesegmentovaná, lineární dvoušroubovicová DNA o délce 125 kb obsahující ukončující a vnitřní repetitivní sekvence.

Genová exprese

Každý virový transkript je většinou pro jeden protein přičemž obsahuje promotorovou/regulační sekvenci, TATA box, vedoucí sekvenci 30-300 bp (nepřekládána) na 5' konci, ukončovací nepřekládanou sekvenci 10-30 bp na 3' konci a poly A signál. Mnoho genů se překrývá, vir obsahuje jen pár oddělených. Některé ORF jsou navzájem protichůdné, některé mohou být transkribovány z více promotorů a některé geny jsou nekódující.

Genom obsahuje 3 typy genů: bezprostřední, rané a pozdní. Bezprostřední jsou transkribovány okamžitě po infekci a zajišťují expresi raných genů kódující proteiny nezbytné pro replikaci. Pozdní geny většinou kódují strukturní proteiny. Geny exprimované během latentní fáze jsou řazeny do zvláštní kategorie.

Virové proteiny VHS a ICP27 se zaslouží o zastavení buněčné translace, čímž zajistí cílené upřednostnění virových proteinů nad buněčnými. VHS (nachází se na 17. genu, tvoří jej 455 aminokyselin ^[2]) je endoribonukleáza, která štěpí hostitelskou mRNA v cytoplasmě, čímž zajistí dostatek nukleotidů pro syntézu virové mRNA, kdežto ICP27 (nachází se v ORF4, tvoří jej 452 aminokyselin ^[3]) je bezprostřední protein, který se zaslouží o aktivaci transkripci jistých brzkých, raných i pozdních proteinů.

Životní cyklus

Replikace probíhá v jádře. Může probíhat lýtickou nebo latentní cestou.

Lýtická cesta

Virus se na hostitelské receptory naváže přes gB, gC, gD a gH.
Membrána viru sfúzuje s membránou buňky a vypustí tak virové jádro a tegumentární proteiny do cytoplasmy.
Kapsid je transportován k jadernému póru, kde je vDNA vypuštěna dovnitř.
Jsou exprimovány bezprostřední geny, které zahájí exprimaci raných genů.
Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována raná virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují rané proteiny.
Rané proteiny se účastní replikace DNA a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
Syntéza velkého množství vDNA pomocí virové DNA dependentní DNA polymerázy.
Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována pozdní virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují pozdní proteiny.
Pozdní proteiny jsou strukturní složky virového jádra a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
Viriony vypučí jadernou membránou, která byla obohacena o herpetické glykoproteiny z Golgiho aparátu, a nakonec jsou uvolněny skrze plasmatickou membránu.

Nejprve se replikuje v buňkách respiračního traktu, zejména v plicích, odkud se šíří do krevního a lymfatického systému (tzv. virémie) do buněk retikuloendoteliární soustavy. Následně se virus rozšíří do buněk pokožky a způsobuje zde vyrážku. Při lýtické cestě virus preferuje epiteliální slizniční buňky.

Latentní cesta

Replikace viru je v tandemu s replikací hostitelské buňky. Zůstává latentní v nervových buňkách dorzálního kořene a v gangliích kraniálních nervů.^[4]

Epidemiologie

Tento virus se přenáší obvykle kapénkovou infekcí a přímým kontaktem. Způsobuje celoživotní latentní infekci, tento virus se v těle uchovává a může později propuknout v podobě pásového oparu. U dětí obvykle probíhá jako poměrně nedrastické onemocnění plané neštovice, ačkoliv vzácně a zejména u jedinců se špatnou imunitou může vyvolat i pneumonii a encefalitidu. Vyskytuje se celosvětově a po celý rok.^[4]

Odkazy

Reference

↑ RÉDEI, George P. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.
↑ http://www.uniprot.org/uniprot/P09275
↑ http://www.uniprot.org/uniprot/P09269
↑ ^a ^b MURRAY, Patrick R.; ROSENTHAL, Ken S.; PFALLER, Michael A. Medical Microbiology, Fifth edition. [s.l.]: Elsevier, 2005.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Varicella zoster virus na Wikimedia Commons
ViralZone Archivováno 11. 5. 2011 na Wayback Machine.

[1] RÉDEI, George P. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.

[2] ttp://www.uniprot.org/uniprot/P09275

[3] ttp://www.uniprot.org/uniprot/P09269

[microbio-4] MURRAY, Patrick R.; ROSENTHAL, Ken S.; PFALLER, Michael A. Medical Microbiology, Fifth edition. [s.l.]: Elsevier, 2005.

[1]

[2]

[3]

[4]