Údolí Aosty

autonomní region v Itálii
(přesměrováno z Valle d'Aosta)

Údolí Aosty (italsky Valle d'Aosta, francouzsky Vallée d'Aoste) je malá autonomní oblast a zároveň provincie na severozápadě Itálie. Údolí Aosty je vsazeno mezi horské masivy Walliských a Grajských Alp. Sousedí s Francií na západě, Švýcarskem na severu a italským Piemontem na jihu. Je územně nejmenším z italských krajů a zároveň krajem s nejméně obyvateli.

Údolí Aosty
Regione Autonoma Valle d'Aosta
Région Autonome Vallée d'Aoste
Mapa údolí Aosty
Mapa údolí Aosty
Údolí Aosty – znak
znak
Údolí Aosty – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní městoAosta
Souřadnice
Rozloha3 260,9 km²
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel125 666 (2019)
Hustota zalidnění38,5 obyv./km²
Jazykitalština, francouzština
Správa regionu
StátItálieItálie Itálie
Nadřazený celekItálieItálie Itálie
Druh celkuregion
Podřízené celky74 obcí
GuvernérErik Lavévaz (UV)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2IT-23
NUTSITF2
Označení vozidelAO
Oficiální webwww.regione.vda.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Region má rozlohu 3 263 km² a 120 tisíc obyvatel. Hlavním městem je Aosta (Aoste).[1] Úředním jazykem je vedle italštiny také francouzština.

Geografie

editovat

Střed kraje leží v údolí, kterým protéká řeka Dora Baltea.[2] V západní části se nachází masiv Mont Blanc (Monte Bianco) (4 810 m), nejvyšší hora Evropy. Na severu se rozkládají Penninské Alpy s nejvyššími vrcholy Monte Rosou (4 634 m) a Matterhornem (Monte Cervino) (4 478 m). Na jihu leží Grajské Alpy s nejvyšším vrcholem Gran Paradiso (4 061 m), který se nachází na území nejstaršího italského národního parku Gran Paradiso. Východ Údolí Aosty postupně přechází do Pádské nížiny.

Reference

editovat
  1. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Valle d'Aosta, s. 14. 
  2. PODHORSKÝ, M.: Itálie - sever. 3. vydání, Freitag a Berndt 2007. 208 s. ISBN 978-80-86236-12-4. S. 35.

Externí odkazy

editovat