Wikipedie

Věra Vokáčová

Narozena 28. 4. 1930 v Písku, zemřela 1. 10. 2015. Historička umění, kurátorka a odbornice na šperk.

Věra Vokáčová, roz. Kramplová (28. dubna 1930, Písek – 1. října 2015, Praha) byla historička umění, kurátorka a vedoucí sbírek kovu a šperku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Mgr. Věra Vokáčová
Narození28. dubna 1930
Písek, Československo
Úmrtí1. října 2015 (ve věku 85 let)
Praha, Česko
VzděláníFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorička umění, kurátorka, muzejní pracovnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a dílo

editovat

Mládí strávené ve skautu a dospívání ve válečných letech ovlivnily její životní postoje. V letech 1952–1957 vystudovala dějiny umění a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (prof. Jan Květ, Jaroslav Pešina). Absolvovala obhajobou diplomové práce Renesanční interiérová výzdoba hradu Rožmberka (1957, Mgr.). V 70. a 80. letech absolvovala studijní pobyty v Centre d'etudes archéologique v Poitiers a krátkodobé pobyty v NDR, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a středoasijských a kavkazských republikách SSSR.

Mimo krátké období 1957–1958, kdy jako pracovnice Národního muzea připravovala výstavu Husitské hnutí a Jiří z Poděbrad v Táboře, pracovala od roku 1959 nepřetržitě až do roku 1993 jako kurátorka odboru užitého umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Její specializací se staly kovy, dřevo a jiné materiály, stolní náčiní, později zejména kovy a šperky. V letech 1986–1993 byla vedoucí tohoto odboru. Výrazně se zasloužila o rozmnožení a odborné zpracování sbírkových fondů UPM o moderní autorský šperk. Díky její aktivitě a mezinárodnímu renomé mohli čeští a slovenští umělci v oblasti autorského šperku svá díla od sklonku šedesátých let pravidelně vystavovat nejen v Československu, ale též v zahraničí.[1] Zpracovala odborně práce rudolfínského zlatníka Paula van Vianen ve sbírkách UPM.[2] a podílela se významně na týmových projektech, jako byla např. výstava Rudolf II. a Praha (1997).[3] Po odchodu do penze působila v nákupní komisi a poradním sboru UPM.

Přednášela na VŠUP, v Institutu výtvarné výchovy UJEP Ústí nad Labem, v ÚBOK, ČFVU, ÚUŘ, Asociaci starožitníků a jinde. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění. Publikovala v časopisech Ateliér, bydlení, Domov, Klenotník Hodinář, Starožitnosti a užité umění, Tvar, Umění a řemesla, Výtvarná práce, ad.[4] Její rozsáhlý katalog Český granát (1984) se stal cenným zdrojem informací pro bádání v oblasti granátového šperkařství. Obsahuje formální rozbory granátových šperků podle jednotlivých historických epoch, soupis nejdůležitější literatury a obsažné popisy vystavených exemplářů.[5]

Kurátorka výstav

editovat
  • 1963/1964 Ohýbaná židle, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha
  • 1968 Kov a šperk, Galerie na Betlemském náměstí, Praha
  • 1971 Sepp Schmölzer: Šperky, Galerie na Betlemském náměstí, Praha
  • 1978 Soudobý československý šperk, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • 1980 Jan Nušl: Práce z let 1912–1980, Galerie Československý spisovatel, Praha
  • 1983 Český šperk 1963–1983, Středočeské muzeum Roztoky
  • 1984 Český granát, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha
  • 1990 Kov a šperk: Oborová výstava, Galerie Václava Špály, Praha

Bibliografie (výběr)

editovat
  • Historický šperk, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha 1961
  • Ohýbaná židle, Národní galerie Praha 1963
  • Stříbrný šperk (Výstava výsledků I. mezinárodního symposia v Jablonci n. N.), 1968
  • Kov a šperk, Praha 1968
  • Stříbrný šperk 1971 (Výstava výsledků, II. symposium Jablonec n. N.), 1971
  • Šperky sovětských výtvarníků, Dílo – podnik Českého fondu výtvarných umění 1976
  • Soudobý československý šperk, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1978
  • Současný šperk, Odeon, Praha 1979
  • Lavabo, flakon, kat. výstavy UPM, 1979
  • Nože, lžíce, vidličky, kat. výstavy UPM 1981
  • Arte Aplicado Checoslovaco, Miniaturas de Vidrio, Ceramica, Textil y Joyas, Museo de Artes Decorativas, Havana 1982 (s D. Tučnou, J. Bártou)
  • Súčasný československý umelecký šperk, 56 s., Okresná galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne 1983 (s M. Kvasničkou)
  • Český šperk 1963–1983, 36 s., Středočeské muzeum, Roztoky 1983
  • Český granát, 126 s., Uměleckoprůmyslové muzeum Praha 1984
  • Současný československý email, 12 s., Atrium na Žižkově, Praha 1985
  • Kov a šperk: Oborová výstava, 8+32 s., Unie výtvarných umělců České republiky, Praha 1990
  • Šperky 1780–1860 ze sbírek UPM v Praze. Klasicismus – empír – pozdní empír – druhé rokoko, kat. výstavy UPM 1991
  • Einleitung; Die Prager Goldschmiede und Graveure, in: Prager Jugendstil, kat. výstavy, Museum für Kunst und Kulturgeschichte der Stadt Dortmund, 1992
  • Věra Vokáčová (ed.), Šperk, kámen, kov. Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově 1884–2002, Praha 2002
  • Věra Vokáčová, Kateřina Nováková: Karel Votipka. České kameny, 48 s., Realtisk, s.r.o., Praha 2005, ISBN 80-239-4988-8

Reference

editovat
  1. ↑ Helena Koenigsmarková, Zemřela Věra Vokáčová, historička umění a kurátorka v oblasti autorského šperku, Bulletin UHS 27, 2015/1-2, s. 42
  2. ↑ Věra Vokáčová, Práce Paula van Vianen ve sbírkách UPM v Praze, in: D. Hejdová, J. Šetlík (eds.), Sborník statí na počest 70. výročí narození PhDr. Emanuela Pocheho, DrSc., Acta UPM 8, 1973, s. 37-50
  3. ↑ Bulletin UHS 12, 2000, č. 1, s. 9
  4. ↑ A. Horová, in: Slavíček L, 2016, s. 1630-1631
  5. ↑ Orságová O, 2011, s. 10

Literatura

editovat
  • Lubomír Slavíček (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1630–1631, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Olga Orságová, Český granátový šperk ve 20. století, diplomová práce, KDU FF UP Olomouc 2011

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Věra_Vokáčová&oldid=23978815“