Věra Vášová-Váňová
Věra Vášová-Váňová[2] (4. října 1879 Praha – 12. listopadu 1963 Nové Město na Moravě) byla česká spisovatelka, básnířka a překladatelka.
| Věra Vášová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Věra Váňová |
| Narození | 4. října 1879 Praha |
| Úmrtí | 12. listopadu 1963 (ve věku 84 let) Nové Město na Moravě |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně (49°10′17″ s. š., 16°35′33″ v. d.) |
| Pseudonym | Albína Boušková |
| Povolání | spisovatelka a básnířka |
| Alma mater | učitelský ústav |
| Manžel(ka) | Pavel Váša |
| Rodiče | Jan Váňa[1] |
| Podpis |  |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatRodiče Věry Vášové byli pedagog a spisovatel Jan Váňa a Albína Váňová. Měla sestru Helenu Růžičkovou-Váňovou (1881–1959), která byla také spisovatelka a překladatelka z ruštiny.
V mládí získala znalost angličtiny, francouzštiny, němčiny a ruštiny, poté, co se provdala, učil ji manžel latinu.[3] Jeden rok studovala dívčí průmyslovou školu, poté učitelský ústav. Studia nedokončila, protože se v roce 1899 provdala a přestěhovala se za manželem nejprve do Loun a roku 1901 do Brna.[3]
Krátce učila angličtinu na Střední škole Dívčí akademie v Brně. V letech 1912–1913 byla externí redaktorkou Lidových novin, poté s nimi spolupracovala trvale.[3]
Byla členkou Moravského kola spisovatelů, byla činná v ženském hnutí na Moravě[4] a členkou presbyterstva evangelické církve českobratrské v Brně. Bydlela na adrese Babákova 2. Byla pochována na brněnském Ústředním hřbitově.
Rodina
editovatVěra Váňová se provdala za Pavla Vášu (23. 1. 1874 Čáslav – 20. 3. 1954 Brno), bohemistu, literárního historika, pedagoga, redaktora Lidových novin[5]. Měli čtyři děti:[3] Pavla Vášu (1902–1925), Jana Vášu a Libuši Ohnoutkovou-Vášovou (1904–1986).
Dílo
editovatPsala básně i prózu, překládala z angličtiny, publikovala též pod pseudonymy Albína Boušková a Věra Prachatická.
Debutovala v roce 1917 sbírkou veršů Básně, v próze se zaměřila na osudy žen a dívek. Své vzpomínky zpracovala v knihách Holčičky a jejich svět (1923)[6] a Soňa(1928). Verše Myslela jsem, že umru (1936) jsou loučením a přípravu na smrt v období, kdy měla podezření na smrtelnou nemoc. Nad životem a dílem Karla Čapka se zamyslela v knize Karel Čapek s hlediska náboženského (1930).[7]
Básně
editovat- Časopis Besedy času: Vstříc přírodě, Koncem srpna – 1907 Astry, Erotovi – 1908, Andante z Lužánek, Momentka z lázní – 1910
- Topičův sborník literární a umělecký: Hebrejská Melodie – 1915–1916, V nemoci – 1916–1917
- Básně – Praha: Vydáno Fondem Julia Zeyera při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1917
- Cesta do ticha: básně – Brno: nákladem Polygrafie, 1931
- Myslela jsem, že umru: báseň – Brno: V. Vášová, 1936
- Ze všech nejkrásnější: výbor veršů brněnských básníků – sestavil a bibliografickými poznámkami opatřil Bohumil Penka; [Petr Bezruč, Mirek Elpl, Rajmund Habřina, Ivan Jelínek, Bohuš Kafka, František Kožík, Zdeněk Kriebel, Jiří Mahen, Jaroslav Marcha, Oldra Sedlmayerová, Zdeněk Spilka, Antonín Trýb, Jarmila Urbánková, Věra Vášová]. Brno: Pokorný a spol., 1936
- Balady a meditace: básně – Praha: Vydavatelské oddělení KSML (YMCA), 1941; 1948
Próza
editovat- Holčičky a jejich svět – Praha: František Borový, 1923
- Po návratu: román legionáře – Brno: Knižnice Ruchu, 1926
- Soňa – Brno: Brněnské knižní nakladatelství, 1928
- Karel Čapek s hlediska náboženského – YMCA v Československu, vydavatelské oddělení, 1930
- Dcery Adamovy: čtyři plastiky – Praha: Nakladatelství Kalich, 1938
- Služebnice neužitečná a jiné povídky – Brno: Tiskové a nakladatelské podniky Zář, 1947
Překlady
editovat- Sandford a Merton: povídka o dvou chlapcích, ze stavení a ze zámku – Thomas Day; z angličtiny přeložili Jan Váňa a Věra Vášová. Praha: Eduard Grégr, 1910
- Dům veselí – Edith Wharton; z angličtiny. Brno: Lidová tiskárna, 1912
Zajímavost
editovatPři obhajobě způsobu mluvy moravských žen se neobávala v časopise Nová řeč vystoupit proti takové autoritě, jakou byl literární vědec a překladatel Pavel Eisner.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Kalich. 2019.
- ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 481.
- ↑ a b c d PEŠTA, Pavel. Josef Hais Týnecký. In: Luboš Merhaut a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1670-6. Svazek 4/I. S–T. S. 1246–1247.
- ↑ Např. Organisace pokrokových žen. S. 8. Eva [online]. Čís. 1.-2./1911, s. 8. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-07-04]. Dostupné online.
- ↑ VÁŠOVÁ, Věra. Holčičky a jejich svět. Praha: František Borový, 1923. 145 s. Dostupné online. Dostupné po registraci.
- ↑ VÁŠOVÁ, Věra. Karel Čapek s hlediska náboženského. Praha: YMCA, 1930. 39 s. Dostupné online. Dostupné po registraci.
- ↑ VÁŠOVÁ, Věra. Brus a ženy. S. 20–22. Naše řeč [online]. ÚJČ AV [cit. 2023-01-25]. Čís. 1/1933, s. 20–22. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věra Vášová-Váňová
- Věra Vášová v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
