Wikipedie

Věžnice (okres Jihlava)

obec v okrese Jihlava v Kraji Vysočina

Věžnice (německy Wiesnitz, Wesenz[4]) je obec, která se nachází v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Žije zde 154[1] obyvatel.

Věžnice
Znak obce VěžniceVlajka obce Věžnice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPolná
Obec s rozšířenou působnostíJihlava
(správní obvod)
OkresJihlava
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°24′25″ s. š., 15°45′32″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel154 (2024)[1]
Rozloha4,88 km²[2]
Katastrální územíVěžnice
Nadmořská výška565 m n. m.
PSČ588 27
Počet domů60 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduVěžnice 55
588 27 Jamné u Jihlavy
obec.veznice@tiscali.cz
StarostaBohumír Kriegsmann
Oficiální web: www.obecveznice.eu
Věžnice
Věžnice
Další údaje
Kód obce588130
Kód části obce181412
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Název se vyvíjel od varianty Wieznijcze Bahenna (1556), ze Wieznicze Bahenne (1557), z Dolní Věžnice (1597), Wieznitz (1678), Wiezenetz (1718), Wieschnitz (1720), Wieznitz (1751), Wiesnitz a Wěznice (1846), Wieznitz a Věžnice (1872), Věžnice Bahenná (1881), Wěžnitz a Věžnice (1893) až k podobě Věžnice v roce 1924. Místní jméno znamená místo, kde je či byla věž (strážní či kostelní). Přívlastek bahenná odkazuje na mokrý terén, na kterém ves leží. Pojmenování je rodu ženského, čísla jednotného, genitiv zní Věžnice.[5]

Historie

editovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1509,[6] obec však vznikla již ve 13. století kolonizací kraje benediktýnským klášterem z Třebíče.[6] poté byla pravděpodobně součástí měřínského proboštství. V roce 1512 změnila ves majitele, když ji Jan Kobík z Opatova prodal Hynku Bočkovi z Kunštátu. V roce 1559 obec vlastnil Jan Stránecký ze Stránce, jenž ji v roce 1570 prodal Janu Zahrádeckému ze Zahrádek. Jeho synové Arnošt, Oldřich a Smil postoupili obec v roce 1584 Matouši Grýnovi ze Štyrzenberka, Karel Grýn ji spolu s dalšími osadami prodal Danielu Neumeierovi z Wintenberku, po Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován. Císařská komora ves směnila za 2000 tolarů Smilauerovi ze Smilova, jenž ji v roce 1627 daroval jihlavským jezuitům, pod jejichž majetek obec patřila až do roku 1773.[7] Na starém obecním razítku z roku 1741 stojí nápis „Poctivá obec Bahenní Věžnice“, uprostřed názvu je vymalována věž tvrze a zkřížená sekyra s kosou. Po zrušení řádu ves roku 1790 získal dědičně polenský měšťan Václav Kalcher, jenž obec pronajal Janu Nussbaumovi, jehož vnuk Jan vesnici v roce 1849 koupil od studijního fondu bývalých jezuitů. V roce 1899 majetek včetně Věžnice zdědil baron Karel Schiller z Lanškrouna, jehož rodu byl majetek v roce 1945 zkonfiskován.[6]

V letech 1869–1950 spadala obec pod okres Jihlava, v letech 1950–1961 pod okres Jihlava-okolí a od roku 1961 opět pod okres Jihlava.[8] V letech 1980–1990 se stala součástí tzv. střediskové obce Jamné.[6] Obec se zapojila od Programu obnovy venkova, díky němuž v obci proběhla telefonizace, vyasfaltování obecních cest a jiné investiční projekty. V roce 1998 obec zvítězila v soutěži Vesnice roku.[9]

Přírodní poměry

editovat

Věžnice leží v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Nachází se v mírné kotlině 6,5 km severovýchodně od Luk nad Jihlavou, 16 km východně od Jihlavy a 10 km jihovýchodně od Polné. Geomorfologicky je oblast součástí Křižanovské vrchoviny a jejího podcelku Brtnická vrchovina, v jejíž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Řehořovská pahorkatina.[10] Průměrná nadmořská výška činí 565 metrů.[11] Nejvyšší bod o ndamořské výšce 627 metrů leží jihovýchodně od Věžnic.[12] Říčka Šlapanka pramení 400 m jižně od obce, v roce 1995 na ní byl vybudován rybník Obora.

Obyvatelstvo

editovat

Podle sčítání 1930 zde žilo v 56 domech 294 obyvatel. 294 obyvatel se hlásilo k československé národnostié. Žilo zde 291 římských katolíků a 1 příslušník Církve československé husitské.[13]

Vývoj počtu obyvatel Věžnic[14][6]
Rok 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 295 274 308 327 283 281 295 294 223 211 198 169 156 150 147

Obecní správa a politika

editovat

Místní části, členství ve sdruženích

editovat

Obec se rozkládá na katastrálním území Věžnice a nečlení se na místní části či základní sídelní jednotky.

Věžnice je členem mikroregionu Dobrovolný svazek obcí Mikroregionu Polensko a místní akční skupiny Českomoravské pomezí.

Zastupitelstvo a starosta

editovat

Obec má pětičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta Bohumír Kriegsmann.

Období Voliči Účast v % Mandáty Výsledky Starosta
2006–2010 125 88,80 5 5 SNK Věžnice Bohuslav Novák
2010–2011 135 68,89 5 5 SNK Věžnice Bohumír Kriegsmann
2011–2014 137 69,34 5 5 SNK Věžnice Bohumír Kriegsmann
2014–2018 130 66,92 5 5 SNK Věžnice Bohumír Kriegsmann

Znak a vlajka

editovat

Právo užívat znak a vlajku bylo obci uděleno rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 18. května 2012. Znak: V modrém štítě na zeleném vrchu volná kvádrovaná hradba, z níž vyniká věž, obojí stříbrné, věž má tři (2, 1) černá okna a červenou kuželovou střechu zakončenou zlatým křížkem. Z vrchu před hradbou vynikají kosmo kosa a šikmo sekera-širočina, obojí stříbrné a odvrácené, kosiště a topůrko přirozené barvy. Vlajka: Z horního okraje listu vychází modrý klín s vrcholem na dolním okraji listu. Z horní poloviny žerďového a vlajícího okraje vycházejí bílé pruhy do druhé a třetí čtvrtiny dolního okraje listu. Dolní žerďový a vlající trojúhelník červený. V dolním vrcholu klínu zelený vrch, z něho vyniká volná kvádrovaná hradba, z níž vyniká věž, obojí bílé, věž má tři (2, 1) černá okna a červenou kuželovou střechu zakončenou žlutým křížkem. Z vrchu před hradbou vynikají kosmo kosa a šikmo sekera-širočina, obojí bílé a odvrácené, kosiště a topůrko hnědé. Vlajka má rozměr šířky ku délce v poměru 2:3.[15]

Hospodářství a doprava

editovat

V obci funguje hostinec, prodejna se smíšeným zbožím JEDNOTA, spotřební družstvo Velké Meziříčí. Půdu obdělává soukromé zemědělské družstvo a jedna rolnická rodina. Sídlí zde firma PILATRANS ZEJDA s.r.o.[16] Územím obce prochází dálnice D1, silnice II/351 v úseku Polná – Kamenice a silnice II/602 v úseku Měřín – Jihlava.[17] Dopravní obslužnost zajišťují dopravci ICOM transport, TRADO-BUS a Tourbus. Autobusy jezdí ve směrech Brno, Velké Meziříčí, Jihlava, Tábor, Písek, Strakonice, Velká Bíteš, Puklice, Kamenice, Řehořov, Měřín, Bransouze, Arnolec, Polná a Náměšť nad Oslavou.[18]

Školství, kultura

editovat

Škola byla založena roku 1818. V roce 1992 byla vybudována víceúčelová budova se společenským sálem, ve které sídlí místní knihovna a obecní úřad. Roku 1994 byla postavena hasičská zbrojnice, sbor dobrovolných hasičů tu vznikl v roce 1889.[6]

Pamětihodnosti

editovat
  • Sousoší svatého Jana Nepomuckého a Panny Marie – v barokním stylu pochází z II. poloviny 18. století
  • Boží muka – stojí při silnici do Vysoké Studnice, vznikla pravděpodobně v I. polovině 19. století
  • Památník milénia se zvoničkou – pochází z roku 1997,[19] vevnitř věžičky je zavěšen stylizovaný kruh, který symbolizuje věčný koloběh života a smrti

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Redakce Josef Bartoš, Jindřich Schulz, Miloš Trapl; Recenze: B. Čerešňák, J. Petrlík, K. Křesadlo, H. Příleská, I. Štarka. 1. vyd. Svazek XI. Ostrava: Profil, 1988. 385 s., 9 map. Kapitola Politický okres Jihlava, s. 82. 
  5. ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku M-Ž. Svazek II. Praha: Academia, 1980. S. 701. 
  6. ↑ a b c d e f PRCHAL, Jan. Vítejte u nás. In: Mikroregion Polensko. Polná: Obce sdružené v Mikroregionu Polensko, 2003. ISBN 80-239-0141-9. Kapitola Věžnice (JI), s. 44–46.
  7. ↑ PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná: Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Věžnice, s. 55. 
  8. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 568. 
  9. ↑ Kraj Vysočina. Vesnice roku Kraje Vysočina, publikace ke 25. výročí soutěže. 1. vyd. Jihlava: Kraj Vysočina, 2022. 58 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87521-38-0. S. 55.  Archivováno 10. 10. 2022 na Wayback Machine.
  10. ↑ Geomorfologické členění ČR [online]. Česká geologická služba, 2014-01-01 [cit. 2014-10-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ Věžnice [online]. Regionální informační servis, 2014-01-01 [cit. 2014-10-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ Věžnice [online]. ČÚZK, 2014-01-01 [cit. 2014-10-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha: Orbis, 1935. 212 s. S. 56. 
  14. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 570–571. 
  15. ↑ Udělené symboly – Věžnice [online]. 2012-05-18 [cit. 2014-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-19. 
  16. ↑ Věžnice [online]. Živnostenský rejstřík, 2014-10-06 [cit. 2014-10-20]. Dostupné online. 
  17. ↑ Silniční a dálniční síť ČR [online]. ŘSD, 2014-07-01 [cit. 2014-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  18. ↑ Věžnice [online]. Jízdní řády veřejné linkové osobní dopravy, 2014 [cit. 2014-10-20]. Dostupné online. 
  19. ↑ Pamětihodnosti [online]. Obec Věžnice, 2016-09-05 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • DOHNAL, Josef. "Bahenní" Věžnice po roce 1945. In: Polensko 13, č. 3. Polná: Klub za historickou Polnou, 2004. S. 26–28.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Věžnice_(okres_Jihlava)&oldid=23123824“