Výprachtice (tvrz)
Výprachtice jsou zaniklé vrcholně středověké opevnění označované též jako tvrz. Nachází se na jihozápadním okraji Výprachtic v okrese Ústí nad Orlicí na ostrožně nad meandrem Moravské Sázavy. Opevnění bylo osídleno po krátkou dobu od poslední třetiny třináctého do čtrnáctého století a pravděpodobně souviselo s osidlováním okolní krajiny.
| Výprachtice | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 13. století |
| Zánik | 14. století |
| Poloha | |
| Adresa | Výprachtice,  Česko |
| Souřadnice | 49°58′8,97″ s. š., 16°39′22,1″ v. d. |
  Výprachtice | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatO tvrzišti v lokalitě s pomístním jménem Na Zámku se nedochovaly žádné písemné zprávy. Ve zbytcích opevnění stával v devatenáctém století do konce roku 1870 hostinec. Samotná vesnice Výprachtice vznikla na konci třináctého století a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1304.[1] Archeologické nálezy umožnily datovat existenci opevnění do druhé poloviny třináctého až první poloviny čtrnáctého století.[2] Vzhledem k nálezům železných hrotů šípů a požárové vrstvy s kusy mazanice je možné, že opevnění zaniklo při nějaké vojenské akci.[3]
Stavební podoba
editovatOpevnění se nachází na ostrožně nad meandrem Moravské Sázavy. Jediným pozůstatkem fortifikace je příkop, který odděluje hrot ostrožny od okolního terénu a kterým vede nejspíše novodobá cesta. Na vrcholové plošině stojí dřevěná chata a u jižního okraje příkopu je patrný novověký sklep s částečně dochovanou valenou klenbou.[4] Nadzemní pozůstatky staveb mohly být zničeny erozí.[2] V jejich konstrukčních materiálech převládalo dřevo, ale je možné, že případné kamenné stavby byly rozebrány a použity při stavbě zaniklých novověkých usedlostí v bezprostředním sousedství.[3]
Reference
editovat- ↑ MUSIL, František. Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí. 1. vyd. Ústí nad Orlicí: Grantis, 1995. 111 s. S. 89.
- ↑ a b VÍCH, David. Vrcholně středověké opevnění v k. ú. Výprachtice. Archaeologica historica. Masarykova univerzita, 2012, roč. 37, čís. 2, s. 473. Dále jen Vích (2012). Dostupné online. ISSN 0231-5823.
- ↑ a b Vích (2012), s. 474.
- ↑ Vích (2012), s. 470.