Válečný stav v Polsku (1981–1983)

Válečný stav v Polsku (polsky Stan wojenny w Polsce) je označení politických událostí v Polské lidové republice v období od 13. prosince 1981 do 22. července 1983.

Válečný stav v Polsku
Tanky polské armády ve městě Zbąszyń během válečného stavu.
Trvání	13. prosince 1981 – 22. července 1983
Místo	Polská lidová republika Polská lidová republika
Výsledek	10 131 opozičních vůdců a aktivistů bylo komunistickou mocí uvězněno bez soudů
Strany
Polská lidová republika Polská lidová republika Nezávislá autonomní odborová organizace Solidarita (NSZZ Solidarność)
Lídři
Wojciech Jaruzelski Vojenská rada národní záchrany (VRNZ) Lech Wałęsa
Síla
Na počátku: 80 000 vojáků 30 000 policistů 1 750 tanků 1 900 bojových vozidel 9 000 aut 23 000 osob (členové Solidarity, demonstranti a další osoby)
Ztráty
1 mrtvý přes 20 zraněných 91 mrtvých tisíce zatčených
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vyhlášení válečného stavu Vojenskou národní radou

Průběh

Wojciech Jaruzelski při projevu o zavedení válečného stavu. Varšava, 13. prosince 1981

Autoritářská komunistická vláda v Polsku vyhlásila válečný stav, předpokládaný pro případ vnějšího vojenského napadení, protože přes požadavek vlády Sejm odmítl vyhlášení (civilního) výjimečného stavu. Přípravy na zavedení výjimečného resp. válečného stavu probíhaly - v utajení před všemi ústavními institucemi - od listopadu 1980, dva dny po úřední registraci Nezávislé autonomní odborové organizace Solidarita (NSZZ Solidarność). Válečný stav se rozhodla zavést nejednomyslně Státní rada 12. prosince 1981, na návrh neústavní Vojenské rady národní záchrany (VRNZ), která se nadřadila ústavním institucím státu.

Dodatečně byl potvrzen válečný stav Sejmem až usnesením ze dne 25. ledna 1982. Kolem 22:30 dne 12. prosince byly vyřazeny veškeré nevojenské telekomunikace. 13. prosince 1981 v 0:00 hodin zahájily pohotovostní oddíly policie ZOMO podle připravených seznamů 13 tisíc činitelů opozice všeobecné zatýkání. Část z nich unikla a založila odbojové organizace, např. Solidarita bojující.

Ve všech centrálních a významných institucích bylo nasazeno kolem 8 tisíc vojenských komisařů, zavedena všeobecná cenzura korespondence.

VRNZ vyhlásila stanné právo ve snaze zlikvidovat politickou opozici, etablovanou při protestech mj. proti růstu cen, zaviněných špatným hospodařením Polska s velkým zahraničním dluhem, nedostatkem potravin a zastaralou průmyslovou základnou, kdy za ropné krize v roce 1973 začala polská ekonomika, za vedení Edwarda Gierka, výrazně stagnovat.

Reakce opozice

Veškerá opozice válečný stav odmítla a vyhlásila stávkové hnutí, nejsilněji uhelných dolů a loděnic. Ale až na několik výjimek všeobecně většina společnosti válečný stav přijala jako nutné zlo. Následovaly rozsáhlé represe včetně četného propouštění z práce apod. Důsledkem byla veliká vlna emigrace do západních zemí.

Při nepokojích bylo zabito 91 osob a 10 131 opozičních vůdců a aktivistů bylo komunistickou mocí uvězněno bez soudů, většinou ve zřízených internačních táborech. 31. prosince 1982 byl válečný stav pozastaven. Ačkoli válečný stav byl ukončen 22. července 1983, velká část politických vězňů byla propuštěna teprve po všeobecné amnestii v roce 1986.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stan wojenny w Polsce (1981–1983) na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Válečný stav v Polsku na Wikimedia Commons

Portály: Politika | Polsko | Válka a vojenství