Védský sanskrt, též védský jazyk či staroindičtina je mrtvý indoárijský jazyk, předchůdce klasického sanskrtu. V tomto jazyce byly zaznamenány posvátné texty védského náboženství, tedy především sanhity: Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd, ale také bráhmany , áranjaky a starší upanišady. Védský sanskrt patří mezi nejstarší známé indoevropské jazyky a jeho vznik lze klást nejpozději do doby v 18. století př. n. l., kdy již muselo proběhnout jeho oddělení od íránské avestánštiny. Vznik Rgvédu, nejstaršího díla v tomto jazyce bývá kladen zpravidla do 15. až 10. století př. n. l., tento text byl poté přechováván v ústní podobě a v 7. století př. n. l. editován. V 6. až 4. století př. n. l. byl védský sanskrt nahrazen sansktem klasickým.[1]
| Védský sanskrt |
Česky
|
| eka |
jeden
|
| dve |
dva
|
| trayas |
tři
|
| chatvāras |
čtyři
|
| pañch |
pět
|
| shash |
šest
|
| sapta |
sedm
|
| ashta |
osm
|
| nava |
devět
|
| dasha |
deset
|
| vimshatihi |
dvacet
|
| trimshat |
třicet
|
| chatvārimshat |
čtyřicet
|
| panchāshat |
padesát
|
| shashtihi |
šedesát
|
| saptatihi |
sedmdesát
|
| asheetihi |
osmdesát
|
| navatihi |
devadesát
|
| shatam |
sto
|
| sahasra |
tisíc
|
