Vávrův mlýn
Takzvaný Vávrův mlýn (přesněji Vávrův dům) stojí v Praze 1, ulici Nové mlýny 2, takřka na samém rohu Revoluční třídy a nábřeží. Ve skutečnosti to nebyl mlýn (mlýny stály na řece), ale obydlí mlynáře. V seznamu památek hl. m. Prahy je zapsán pod názvem Vávrův vodní mlýn (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek 40042/1-1189).[1]
Vávrův mlýn | |
---|---|
Vávrův dům (Poštovní muzeum) | |
Poloha | |
Adresa | Nové Město, Praha 1, ![]() |
Ulice | Nové mlýny |
Souřadnice | 50°5′32,34″ s. š., 14°25′42,98″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 40042/1-1189 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatPředchůdci domu
editovatNa pozemku dnešního Vávrova domu a v okolí již od 13. století bydleli rybáři, lazebníci nebo lázeňští a také mlynáři. Ve středověku zde byly tůně a jejich voda se používala pro lázně sv. Klimenta. Stavení, které zde bylo již ve 14. století, patřilo rybáři Naxtanovi.[zdroj?] Majitelé se často střídali a v polovině 16. století domek připadl novoměstské obci. Po velkém požáru v roce 1689 objekt z větší části lehl popelem. Předpokládá se, že tato budova byla dřevěná, zachovaly se sklepní renesanční zdi s pozdější barokní klenbou.[2]
Stávající budova
editovatSpolečně s rekonstrukcí Nových mlýnů na řece, které také patřily Novému Městu pražskému, byla v letech 1689–1690 znovu postavena i obytná budova po dnešním čp. 1239/II, která patřila k inventáři mlýnů. V této podobě se objekt v zásadě dochoval.[2]
V první polovině 18. století začalo město mlýny dlouhodobě pronajímat. V roce 1750 získal Nový mlýn poblíž kostela sv. Klimenta spolu s obytnou budovou mlynář František Klika. Po jeho smrti zdědila mlýn vdova a její potomci. V roce 1788 zakoupila mlýn Josefa Vorlová „k ruce“ svého nezletilého syna (patrně z prvního manželství) Václava Michalovice.[3]
Rodina Michaloviců
editovatV roce 1788 mlýn převzal Václav Michalovic (*1768),[4] který jej i s obydlím roku 1800 definitivně vykoupil z majetku Nového Města. Jeho syn Václav Michalovic (1798–1873)[5] navštěvoval stolní společnost Nimrodi ve staroměstském pivovaru U Kléblatů, jejímiž členy byli mezi jinými Josef Jungmann a malíř Josef Navrátil, u kterého si Mitrovic v roce 1847 výzdobu domu objednal.[2]
V rodině Michaloviců zůstal dům do konce 80. let 19. století, kdy jej koupil JUDr. Václav Cicvárek.
Rodina Vávrů
editovatOd roku 1890 je v soupisu pražských obyvatel tento dům uváděn jako bydliště pekařského mistra Zdeňka Vávry a jeho manželky Marie, rozené Labutkové.[6] [pozn. 1] Zpráva o převodu nemovitosti na manžele Vávrovy pochází až z počátku roku 1900. Noví majitelé zakoupili dům od JUDr. Václava Cicvárka za 45 000 zlatých.[9][pozn. 2]
V majetku rodiny Vávrů až do roku 1948, kdy byl znárodněn a předán OPBH. Rodina majitelů žila v domě ještě v 70. letech 20. století.[11]
Mlýny na řece vzaly za své při její regulaci. Vávrův dům a především jeho malířská výzdoba, pro kterou byl prohlášen za památku I. kategorie, zůstal v pražské památkové rezervaci.
Výzdoba (malby Josefa Navrátila)
editovatVýzdoba nástěnnými malbami prakticky v celém domě byla provedena roku 1847 malířem a dekoratérem Josefem Navrátilem na objednávku bohatého mlynáře a měšťana Václava Michalovice, který byl umělcovým přítelem, milovníkem umění, sběratelem a Navrátilovým spolustolovníkem v dávno již zrušeném pivovaře U Kléblatů. Původní malby se v úplnosti dochovaly, kromě několika fragmentů, ve třech saloncích v 1. patře objektu.[2]
Vávrův dům se svými Navrátilovskými interiéry, podobně jako zámek v Zákupech, Liběchově nebo v Jirnech, patří ke skvostům dekorativního umění poloviny 19. století.
Zajímavosti
editovatOsobnost zadavatele výzdoby Vávrova domu je připomenuta na Navrátilových malbách v tzv. Alpském pokoji
Rekonstrukce a dnešní užití
editovatPřesto, že malby Josefa Navrátila byly v padesátých letech restaurovány prof. Bohuslavem Slánským, dům chátral a hledalo se pro něj vhodné využití. Na doporučení Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy jej koncem 70. let převzalo Ředitelství pošt Praha. Celý prostor byl v letech 1986 až 1988 rekonstruován a od té doby v něm sídlí Poštovní muzeum Praha.
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-06-04]. Identifikátor záznamu 152091 : Vávrův vodní mlýn. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d BAŤKOVÁ, Růžena. Umělecké památky Prahy. [s.l.]: [s.n.], 1998. 898 s. ISBN 80-200-0538-2. Kapitola Čp. 1239/II., s. 602-604. Dostupné online po registraci.
- ↑ BORSKÁ-URBÁNKOVÁ, Milena. Pražské mlýny a mlynáři koncem 17. a v 18. století II. část. Pražský sborník historický. Čís. 33/2004, s. 221-238. Dostupné online v NK ČR. Dostupné online. ISSN 0555-0238.
- ↑ Soupis pražských obyvatel. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. Kapitola Michalowitz Wenzl, 1768.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 399, obraz 686. Praha: Národní archiv Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. Kapitola Vávra Zdeněk, 1866. (cz)
- ↑ Matrika narozených, sv. Jiljí, 1886-1893, snímek 233. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. (cz)
- ↑ Matrika narozených, sv. Jiljí, 1886-1893, snímek 273. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. (cz)
- ↑ Změna držebnosti. Národní listy. 1900-01-28, s. 4. Dostupné online. ISSN 1214-1240. (cz)
- ↑ Změna držebnosti. Venkov. 1926-05-27, s. 10. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1805-0905. (cz)
- ↑ KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách III.. Praha: Libri, 2001. Dostupné online. S. 73. (cz) Dostupné online po registraci.
- ↑ FIŘTOVÁ, Marie. Studie k Josefu Navrátilovi. Umělec jako mnohostranný agens éry biedermeieru. Praha, 2021. Disertační práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Roman Prahl. s. 77. Dostupné online.
Literatura
editovat- ČTVRTNÍK, Pavel. Sborník Poštovního muzea za roky 1989–90
- BAŤKOVÁ, Růžena. Umělecké památky Prahy. [s.l.]: [s.n.], 1998. 898 s. ISBN 80-200-0538-2. Kapitola Čp. 1239/II., s. 602-604. Dostupné online po registraci.
- DVOŘÁK, František. K motivům Navrátilových maleb. Umění, roč. 10, 1962, č. 1, s. 96-97, obr.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vávrův mlýn na Wikimedia Commons