Václav z Dráchova
Václav z Dráchova (asi mezi lety 1395 a 1399 – 1469) byl český utrakvistický kněz, kazatel v Betlémské kapli a autor husitských postil.
| Václav z Dráchova | |
|---|---|
| Narození | 1395 |
| Úmrtí | 1469 (ve věku 73–74 let) |
| Povolání | kazatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatZmínky o Václavově životě jsou poněkud fragmentární. Narodil se někdy mezi lety 1395–1399. Toto rozmezí je odvozeno od Václavova získání bakalářského gradu, jejž získal v roce 1415 společně s dalším husitským teologem Janem Rokycanou.[1] Jeho cestu k získání magisterského gradu mu zkomplikoval kostnický koncil, který pražské univerzitě odňal právo udělovat univerzitní grady.[2]
Stejně jako Jan Rokycana, byl i Václav vysvěcen na kněze a stal se kazatelem. Vysvěceni byli pravděpodobně pražským arcibiskupem Konrádem z Vechty.[2] Písemné prameny uvádějí, že se osobně znal s dalším husitským kazatelem, Jakoubkem ze Stříbra, protože je mezi dalšími citován jako přítomný u jeho smrtelného lože v srpnu roku 1429.[3] Na základě Jakoubkova osobního přání se měl údajně Václav z Dráchova stát hlavním kazatelem v Betlémské kapli, přičemž ještě v roce 1435 Václav zastával úřad druhého kazatele. Jeho nástup do vedení Betlémské kaple byl zmíněn v dnes již nedochovaném písemném záznamu. V roce 1429 byl členem poroty sporu mezi Petrem Paynem a Janem z Příbrami v rámci rozkolu o eucharistii. Václav byl jmenován stranou Petra Payna. Roku 1430 po uklidnění situace na pražské fakultě získal hodnost Mistra.[3] Společně s Janem ze Soběslavi byl také přijat do rady fakulty, avšak rektorského či děkanského postu nikdy nedosáhl. Od 30. let 15. století je Václav z Dráchova uváděn rovněž jako oficiál pražského arcibiskupství.[3]
Vedle své univerzitní činnosti se podílel na vyjednávání s tábority a koncilem.[3] V roce 1435 byl v rámci husitského poselstva přítomen jednání s legáty v Brně. Rok poté spolu s dalšími přísahali na přijímání podobojí Janu Rokycanovi. Když se Jan Rokycana později dostal do sporu s knězem Bedřichem z táborské obce, byla sestavena čtyřčlenná komise, jejímž členem byl i Václav z Dráchova. V rámci svého přesvědčení byl Václav spíše konzervativec.[1] Mezi lety 1440–1448 byl donucen odejít z Prahy do Loun.[3] Po svém návratu z lounského exilu zpět do Prahy mu Jan Rokycana svěřil vedení duchovenstva. Václavovo postavení v Praze postupem času upadalo až nepřátelští konšelé ho z Prahy spolu s jeho kaplanem vypudili. I v exilu měl vliv na události tohoto období, na sněmu v Kutné Hoře roku 1443, kde se jednalo o sjednocení s tábority, byl zvolen společně s Mistrem Englišem předsedou duchovenstva. Táborskými byl obviněn z upuštění od Jakoubkovy nauky o večeři Páně.[1]
O konci jeho života se nedochovalo mnoho informací. Roku 1448 se vrátil do Prahy, kde setrval až do své smrti v květnu roku 1469.[1] Poslední veřejné vystoupení Václava z Dráchova je spojováno s kutnohorskou synodou v roce 1443, poté se patrně stáhnul do ústraní a věnoval se především kazatelské činnosti.[2]
Vztah k Janu Rokycanovi
editovatŽivotní cesta Václava z Dráchova je v mnohém podobna osudům Jana Rokycany. V rámci svých studií získali bakalářské a později magisterské grady ve stejném období a patrně byli stejného věku.[1] Jejich přibližný stejný věk ukazuje i jejich úloha v rámci vykonávaní nejvyšších církevně-správních úřadů pražského arcibiskupství, k nimiž byli pověřeni arcibiskupem Konrádem.[3] Jednotní byli i v rámci jednání s basilejským koncilem, v rámci něhož byl později Václav z Dráchova jediným Rokycanovým přívržencem. Rokycana z Prahy utekl roku 1437 do Hradce Králové, o tři roky později byl do exilu vypuzen i Václav.[1] Jejich společný návrat proběhl v roce 1448, kdy Jiří z Poděbrad dobyl Prahu.[2] Václav zemřel roku 1469 a Jan Rokycana nedlouho poté, roku 1471.[1]
Dílo
editovatZ Václavova díla se dodnes dochovalo jen několik postil, výklad Desatera, který je založen na starší verzi zpracované Jakoubkem ze Stříbra, dále pak výklad části Žaltáře a drobný spisek o zpovědi.[3] Mezi rukopisy pražské Národní knihovny byly nalezeny dvě postily z rukou Václava z Dráchova. Jedná se o úplný cyklus kázání na nedělní epištoly a druhý letní díl nedělní postily na evangelia. Rukopisy pražské metropolitní kapituly zase obsahují Václavovu postilu sváteční.[2] Datace jednotlivých postil je obtížná. Dochované rukopisy nejsou často úplné, což značně ztěžuje studium postil a případné hledání jednotlivých autorů.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g MAREK, Jindřich. Václav z Dráchova. Praha, 2003. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. s. 23–28.
- ↑ a b c d e BARTOŠ, František Michálek. M. Václav z Dráchova. Jihočeský sborník historický. 1935, roč. 8, čís. 2, s. 78–86.
- ↑ a b c d e f g MAREK, Jindřich. Václav z Dráchova jako oficiál pražského arcibiskupství. Mediaevalia Historica Bohemica. 2019, roč. 22, čís. 1, s. 97–121. Dostupné online. ISSN 0862-979X.
- ↑ MAREK, Jindřich. Betlémský kazatel Václav z Dráchova. Kazatelské rukopisy a otázky jejich zpracování. In: HALAMA, Ota; SOUKUP, Pavel. Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení. Praha: Filosofia, 2006. ISBN 80-7007-227-X. S. 257–270.
Literatura
editovat- BARTOŠ, František Michálek. M. Václav z Dráchova. Jihočeský sborník historický. 1935, roč. 8, čís. 2, s. 78–86.
- MAREK, Jindřich. Betlémský kazatel Václav z Dráchova. Kazatelské rukopisy a otázky jejich zpracování. In: HALAMA, Ota; SOUKUP, Pavel. Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení. Praha: Filosofia, 2006. ISBN 80-7007-227-X. S. 257–270.
- MAREK, Jindřich. Václav z Dráchova jako oficiál pražského arcibiskupství. S. 97-121. Medievalia Historica Bohemica [online]. 2019. Roč. 22, čís. 1, s. 97-121. Dostupné online.
- MAREK, Jindřich. Václav z Dráchova. Praha, 2003. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
