Wikipedie

Václav Vratislav z Mitrovic

český cestovatel, kronikář a spisovatel

Václav Vratislav z Mitrovic (zvaný Tureček, 1576– 22. listopadu 1635[2]) byl český šlechtic (nejprve rytíř, později pán), známý v českých dějinách pro svůj poutavě zpracovaný cestopis, v němž popisuje své zážitky z diplomatické výpravy a několikaletého zajetí v Osmanské říši. Svému rodu, díky podpoře císařské strany, zajistil v pobělohorské době vyzdvihnutí mezi významné rody Českého království.

Václav Vratislav z Mitrovic
Fiktivní portrét z 19. stol.
Fiktivní portrét z 19. stol.
Narození19. června 1576
Jindřichův Hradec
Úmrtí22. listopadu 1635 (ve věku 59 let)
Nový Knín
Povoláníspisovatel, diplomat, cestovatel, úředník a aristokrat
DětiAdam Leopold Vratislav z Mitrovic
Petr Arnošt Vratislav z Mitrovic
Freiin Elisabeth Wratislaw z Mitrovic[1]
RodičeŠtěpán Vratislav z Mitrovic[1] a Kateřina Běšínová z Běšin[1]
PříbuzníVilém Zdeněk Vratislav z Mitrovic a Adam Vratislav z Mitrovic (sourozenci)
Václav Ignác Vratislav z Mitrovic (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Pečeť Václava Vratislava Mitrovského, užívaná po jeho povýšení do panského stavu (1629)
 
Kostel sv. Františka z Assisi ve Starém Kníně, místo posledního odpočinku Václava.

Pocházel z rytířské katolické rodiny Vratislavů z Mitrovic, do té doby nijak významné a bohaté. Byl nejstarší ze šesti dětí Štěpána Vratislava z Mitrovic a na Dráchově († 1601) a jeho ženy Kateřiny Běšinové z Běšin († 1615).

Vyrůstal v Jindřichově Hradci, kde navštěvoval jezuitskou školu. Zásluhou Adama II. z Hradce, tehdy nejvyššího kancléře Království českého, i vlivných strýců Kryštofa († 1612) a Jiřího († 1603), se v patnácti letech stal panošem dvorního rady Fridricha Krekvice a zúčastnil se poselstva císaře Rudolfa II. vyslaného k tureckému sultánovi v Cařihradě (dnešní Istanbul). Více než šedesátičlenná družina vyjela z Vídně 1. října 1591 a plula po Dunaji do Bělehradu, odkud dále pokračovala na koních a vozech, aby po 59 dnech cesty dorazila 28. listopadu do Cařihradu. Poselstvo předalo sultánovu dvoru 30 000 dukátů a zvláštní dar sestávající z uměleckých skvostů jako potvrzení míru. Turci však ve výbojích pokračovali a po vypuknutí Dlouhé turecké války (1593–1606) byl vyslanec Krekvic a celé poselstvo obviněni ze špionáže a uvězněni. Krekvic sám byl později převezen do vězení v Bělehradě, kde zemřel. Václav Vratislav spolu s ostatními strávil půl roku na galejích a poté byli uvrženi do nejhoršího tureckého vězení v Černé věži pevnosti Anadolu, které se přezdívalo „hrob živých“. Propuštěni byli až s nástupem nového sultána Mehmeda III. Václav Vratislav se v roce 1595 vrátil domů a roku 1599, jako 23letý, s odstupem shrnul své zážitky z cesty i zajetí ve svém vzpomínkovém rukopise. Samotný text je dělen na čtyři části/knihy (Kniha první: výjezd císařského poselství z města Vídně až do Konstantinopole; Kniha druhá: O bytu císařského poselství v Konstantinopoli; Kniha třetí: O zajetí a žaláři celého poselství našeho; Kniha čtvrtá: O našem z vězení propuštění a do vlasti navrácení).[3][4]

Oženil se (asi roku 1600) s Ludmilou Annou Ježovskou z Lub († 1636), jež mu dala šest synů a dvě dcery a věnem přinesla Starý Knín. Později se účastnil protitureckých válek v Uhrách. Za českého stavovského povstání zůstal na císařově straně a dočasně tedy musel odejít z Čech, ale po Bílé hoře (1620) se do Čech vrátil a byl za věrnost trůnu a katolictví odměněn. Stal se nejvyšším zemským sudím,[5] tajným císařským radou a nakonec je císař Ferdinand II. v roce 1629 povýšil do panského stavu.

Je pohřben v kryptě před hlavním oltářem v kostele sv. Františka Serafinského ve Starém Kníně. (Často v různých jeho životopisech uváděná informace o tom, že má krásný barokní náhrobek v chrámu svatého Jakuba Většího na Starém Městě pražském je omyl; ten náhrobek patří jeho praprasynovci z druhého kolene, hraběti Janu Václavu Vratislavu z Mitrovic, nejvyššímu kancléři království v letech 1711–1712.)

Dílo

editovat
  • Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z Mitrovic – dochováno v opisu pořízeném roku 1727 jeho vnukem Václavem Hynkem (Ignácem) Vratislavem z Mitrovic; vydáno však až v roce 1777 F. M. Pelclem pod tímto názvem. (Od té doby byl cestopis opakovaně vydáván, ať v edicích nebo jako převyprávění, vyšel též v překladech do němčiny, angličtiny, ruštiny, srbštiny a bulharštiny.) Dílo je velmi čtivé, nepostrádající i prvky ironie a sebeironie. Líčení se kromě popisů dobrodružných zážitků zaměřuje i na zvyky lidí a popis krajin, v čemž si autor kromě vlastních vzpomínek občas vypomohl i některými údaji z přeložených cizích děl: jednak z Kroniky o národě tureckém (1594) od člena císařského vyslanectva Jana Löwenklaua a jednak z Turcicae epistolae („Turecké listy“, 1595) od císařského vyslance Augiera Ghislaina de Busbecq.[6]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ VRATISLAV Z MITROVIC, Václav. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2014 [cit. 2024-02-17]. Kapitola II. Životopis spisovatelův. Dostupné online. 
  3. ↑ VRATISLAV Z MITROVIC, Václav. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2014 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Václav Vratislav z Mitrovic: Příhody. texty.citanka.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ VRATISLAV Z MITROVIC, Václav. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2014 [cit. 2024-02-17]. Kapitola II. Životopis spisovatelův. Dostupné online. 
  6. ↑ MÜLLER, Vladimír. Dobrodružství Turčka z Mitrovic. Praha: SNDK, 1964. Kapitola Doslovem, s. 148–149. 

Související články

editovat

Literatura

editovat
  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 349, 360. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1493–1494. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Vratislav_z_Mitrovic&oldid=23669997“