Václav Seidl

český právník a politik, poslanec Českého zemského sněmu

Václav Seidl, též Vácslav Seidl[2] (20. února 1823 Praha[2] Písek[2]19. prosince 1903 Jindřichův Hradec[2][3]), byl rakouský právník a politik české národnosti z Čech, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Václav Seidl
Václav Seidl
Václav Seidl
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1868
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní strana
Nár. str. svobodomyslná (mladočeši)

Narození20. února 1823
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. prosince 1903 (ve věku 80 let)
Jindřichův Hradec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
PříbuzníJindřich Seidl[1] (sourozenec)
Profeseadvokát a soudce
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Narodil se v pražské měšťanské rodině. Jeho otec Václav Seidl byl sládkem a majitelem pivovaru U Splavínů. Václav Seidl absolvoval gymnázium, vystudoval práva a nastoupil jako soudní adjunkt k okresnímu soudu v Klatovech. Během revolučního roku 1848 byl společně se svým otcem veřejně činný. Patřil mezi přátele Karla Havlíčka Borovského, Karla Sladkovského, později i bratří Grégrů. Město Klatovy mu udělilo čestné občanství.[2][3]

Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do politického života. V zemských volbách v Čechách roku 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Klatovy, Domažlice. Byl tehdy uváděn jako oficiální český kandidát ((Národní strana, staročeská).[4] Mandát obhájil ve volbách v lednu 1867[5] a volbách v březnu 1867.[6] Na sněmu předložil návrh na úplnou jazykovou rovnost češtiny a němčiny.[3] Na mandát rezignoval z osobních důvodů[3] před srpnem 1868.[7]

I potom ale zůstal veřejně a politicky aktivním. Díky přátelství s bratry Grégrovými se stal členem Národní strany svobodomyslné (mladočeské). Vystoupil ze státní služby a působil jako advokát. Byl autorem myšlenky na veřejnou (zlatkovou) sbírku na obnovu Národního divadla po jeho požáru. Podílel se na mladočeské agitaci proti punktacím.[3] Byl členem Ústřední matice školské.[3][2]

Zemřel v prosinci 1903 po krátké nemoci.[3]

Reference

editovat
  1. Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 293 • 1789 • Seidl, Wenzel. Dostupné online.
  2. a b c d e f LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 268. 
  3. a b c d e f g Václav Seidl. Národní listy. Prosinec 1903, roč. 43, čís. 348, s. 2. Dostupné online. 
  4. Národní listy 22. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=&id=6086918&picp=&idpi=8401848
  5. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/003schuz/s003002.htm
  6. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  7. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm