Václav Prokeš
Václav Prokeš (29. června 1916 Straky – 9. srpna 1994 Praha) byl český pilot 311. československé bombardovací perutě RAF.
| Václav Prokeš | |
|---|---|
| Narození | 29. června 1916 Straky  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 9. srpna 1994 (ve věku 78 let) Praha  Česko |
| Národnost | česká |
| Povolání | armádní pilot, palubní technik, instruktor |
| Zaměstnavatelé | Royal Air Force, Československá armáda |
| Znám jako | os. č. RAF 788056 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatPřed druhou světovou válkou
editovatVáclav Prokeš se narodil 29. června 1916 ve Strakách na Nymbursku. Obecnou školu vychodil v rodné obci, měšťanskou v Nymburku, ve Všejanech se vyučil strojním zámečníkem a vystudoval průmyslovou školu. Prezenční vojenskou službu nastoupil v roce 1936 k Leteckému pluku 1 do Prahy, následně sloužil u Leteckého pluku 5 v Brně. Ve vojenské službě zůstal až do rozpuštění armády v roce 1939.
Druhá světová válka
editovatPo německé okupaci v březnu 1939 opustil Václav Prokeš ilegálně Protektorát Čechy a Morava a odešel do Polska, kde se v srpnu téhož roku přihlásil do zde vznikající československé zahraniční jednotky. Následně byl přijat do polského armádního letectva a přesunut na letiště v Dęblinu. Po pádu Polska v září 1939 upadl do sovětské internace, po propuštění v červnu 1940 zamířil do Francie. Když se nacházel na území Turecka došlo ke kapitulaci Francie, proto byl společně s dalšími dopraven do Spojeného království, kam dorazil v říjnu 1940. Zde byl přijat do Royal Air Force a po zaškolení zařazen k 311. československé bombardovací peruti. Zde postupně působil jako palubní letecký technik, pilot a instruktor technického výcviku palubních techniků. Nalétal 780 operačních hodin.
Po druhé světové válce
editovatDo Československa se Václav Prokeš společně s 311. perutí vrátil v srpnu 1945. Peruť byla přetvořena na letecký dopravní pluk, ve kterém nadále létal a vedl výcvik leteckých techniků. V květnu 1950 byl komunistickou mocí z armády propuštěn a nějakou dobu nebyl schopen najít zaměstnání. Přes autoopravárenství se postupně opět dostal k opravám leteckých zařízení. V roce 1965 byl rehabilitován a poté zaměstnán ve vývoji leteckých motorů. V tomto oboru působil do odchodu do důchodu v roce 1971. Zemřel 9. srpna 1994 v Praze.