Václav Matoušek
Václav Matoušek (Fialový poustevník; 29. září 1883 Cerhovice – 29. června 1948[1] Karlova Ves) byl český malíř, vyučený řezbář a poustevník z podhradí Týřova, žák Alfonse Muchy. Proslavil jej spisovatel Ota Pavel ve své povídce a stejnojmenné knize.
| Václav Matoušek | |
|---|---|
 Václav Matoušek | |
| Jiná jména | Fialový poustevník |
| Narození | 29. září 1883 Cerhovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. června 1948 (ve věku 64 let) Karlova Ves  Československo |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza a podvýživa |
| Místo pohřbení | Skryje |
| Povolání | řezbář a malíř |
| Znám jako | český malíř a poustevník, žák Alfonse Muchy |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se v Cerhovicích, kde se později vyučil řezbářem. V obci žil pouze se svou matkou. Jako mladý se zamiloval do jisté dívky, ta ho však odmítla. Václav časem zahořkl a odešel do Zbiroha, kde se seznámil s Alfonsem Muchou a později mu byl nápomocen při tvorbě Slovanské epopeje.
Pomoc spočívala v napínání obřích pláten pomocí napínacího zařízení, které podle plánů Muchy zhotovil zdejší zámečník a v napouštění plátna podkladní základovou vrstvou. Barvy si míchal mistr sám, což je někdy připisováno Matouškovi. Dělal ale i jiné pomocné práce a vozil kočárek s malým Jiřím Muchou, mohl být také jedním z mnoha modelů.
Epopej byla roku 1928 dokončena a Matoušek se po čase usadil v Drozdově, kde pokračoval v řezbářské činnosti. Dlouho tam však nevydržel a nakonec si našel roku 1932 místo pod hradem Týřov u Berounky, kde začal žít poustevnickým životem a zůstal zde až do své smrti.
Jeho první obydlí vypadalo jako stan, později si postavil srub. „V tom kraji pod Týřovem se usadil člověk, který se zklamal v lidech a tak necítil sounáležitost s lidskou společností, ale s přírodou. Těžko přežíval první zimu (…). Protože nechtěl lovit ryby a zvěř, živil se kořínky, které vyhrabal ze sněhu, jedl houby a různé bobule. Vodu pil z Oupořského potoka. Ve dne v noci udržoval oheň, aby nezmrzl.“[2] Matoušek se postupně stával součástí přírody, od lidí nikdy nic nechtěl a nijak se nepokoušel být s nimi ve styku.
Poté přišel v jeho životě zvrat. Prý dostal od své bývalé lásky balík s malířskými potřebami a náčiním. Začal se věnovat malování, maloval především scenerie z přírody, které znal ze svého obydlí – skály nad řekou, lesy okolo Berounky, pole, louky… Jeho malby se vyznačovaly fialovým nádechem a zanedlouho se mu začalo přezdívat „fialový poustevník“. Tímto způsobem žil 16 let. Nikdo neví, kolik obrazů ve skutečnosti namaloval. Obrazy neprodával, ale vyměňoval za vejce, chléb, mouku, ovoce apod. Jednou dostal dva kocoury, ti s ním poté žili ve srubu. Dnes jeho obrazy zdobí zdi nejednoho stavení v Týřovicích, Slabcích, Skryjích a okolí. Jednou v zimě se pod ním na Berounce prolomil led. Byl převezen do nemocnice v Rakovníku se zápalem plic. Z nemocnice ovšem utekl zpět do svého srubu, kde 29. června 1948 na následky svého onemocnění skonal. Svědectví sousedů hovoří o tom, že v nemocnici byl dvakrát a podruhé tam odešel sám, jinak byl skromný a nechtěl si vzít ani jídlo, na zimu míval jen malé zásoby.
Dílo
editovatObrazy v domech z Týřovic a Skryjí. V roce 2015 byl obraz pod názvem Týřov nabízen za 52 000 Kč.
Památka
editovat- chatová osada pod Týřovem nese jméno Matouškov[3]
- povídka Fialový poustevník od Oty Pavla
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Reflex.cz: Reflex č. 51/52 - Po stopách Fialového poustevníka, nevěřte Otu Pavlovi (2004)
- ↑ HENDRICH, Josef. O starém městečku Cerhovice. 1. vyd. Cerhovice: Městys Cerhovice, 2013. 266 s. ISBN 978-80-260-5340-8. S. 174.
- ↑ Brdy.info: Týřov - Matouškov
Literatura
editovat- MUCHA, Jiří. Kankán se svatozáří: život a dílo Alfonse Muchy. 1. vyd. Praha: Obelisk, 1969. 324+48 s.
- BRANALD, Adolf. Král železnic. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971. 503+32 s.
- PAVEL, Ota. Fialový poustevník. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1977. 200 s. 23-013-77. S. 9–16.
- FIALA, Jan Šimon; BRŮNA, Otakar. Slzy na stoncích trávy Oty Pavla. 1. vyd. Praha: Interpress, 1990. 157 s.
- DVOŘÁK, Otomar. Křivoklátským královským hvozdem. 1. vyd. Praha: Regia, 2010. 207 s. ISBN 978-80-86367-79-8. S. 110.
- KOVÁŘ, Pavel. Ota Pavel postskriptum: ohlédnutí za životem a dílem mimořádně nadaného spisovatele. 1. vyd. Praha: [s.n.], 2015. 139+8 s. ISBN 978-80-7505-274-2.
- VĚTVIČKA, Václav. Poutník okouzlený rodnou zemí. 1. vyd. Praha: Vašut, 2016. 298 s. ISBN 978-80-7236-700-9. S. 184.
- Karel Mejstřík: novela Diogénes a kočky; Rakovnické noviny,1992-1993
- Pavel Kovář: Pátrání po fialovém poustevníkovi; časopis Reflex, roč. 16, č. 39, s. 34-39
- Pavel Kovář: 101 pohnuté osudy - Václav Matoušek: poustevník Oty Pavla, magazín Lidových novin, 2014, č. 4, s. 6-8
Film
editovat- dokument ČT: Počesku Křivoklátskem Oty Pavla; 2001, 8 minut
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Matoušek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Matoušek
- Václav Matoušek v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Václav Matoušek v informačním systému abART
- Mas-rakovnicko.cz: prospekt Křivoklátskem Oty Pavla 2 - Po stopách Fialového poustevníka (2006)
- Czechfolks.com: Milan Richtermoc: Toulky v nalezeném čase Archivováno 18. 1. 2018 na Wayback Machine. (2009)
- Rakovnicky.denik.cz: FOTO: Václav Matoušek - malíř Křivoklátska (2013)
- Zpravy.tiscali.cz: Kdo byl Fialový poustevník Oty Pavla? (2015)
- Lidovky.cz: POHNUTÉ OSUDY: Václav Matoušek - Fialový poustevník Oty Pavla (2016)
- Humor a tragika v díle Oty Pavla, seminární práce FF MU v Brně
- Mesto-zdice.cz: Osudová cesta Fialového poustevníka Archivováno 18. 1. 2018 na Wayback Machine.
