Václav Jandit
Václav Jandit, Jandyt, Jandýt, také (omylem) Jandyta, (dříve uváděno 1607, Horšovský Týn – 4. července 1669, Itálie, dnes však není jasné, zda tyto údaje skutečně patří Janditovi) byl jeden z nejzáhadnějších spisovatelů české barokní literatury.
| Václav Jandit | |
|---|---|
| Narození | 1607 Horšovský Týn |
| Úmrtí | 4. července 1669 (ve věku 61–62 let) |
| Povolání | spisovatel, jazykovědec a učitel |
| Témata | lingvistika |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Dlouho se předpokládalo, že byl jezuita, to však bylo vyvráceno Josefem Vašicou, dnes se předpokládá, že se jednalo o diecézního kněze. Známo je o něm, že působil na dvoře toskánského velkovévody Giana Gastona Medicejského a jeho ženy Anny Marie, kterého učil češtině.[1]
Dílo
editovatJeho jediné známé dílo je česká mluvnice Gramatica linguae Boemicae (vyd. 1704, 1705, 1715, 1732, 1739 a 1753). Obsah mluvnice se v jednotlivých vydáních měnil, ale předmluva zůstávala víceméně stejná. Jandit v díle navázal na starší mluvnice Jiřího Konstance, Matěje Václava Šteyera, Václava Jana Rosy. Objevuje se zde snaha o jazykový purismus. Vedle gramatiky zde Jandit sepisuje základy psaní divadelních her, dopisů, překladů a základy konverzace v dobré společnosti.[2]
Reference
editovatLiteratura
editovat- VAŠICA, Josef. České literární baroko. Praha: Vyšehrad, 1938. Kapitola Jesuité pobělohorští a český jazyk, s. 177 a násl.
- KALISTA, Zdeněk. České baroko. Praha: Evropský literární klub, 1941. S. 334.
- OTRUBA, Mojmír. Václav Jandit. In: Lexikon české literatury. Praha: Academia, 2000. Dostupné online. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. S. 453–454.
