Václav Chytil
Václav Chytil (3. listopadu 1907 Lukov – 15. září 1980 Praha[2]) byl český a československý národohospodář, vysokoškolský učitel, politik a člen Československé strany lidové, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR, České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění. Po roce 1948 a opět po roce 1968 byl politicky stíhaný komunisty.
| prof. JUDr. Václav Chytil | |
|---|---|
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1948 – 1948 | |
| Poslanec České národní rady | |
| Ve funkci: 1969 – 1970 | |
| Poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1969 – 1971 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Čs. str. lidová |
| Narození | 3. listopadu 1907 Lukov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. září 1980 (ve věku 72 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Brno - Královopolský hřbitov, odd./skup. 3A, hrob 4 |
| Choť | Zdeňka Chytilová, roz. Šutová |
| Děti | Zdeňka Nováková Zuzana Chitiová[1] |
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Profese | politik, pedagog a ekonom |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 3. třídy in memoriam (2001) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatV letech 1919–1927 vystudoval reálné gymnázium v Uherském Brodě, v letech 1927–1932 Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a v letech 1932–1933 ještě absolvoval studijní pobyt v Bernu, kde studoval politickou ekonomii u profesora Ammona. Působil pak na berní správě v Brně. V letech 1934–1939 byl tajemníkem viceguvernéra Národní banky Československé Karla Engliše, kde pak v letech 1940–1945 pracoval v oboru měnové politiky. Působil i jako vysokoškolský učitel. V roce 1939 byl jmenován profesorem národního hospodářství, národohospodářské nauky a politiky na Právnické fakultě Masarykovy univerzitě. Po obnově českých vysokých škol zastával tento post i v letech 1945–1949. V roce 1946 byl jmenován členem Národní rady badatelské pro obor věd hospodářských a téhož roku se stal členem Syndikátu českých spisovatelů.[3]
V roce 1945 se jako bezpartijní stal členem Zemského národního výboru v Moravskoslezské zemi. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za lidovce. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde působil i jako místopředseda a kde setrval do parlamentních voleb roku 1948, po nichž se stal poslancem Národního shromáždění za lidovce zvoleným za brněnský volební kraj. V těchto volbách konaných po únorovém převratu v roce 1948 již lidová strana kandidovala jako loajální součást komunistického režimu. Během převratu odmítl nabídku, kterou mu dal Klement Gottwald, aby se stal ministrem financí v jeho poúnorové rekonstruované vládě. Již po pár měsících ale v srpnu 1948 rezignoval na poslanecké křeslo a na jeho místo nastoupil Jarolím Leichman.[4][5][6][3]
Po únorovém převratu v roce 1948 byla jeho politická i profesní dráha přerušena. V roce 1949 byl vzat do vazby a pro trestný čin velezrady odsouzen na dobu 12 let. Celkem devět let pak strávil v trestních táborech v Jáchymově a Příbrami. Propuštěn byl v roce 1958 během amnestie. V letech 1958–1967 byl dělníkem v podniku Prefa Veselí nad Moravou. Až během pražského jara se vrátil do společenského života. Byl plně rehabilitován a v letech 1969–1971 působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako profesor národního hospodářství.[3]
Na přelomu 60. a 70. let se znovu vrátil i do zákonodárných sborů. Sem ho přizval Josef Smrkovský, s nímž se znal z vězení. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za lidovce do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Zde působil do konce volebního období v listopadu 1971. V letech 1969–1970 byl rovněž poslancem České národní rady za ČSL. Roku 1970 rezignoval. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byla jeho politická i profesní kariéra opět ukončena.[7] V roce 1971 ho Univerzita Karlova nuceně penzionovala.[8][9][3]
Zemřel 15. září 1980 v Praze. Pochován je v Brně na Královopolském hřbitově.
V roce 2001 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Jis. Zuzana Chitiová [online]. Brno: Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2006-12-02 [cit. 2015-06-03]. Dostupné online.
- ↑ Václav Chytil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e prof. JUDr. Václav Chytil [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-29.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.
- ↑ JUDr. Václav CHYTIL. Český dialog. 2003, čís. 12. Dostupné online. Archivováno 29. 7. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ 10. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.
- ↑ 9. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Profesor Václav Chytil a uranové doly. Příprava vydání Pavel Klener. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 214 s. ISBN 80-239-0740-9.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Chytil
- (česky) Václav Chytil v parlamentu
- Václav Chytil v Encyklopedii dějin města Brna
- Hrob Václava Chytila na portále BillionGraves.com
