Wikipedie

Václav Beneš Třebízský

český náboženský spisovatel, romanopisec, spisovatel, spisovatel historických románů a římskokatolický duchovní

Václav Beneš Třebízský (27. února 1849, Třebíz[2] – 20. června 1884, Mariánské Lázně[3]) byl český spisovatel a katolický vlastenecký kněz–buditel. Kromě historických románů je též znám jako sběratel lidových pověstí a pohádek.[4]

Václav Beneš Třebízský
Narození27. února 1849
Třebíz
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. června 1884 (ve věku 35 let)
Mariánské Lázně
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíTuberkulóza
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
PseudonymVáclav Beneš Třebízský
Povolánířímskokatolický duchovní
Národnostčeská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodný dům spisovatele Václava Beneše Třebízského v Třebízi

Život

editovat

Byl jediným synem chudého vesnického krejčího Václava Beneše z Třebíze u Slaného a Marie, rozené Šarochové, jako jediný z pěti dětí se dožil dospělého věku.[5] Děd i otec byli uvědomělí čeští vlastenci a písmáci.[6]

V roce 1855 začal navštěvovat obecnou školu v Kvílicích. Dále studoval na nižším německém piaristickém gymnáziu ve Slaném, kde byl v primě jeho spolužákem Jaroslav Vrchlický. Vyšší gymnázium – rovněž německé piaristické – absolvoval v Panské ulici v Praze na Novém Městě. Ubytoval se při studiu v nedalekém arcibiskupském semináři (Norbertinum), což jej inspirovalo k následnému studiu bohosloví a teologie v Praze. Během studií ve druhém ročníku byl postižen zánětlivým onemocněním kloubů, léčil se v lázních Teplice a jeden ročník musel opakovat.

Roku 1875 (několik měsíců po otcově smrti) dokončil studia a byl vysvěcen na kněze. Nastoupil nejprve do Litně u Berouna, kde byl kooperantem od 8. září 1875 do 28. listopadu 1875, kdy onemocněl tuberkulózou a z Litně odešel.[7]

Od roku 1876 působil jako kaplan při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Klecanech u Prahy.

Navzdory opakované lázeňské léčbě v Mariánských Lázních na tuberkulózu zemřel.

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Dílo

editovat

Třebízského románová tvorba je podobná tvorbě Aloise Jiráska; jeho oblíbeným tématem bylo taktéž husitství, ale věnuje se i jiným obdobím českých dějin od prvopočátků až po 19. století. Děj mnoha Třebízského děl je zasazen do kraje, kde se autor narodil a působil, tedy na Slánsko, Berounsko a do okolí Klecan.

Romány

editovat

Povídkové soubory

editovat
  • Očista (1877) – historická povídka z let protivenství českého národa[9]
  • V červáncích kalicha (dostupné online)
  • V záři kalicha (dostupné online)
  • Pod doškovými střechami (1905) – venkovská tematika[10]
  • Z různých dob – převážně 17. století. (dostupné online)
  • Ze sázavských letopisů
  • Z pověstí karlštejnského havrana
  • Pobělohorské elegie (dostupné online)
  • Povídky starého zbrojnoše a jiné obrázky z naší minulosti
  • Levohradecká povídka (1925) – povídky jsou věnovány bojům sedláků proti panským utiskovatelům. Ve všech povídkách našeho výboru jde tedy o boj za svobodu a spravedlnost.[11]
  • Z těžkých dob (1950) – těžké, přetěžké byly doby poddanství, z nichž čerpá námět většina povídek tohoto našeho výboru.[12]
  • Národní pohádky a pověsti – nové sesbírané pohádky

Pohádky

Václav Beneš Třebízský sesbíral i mnoho lidových pohádek. Jeho matka byla totiž výbornou vypravěčkou. Jeho pohádky se ovšem dnes neprosadily a stěží je někdo zná.[zdroj?]

Památky

editovat
  • Pamětní síň Václava Beneše Třebízského je veřejnosti přístupná v původní budově fary v Klecanech u Prahy, kde Třebízský bydlel a působil až do své předčasné smrti.[13]
  • Nedaleko fary je v Klecanech náměstí V. B. Třebízského.
  • Označení Třebízského nese řada ulic v českých městech (např.: Praha, Liberec, Stará Boleslav, Mariánské Lázně, Roztoky u Prahy, Kralupy nad Vltavou, Kroměříž)
  • Pamětní deska Václava Beneše Třebízského je umístěna v Třebízi a dalších místech
  • Pomník V. B. Třebízského je umístěn v obci Třebíz[14]
  • Jméno Václava Beneše Třebízského dnes nese gymnázium ve Slaném.[15]

Galerie

editovat
  •  
    Pamětní deska V. B. Třebízského připomínající jeho pobyt na faře v Litni (červenec–listopad 1875)
  •  
    Busta V. B. Třebízského v Klecanech
  •  
    Dobový snímek spisovatelovy pracovny na klecanské faře

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ hrob spisovatele Václava Beneše Třebízského na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-29. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kvílice
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  4. ↑ Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce 1, s. 197
  5. ↑ http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2009020105 Dobromila Lebrová: Václav Beneš Třebízský, spisovatel a kněz
  6. ↑ PEŠAT, Zdeněk. Václav Beneš Třebízský. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. Dostupné online. Svazek 1. A–G. S. 197–199.
  7. ↑ KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. 79 s. S. 34. 
  8. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Bludné duše [online]. Praha: Orbis, 1950 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Očista [online]. Brno: Škol a Božského srdce Páně, 1877 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Pod doškovými střechami [online]. Praha: Bohuslav Rupp, 1947 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Levohradecká povídka [online]. Praha: Topič, 1925 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Z těžkých dob [online]. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1950 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ http://www.literarnimuzea.cz/pametni-sin-vaclava-benese-trebizskeho/
  14. ↑ Památkový katalog: Pomník V. B. T. v Třebízi
  15. ↑ Gymnázium Václava Beneše Třebízského, Slaný, Smetanovo nám. 1310 [online]. Slaný: Gymnázium Václava Beneše Třebízského, Slaný, Smetanovo nám. 1310 [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Královna Dagmar. Praha: F. Topič, 1913. 438 s. Dostupné online. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 552–553. 
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 383–390. 
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 18–20. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 197–199. 
  • KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. 79 s. S. 34. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 399–400. 
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 25.
  • FROLÍK, František; VLKOVÁ, Markéta. Osobnosti Slánska a Velvarska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2017. 288 s. ISBN 978-80-88125-06-8. Kapitola Václav Beneš Třebízský, s. 251–254. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Beneš_Třebízský&oldid=23996958“