Václav Šulc

český bankéř a starosta (1837–1926)
Další významy jsou uvedeny na stránce Václav Šulc (rozcestník).

Václav Šulc, uváděn i jako Vácslav Šulc[1] (6. srpna 1837 Poučník[2][3][4]9. prosince 1926 Praha[5]), byl český statkář a politik, za Rakouska-Uherska na konci 19. a počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Václav Šulc
Václav Šulc
Václav Šulc
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1883 – 1907
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1884 – 1908
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeský klub
staročeši
Str. konz. velkostatku

Narození6. srpna 1837
Poučník
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. prosince 1926 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
CommonsVáclav Šulc
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Vychodil školu v Praze a vystudoval na vyšší hospodářské škole v Mosonmagyaróváru.[1][3] Byl aktivní politicky. Na Hořovicku působil jako okresní starosta.[5] Patřil mezi odborníky na samosprávné otázky.[5]

V doplňovacích zemských volbách 20. září 1884 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii velkostatkářské (nesvěřenecké velkostatky). Uvádí se tehdy jako statkář v Želkovicích.[6] Uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1889. Byl členem Strany konzervativního velkostatku.[1] Mandát na sněmu obhájil i ve volbách v roce 1895[1] a volbách v roce 1901.[7]

V 80. letech se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1883 (poté co rezignoval poslanec Ludvík Vorel) získal mandát na Říšské radě za kurii venkovských obcí, obvod Příbram, Hořovice atd. Slib složil 4. prosince 1883.[8] Byl poslancem za staročeskou stranu a až do roku 1891 byl ve vídeňském parlamentu členem Českého klubu za staročechy.[3] Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1885, za kurii venkovských obcí, obvod Příbram, Rokycany atd. Zvolen byl i ve volbách do Říšské rady roku 1891, tentokrát jíž za velkostatkářskou kurii. Za ni obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1897 a volbách do Říšské rady roku 1901.[8] K roku 1907 se profesně uvádí jako statkář.[9]

V parlamentu zasedal sice za velkostatkářskou kurii, ale patřil mezi její občanské, nikoliv šlechtické členy (takzvaná Národní strana občanská).[3] Podporoval český národní program a ovlivňoval v tomto duchu leckdy své aristokratické kolegy.[10] Po volbách v roce 1885 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[11]

Po dobu 25 let působil jako ředitel Zemské banky, pak až do roku 1924 jako náměstek ředitele Zemské banky.[5]

Do vysokého věku se těšil dobrému zdraví a zůstával ve veřejném životě.[10] Zemřel v prosinci 1926.[5][3]

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. a b c d NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. 
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost Budňany-Karlštejn
  3. a b c d e Za druhem Riegrovým. Národní politika. Prosinec 1926, roč. 44, čís. 342, s. 5. Dostupné online. 
  4. V Almanachu sněmu království Českého 1895–1901 uváděno chybně datum narození 6. srpna 1857. V nekrologu v Národní politice ovšem uváděn rok narození 1837 (http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7752801) a v nekrologu v Národních listech uváděno, že zesnulý ještě krátce před smrtí mluvil o tom, že napřesrok by mu bývalo 90 let (http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=4655693).
  5. a b c d e Dlouholetý náměstek.... Národní listy. Prosinec 1926, roč. 66, čís. 338, s. 2. Dostupné online. 
  6. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/2/stenprot/012schuz/s012001.htm
  7. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  8. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0017&page=3011&size=45
  10. a b Poslední. Národní listy. Prosinec 1926, roč. 66, čís. 340, s. 3. Dostupné online. 
  11. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.