Václav Šturm

český spisovatel

Václav Šturm (1533, Horšovský Týn27. dubna 1601 Olomouc) byl český jezuita, kněz a spisovatel.

Václav Šturm, SJ
Václav Šturm na kresbě od Josefa Ruperta Maria Přecechtěla kolem roku 1864
Václav Šturm na kresbě od Josefa Ruperta Maria Přecechtěla kolem roku 1864
Narození1533
Horšovský Týn, České království
Úmrtí27. dubna 1601 (ve věku 67–68 let)
Olomouc, Moravské markrabství
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Znám jako
Tovaryšstvo Ježíšovo
Tovaryšstvo Ježíšovo
Člen řádu Tovaryšstva Ježíšova - Jezuité
Nábož. vyznánířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Patřil k té generaci jezuitů, která musela zápasit s tím, že české země byly v druhé polovině 16. století nábožensky tolerantní a existoval zde prostor pro spolupůsobení různých konfesí, včetně těch, které nebyly součástí Basilejských kompaktát. Povolání jezuitů do Prahy králem Ferdinandem v roce 1556 znamenalo počátek velkého zápasu římskokatolické církve o obnovu své nadřazenosti v „kacířské“ zemi.

Šturm se narodil v roce 1533 a studoval na českých, což znamenalo spíše nekatolických, luteránských školách. V roce 1555 byl poslán na studia do Říma, zde vstoupil do jezuitského řádu a po návratu do Čech zastával funkci českého kazatele v Praze, v kostele sv. Klimenta u Karlova mostu. Pobyt v cizině ovšem způsobil, že Šturm ztratil obratnost ve svém rodném jazyce, takže jeho kázání nebyla plynulá, nemohla kladně působit na věřící, což si Šturm následně uvědomoval a veřejným působením se snažil vyhýbat. Proto se začal mnohem více věnovat psaní a učeným disputacím. V roce 1559 byl proto opět povolán ke studiu do Říma a do Čech se vrací v roce 1565 již jako doktor teologie.[1] Poté působil v Praze, na rožmberském panstvíjižních Čechách, kde se podílel na založení koleje v Českém Krumlově, působil i v Jindřichově Hradci a nakonec i v Olomouci, kde v roce 1601 zemřel.

Šturm nebyl jen řádovým bratrem a knězem, ale byl i význačným spisovatelem. Právě spisování mu šlo mnohem lépe než vlastní kázání, byl břitkým polemikem a nebál se pouštět do ostrých sporů. Šturm se obracel především proti Jednotě bratské a naopak ve svých spisech respektoval Basilejskými kompaktáty uznané utrakvisty, kteří se v jeho době stali téměř souputníky římských katolíků nebo se přidali k luteránům a nazývali se novoutrakvisty. Šturm se v této době soustředí právě na Jednotu, protože se domnívá, že je pod tlakem dalších konfesí a též je, v rámci protestantského tábora, vyznáním s nejslabším mocenským zázemím.

Když aristokrat Fridrich ze Žerotína nakloněný Jednotě vznesl ostrou stížnost na Šturmovo Srovnání víry a učení bratří, považoval olomoucký biskup Stanislav Pavlovský za potřebné se omluvit. Těžko obhajitelné výpady knihy se pokoušel mírnit a jako vysvětlení nabídl senilitu Šturma, který knihu publikoval jako 49letý.[2]

  • Srovnání víry a učení bratří starších, kteří sebe sami zákona Kristova, a jiní je Waldenskými a Boleslavskými, jinak Pikharty jmenují (1582)
  • Krátké ozvání doktora Václava Šturma proti kratičkému ohlášení Jednoty Waldenské neb Boleslavské (1584)
  • Apologie, to jest obrana proti nedůvodné a nestřídmé odpovědi Sylvia Uberina (1587)
  • Šest důvodův pěkných a krátkých, kterýmiž se důvodně prokazuje, že Jednota Bratří Boleslavských z Boha není a že žádný v ní spasen býti nemůže (1587)
  • Rozsouzení a bedlivé uvážení Velikého Kancionálu od bratří Waldenských, jinak Boleslavských (1588)
  • Odpověď slušná a důvodná na velmi hanlivou a rouhavou obranu kancionálu bratrského (1590)

Reference

editovat
  1. BEDŘICH, Martin. Jezuitský mistr polemik. A2 [online]. 2006 [cit. 2016-04-11]. Číslo 45. Dostupné online. ISSN 1803-6635. 
  2. DAVID, Zdeněk V.: Nalezení střední cesty – liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi (Praha 2012), s. 402
  • Ottův slovník naučný. 24. díl (Staroženská – Šyl). V Praze : Otto, 1906. str. 817, heslo Šturm. Dostupné online.
  • Leccos - Šturm Václav. [online]. 2012? [cit. 2013-03-09]. Dostupné online. Archivováno 21. 1. 2013 na Wayback Machine.
  • Zdeněk V. David: Nalezení střední cesty – liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi (Praha 2012), str. 402

Externí odkazy

editovat