Usedlost čp. 14 (Hlince)
Usedlost čp. 14, pocházející z 19. století, je roubená stavba na okraji návsi v Hlincích v okrese Plzeň-sever, jež byla 19. února 2007 prohlášena kulturní památkou.[2] Od 22. září 1995 je také součástí venkovské památkové zóny.[3]
| Usedlost čp. 14 v Hlincích | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
rekreační účely[1] | |
| Základní informace | |
| Sloh | lidová architektura |
| Výstavba | 19. století |
| Poloha | |
| Adresa | čp. 14, Hlince,  Česko |
| Souřadnice | 49°56′53,83″ s. š., 13°37′31,61″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 102193 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a popis
editovatPřízemní stavení o trojdílné dispozici se sedlovou střechou vzniklo pravděpodobně vyčleněním ze sousedního dvora čp. 3. Z údajů zachycených v katastrech vyplývá, že k jeho stavbě muselo dojít před rokem 1840. Z části se dochovalo roubení a ve středním dílu černá kuchyně. V jižním traktu, na němž se nachází nástřešní pultový vikýř, je světnice, která snad dříve bývala chlévem. Novostavby samostatných chlévů s hambalkovým krovem přibyly areálu roku 1938 a byly druhotně rozděleny příčkami a adaptovány k obytným účelům. Jejich fasáda je členěna kordonovou římsou a jsou podsklepeny prostory s valenou klenbou. Jižní část venkovské usedlosti zaujímá jedinečná roubená stodola o dvou pernách a průjezdném mlatu, nemající v regionálním kontexu obdoby.[2][4]
Usedlost slouží k rekreačním účelům.[1]
Reference
editovat- ↑ a b venkovská usedlost. Plzeňský kraj [online]. [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.
- ↑ a b venkovská usedlost. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Hlince - památková zóna. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.
- ↑ BUKAČOVÁ, Irena; FOUD, Karel; KAREL, Tomáš; KŘEMENÁK, Jiří. Lidová architektura – okres Plzeň, sever. Plzeň: Státní památkový Ústav, 2002. 183 s. ISBN 80-85035-18-9. Kapitola Památková zóna lidové architektury Hlince, s. 90–92.