USS Triton (SSRN-586)

americká ponorka, samostatná jednotka

USS Triton (SSRN-586) byla radarová jaderná ponorka námořnictva Spojených států amerických z doby studené války. Její konstrukce byla optimalizována pro rychlou plavbu na hladině, přičemž ponorka měla stačit svazům letadlových lodí, které by varovala před leteckým útokem.[1] V operační službě byla v letech 19591969. Triton měla být první ze série jaderných radarových ponorek, tato koncepce se však neosvědčila (úspěšnější byly roku 1958 zařazené palubní letouny včasné výstrahy Grumman E-1 Tracer) a ponorka byla roku 1961 reklasifikována na útočnou (SSN-586).[2] Nepraktické velké plavidlo s vysokými provoznými náklady bylo vyřazeno už roku 1969.[3]

USS Triton (SSRN-586)
USS Triton (SSRN-586)
Základní údaje
Vlajka
Typradarová ponorka
Číslo trupu586
Zahájení stavby29. května 1956
Spuštěna na vodu19. srpna 1958
Uvedena do služby10. listopadu 1959
Osudvyřazena 1969
recyklována a sešrotována 2009
Předchůdcetřída Sailfish
Takticko-technická data
Výtlak5963 t (na hladině)
7773 t (pod hladinou)
Délka136,5 m
Šířka11,3 m
Pohon2× reaktor, 2× turbína
Rychlost25 uzlů (na hladině)
22 uzlů (pod hladinou)
Posádka180
Výzbroj6× 533mm torpédomet (6×1)

Ve své době se jednalo o největší ponorku na světě.[3] Měla také primát nejdelší americké ponorky (až v 80. letech ji překonala raketonosná třída Ohio).[1] Jako první americká ponorka měla tři paluby.[3] Triton byl také první ponorkou, která obeplula zeměkouli pod hladinou bez vynoření.[3] Byla to poslední americká ponorka, která měla dva lodní šrouby a záďové torpédomety.[1]

 
Dobový průřez ponorkou Triton

Stavbu ponorky provedla loděnice General Dynamics Electric Boat (součást koncernu General Dynamics) v Grotonu ve státě Connecticut. Stavba byla zahájena 29. května 1956, trup byl na vodu spuštěn 19. srpna 1958 a hotová ponorka byla uvedena do služby 10. listopadu 1959.[2]

Konstrukce

editovat
 
Triton během plavby kolem světa

Ponorka na věži nesla zatahovatelný vyhledávací radar BPS-2, aktivní sonar BSQ-4 a pasivní sonar BQR-2.[1] Byla vyzbrojena šesti 533mm torpédomety (čtyřmi na přídi a dvěma na zádi). Systém řízení palby byl typu Mk 101.[2] Pohonný systém tvořily dva reaktory S4G a dvě turbíny, pohánějící dva pětilisté lodní šrouby. Pohonný systém měl na šroubu výkon 34 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů na hladině a 22 uzlů pod hladinou.

Operační služba

editovat
 
Trasa plavby kolem světa

Triton byl první ponorkou, která obeplula zeměkouli pod hladinou bez vynoření.[3] Stalo se tak od 16. února 1960 do 10. května 1960 v rámci operace Sandblast. Ponorka pod hladinou urazila 41 500 námořních mil. Po úspěšném dokončení mise byly ponorka a její posádka oceněny prezidentskou citací Dwighta D. Eisenhowera.[1]

Dne 1. března 1961 byl Triton reklasifikován na útočnou ponorku.[2] V letech 1962–1964 prošel modernizací a výměnou paliva.[1] Do roku 1967 byl vlajkovou lodí atlantických ponorkových sil (COMSUBLANT).[1]

Vyřazení

editovat
 
Dochovaná věž ponorky

Ponorka byla ze služby vyřazena 3. května 1969 na námořní základně New London ve státě Connecticut. Stala se tak první americkou jadernou ponorkou vyřazenou ze služby.[1] Poté se nacházela v rezervě. Z námořního registru byla vymazána 30. dubna 1986. Poté byla odtažena na základnu Puget Sound Naval Shipyard v Bremertonu ve státě Washington, kde čekala na recyklaci.[2] Likvidace ponorky byla dokončena v roce 2009. Oddělená velitelská věž ponorky byla umístěna v USS Triton Submarine Memorial Park v North Richlandu ve státě Washington.

Reference

editovat
  1. a b c d e f g h SSN-586 Triton [online]. Globalsecurity.org, rev. 2016-02-21 [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Triton (SSRN-586) (SSN-586) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 135. 

Literatura

editovat
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223. 

Externí odkazy

editovat