Wikipedie

Tupolev SB-2

sovětský bombardovací letoun

Tupolev SB-2 byl sovětský dvoumotorový celokovový lehký bombardovací letoun vyvinutý ve třicátých letech 20. století konstrukční kanceláří Tupolev.

Tupolev SB-2
Prototyp ANT-40
Prototyp ANT-40
Určeníbombardovací letoun
ŠéfkonstruktérTupolev
První let7. října 1934
Zařazeno1934
Vyřazeno1950 (Španělsko)
UživatelSovětské letectvo
Španělsko
Československé letectvo
Letectvo Čínské republiky[1]
Finské letectvo
Bulharské letectvo
Výroba1936-1941
Vyrobeno kusů6656 ks (včetně dvou prototypů)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Finské SB 2M-103
Tupolev SB 2M-103[2] taktického čísla 2 patřil do výzbroje 38. rychlého bombardovacího pluku VVS RKKA. Pluk se v létě 1939 zapojil do bojů u Chalchyn golu[3]

Prototyp vzlétl pod označením ANT-40 poprvé 7. 10. 1934. Do výzbroje letectva Rudé armády se dostal v roce 1936. Svou rychlostí a svými schopnosti zaujal i československé vojenské experty, kteří projevili zájem o nákup a licenci. Letoun se účastnil španělské občanské války na straně republikánů, kde v rychlosti překonával i většinu tehdejších stíhacích letadel frankistů. Po ukončení bojů se SB-2 dostal do výzbroje španělské armády, další kusy získala Čínská republika. Od roku 1938 se vyráběl vylepšený typ SB-2bis s motory M-103. Letouny se účastnily bojů v zimní válce, přičemž finské vojsko několik strojů ukořistilo. Výroba SB-2 skončila v roce 1942.

SB-2 v Československu

editovat

Československo zakoupilo mezi lety 1937 a 1938 celkem 61 kusů stroje,[4] označeného zde jako B-71,[p 1] které byly pro potřeby československého letectva mírně upraveny, zejména přezbrojením kulomety vz. 30 a vybavením radiostanicemi vz. 35, pumovým zaměřovačem vz. 37 a dalšími palubními přístroji kompatibilními s ostatní jím užívanou technikou. Na letouny byly také instalovány motory Avia-Hispano Suiza 12 Ydrs B československé výroby, nikoliv původní sovětské M-100,[p 2] a československé vrtule typu Letov Hd-43.

Firmou Avia byla v roce 1937 získána i práva k licenční výrobě, částečnou výměnou za dodávku letounů Avia Ba-122 a postoupení licence na výrobu dělostřelecké techniky Škodových závodů[4][p 3] Sovětskému svazu. Produkce typu, konstrukčně upraveného podle československých norem, byla připravována od roku 1938, ale do německé okupace českých zemí se nepodařilo ani jeden stroj zkompletovat, a až mezi červencem 1939 a dubnem 1941 jich bylo v závodech Avia a Aero[p 4] vyrobeno celkem 111 kusů, ve dvou mírně odlišných variantách B-71A a B-71B, obou určených primárně k vlekání vzdušných terčů pro Luftwaffe.[5]

Již v září 1939 bylo 24 z původních strojů československého letectva prodáno Německem Bulharsku, které je, pod označením Žerav (jeřáb), zařadilo do stavu 5. orljak (leteckého pluku).[5] Později údajně došlo k prodeji i dalších osmnácti kusů.

Jeden stroj B-71 byl jako kurýrní užíván Slovenskými vzdušnými zbraněmi. Původně náležel 74. letce 6. leteckého pluku, a po poškození při přistání na letišti ve Spišské Nové Vsi v listopadu 1938 zůstal ve zdejších dílnách a opraven byl až poté, co tehdejší Slovensko získalo nezávislost. V dubnu 1943 jej pětice slovenských letců pod vedením Antona Vanka použila k úletu do Turecka.[6]

Specifikace

editovat

Údaje dle[7]

 
ANT-40

Technické údaje

editovat

Charakteristika: lehký bombardovací letoun

  • Osádka:
  • Rozpětí: 20,34 m
  • Délka: 12,29 m
  • Výška: 3,28 m
  • Plocha křídla: 56 m²
  • Hmotnost prázdná: 3750 kg
  • Hmotnost vzletová: 6100 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvanáctiválcový vidlicový motor VK-100, později M-100A s výkonem 750 k. SB-2bis měly motory M-103 s výkonem 1100 k.

Výkony

editovat
  • Max.rychlost: 410 km/h, SB-2bis: 450 km/h
  • Cestovní rychlost: 375 km/h
  • Dostup: 7800 m
  • Dolet: 1200–1600 km
  • Počáteční stoupavost: 400 m/min (SB-2bis)

Výzbroj

editovat
  • 4 × kulomet ŠKAS
  • 1 × 500kg puma nebo 6 × 100kg pum

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Neoficiálně přezdíván „Ant“ či „Antka“.
  2. ↑ Které byly sovětskou licenční variantou téhož původem francouzského motoru Hispano-Suiza 12Y.
  3. ↑ Společnost Avia byla od r. 1929 součástí koncernu Škoda.
  4. ↑ Plánovaná výroba i v Letovu byla okupanty zrušena.

Reference

editovat
  1. ↑ STAPFER, Hans-Heiri. Tupolev SB in action. Carroltown, TX: Squadron/Signal Publications, 2004. ISBN 0-89747-481-3. Kapitola SB-2-M-100-A in Chinese Service; SB-2-M-103 in Chinese Service, s. 14; 44. (anglicky) 
  2. ↑ SB evolution and painting [online]. mig3.sovietwarplanes.com, rev. 2011-11-23 [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ŠNAJDR, Miroslav. Tupolevy SB nad Chalchyn golem. NV Military revue. 25. 11. 2015, roč. 2015, čís. 12, s. 4–7. 
  4. ↑ a b VÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71. Historie a plastikové modelářství. Září 2000, roč. X., čís. 09, s. 2–9. ISSN 1210-1427. 
  5. ↑ a b VÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71 (2. část). Historie a plastikové modelářství. Říjen 2000, roč. X., čís. 10, s. 2–8. ISSN 1210-1427. 
  6. ↑ VÁCLAVÍK, Josef. Lehký bombardovací a zvědný letoun AVIA B-71 (3. část). Historie a plastikové modelářství. Listopad 2000, roč. X., čís. 11, s. 2–9. ISSN 1210-1427. 
  7. ↑ GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka, 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Tupolev SB-2, s. 466. 

Literatura

editovat
  • DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha: Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-051-5. S. 232. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tupolev_SB-2&oldid=24363571“