Trilogie vášně

soubor tří milostně reflexivních básní Johanna Wolfganga von Goetha

Trilogie vášně (1827, Trilogie der Leidenschaft) je soubor tří milostně reflexivních básní německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha vzniklých v letech 18231824, který je považován za jeden z vrcholů německé lyrické poezie a který se skládá z básní Wertherovi (1824, An Werther), Elegie (1823, Marienbader Elegie) a Usmíření (1823, Aussöhnung).[1]. Tiskem soubor Goethe poprvé vydal roku 1827 v souborném vydání svých básní Gedichte.[2]

Trilogie vášně
AutorJohann Wolfgang von Goethe
Původní názevTrilogie der Leidenschaft
PřekladatelOtokar Fischer
Jazykněmčina
Žánrsoubor tří lyrických básní
Datum vydánívznik 18231824, tiskem 1827
Česky vydáno1916
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik básní

editovat

Básně, vzniklé na základě Goethova pobytu v Mariánských Lázních v létě 1823, byly vytvořeny v opačném pořadí, než jak je později autor zakomponoval do trilogie. Jejich hlavní inspirací byl jeho vztah s devatenáctiletou dívkou Ulrikou von Levetzow, do které se ve svých čtyřiasedmdesáti letech zamiloval a jehož nabídku k sňatku odmítla. Kompozice trilogie je postavena na poněkud chladnějším úvodu, který je následován vzrušenou tragičností a nakonec zklidňujícími motivy v závěru.[1]

Obsah básní

editovat
 
Ulrika von Levetzow

Wertherovi

editovat

Goethe v pěti slokách této úvodní básně trilogie, kterou ale napsal jako poslední, oslovuje Werthera jako „oplakávaný stín“ autorova mladého věku. Adresuje mu hořké verše o nedočkavé dychtivosti mládí, která postupně s věkem pomíjí současně s vírou v život.[1]

Jak zázračný se lidský život zdá
tak hebký den a noc jak ohromná!
A na nás, kdož jsme vzrostli v slastech ráje,
jen pablesk velebného sluce hraje,
a již nás dusná, chorá touha zmámí,
teď na svět útočí, teď pře se s námi;
vždy jinak v duši, jinak vůkol ní
je v nitru záře, když se venku tmí,
když venku lesk, zrak duše stopen v tmách
jsme k štěstí slepí - a je na dosah.

Elegie je nejrozsáhlejší básní cyklu a je jeho jádrem – obsahuje dvacet tři šestiveršových slok blízkých italským stancím. Líčí setkání s milovanou dívkou, radostně prožité společné chvíle, kdy „den vzrušený svým křídlem v letu mával a chvilky hnal, že ubíhaly plaše“. a trýzeň rozloučení. Základní napětí básně i celé trilogie je vyvoláno rozporem mezi láskou pojímanou jako tvořivá síla obohacující člověka a dávající jeho životu vyšší smysl a mezi loučením a zmarem, jež člověka od možnosti lásky vzdalují. Lásku nelze vymanit z moci času a básník po rozchodu s milovanou ženou ztrácí vnitřní rovnováhu i smysl života.[1]

Mně ztracen svět, já sobě ztracen hynu,
já, jenž jsem býval bohů miláčkem;
mne bozi svedli: skříňku Pandořinu
mi dali, slastmi bohatou i zlem;
k rtům přitiskli mne opojivých darů
a rvou mne pryč – vstříc rvou mne mému zmaru.

Usmíření

editovat
 
Maria Szymanowska

Třetí báseň souboru inspirovaná virtuózními klavírními koncerty Marie Szymanowské, k níž básníka poutala náklonnost, vznikla jako první. Skládá se ze tří slok a v trilogii přináší básníkovi, který je po rozchodu s milovanou ženou přesvědčen, že plně žít a být šťasten může být pouze v její blízkosti, konečné utišení jeho vášně v kráse hudby.[1]

Slyš! Na jasných se křídlech hudba vznáší,
jež miliony tónů v soulad spletla,
by pronikla nám v prapodstatu naší,
by zalila jí věčnou krásou světla
na řasách rosu, v čisté touze tonu
a cítím božství slz a božství tónů.[3]

Především Elegie se stala námětem mnoha literárních děl. K nejvýznamnějším z nich patří Elegie z Mariánských Lázní (Die Marienbader Elegie) ze sbírky povídek Stefana Zweiga Hvězdné hodiny lidstva (1927, Sternstunden der Menschheit).

V české literatuře se poslední Goethovou láskou zabývá Miroslav Slach v románu Dostavník do Výmaru (1969) a v povídce Sbohem, letní lásko ze stejnojmenné povídkové sbírky z roku 1982.[1]

Česká vydání

editovat

Reference

editovat
  1. a b c d e f MACURA, Vladimír, a kol. Slovník světových literárních děl I.. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. cnb001277745. S. 296–297. 
  2. Trilogie der Leidenschaft - Zeno.org, Ihrer Volltextbibliothek
  3. Veškeré citace jsou převzaty z překladu Otokara Fischera vydaného v knize Z Goethova odkazu, Praha: Ludvík Bradáč 1916. S. 52-64.

Externí odkazy

editovat