Trilogie vášně
Trilogie vášně (1827, Trilogie der Leidenschaft) je soubor tří milostně reflexivních básní německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha vzniklých v letech 1823–1824, který je považován za jeden z vrcholů německé lyrické poezie a který se skládá z básní Wertherovi (1824, An Werther), Elegie (1823, Marienbader Elegie) a Usmíření (1823, Aussöhnung).[1]. Tiskem soubor Goethe poprvé vydal roku 1827 v souborném vydání svých básní Gedichte.[2]
| Trilogie vášně | |
|---|---|
| Autor | Johann Wolfgang von Goethe |
| Původní název | Trilogie der Leidenschaft |
| Překladatel | Otokar Fischer |
| Jazyk | němčina |
| Žánr | soubor tří lyrických básní |
| Datum vydání | vznik 1823–1824, tiskem 1827 |
| Česky vydáno | 1916 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik básní
editovatBásně, vzniklé na základě Goethova pobytu v Mariánských Lázních v létě 1823, byly vytvořeny v opačném pořadí, než jak je později autor zakomponoval do trilogie. Jejich hlavní inspirací byl jeho vztah s devatenáctiletou dívkou Ulrikou von Levetzow, do které se ve svých čtyřiasedmdesáti letech zamiloval a jehož nabídku k sňatku odmítla. Kompozice trilogie je postavena na poněkud chladnějším úvodu, který je následován vzrušenou tragičností a nakonec zklidňujícími motivy v závěru.[1]
Obsah básní
editovat
Wertherovi
editovatGoethe v pěti slokách této úvodní básně trilogie, kterou ale napsal jako poslední, oslovuje Werthera jako „oplakávaný stín“ autorova mladého věku. Adresuje mu hořké verše o nedočkavé dychtivosti mládí, která postupně s věkem pomíjí současně s vírou v život.[1]
- Jak zázračný se lidský život zdá
- tak hebký den a noc jak ohromná!
- A na nás, kdož jsme vzrostli v slastech ráje,
- jen pablesk velebného sluce hraje,
- a již nás dusná, chorá touha zmámí,
- teď na svět útočí, teď pře se s námi;
- vždy jinak v duši, jinak vůkol ní
- je v nitru záře, když se venku tmí,
- když venku lesk, zrak duše stopen v tmách
- jsme k štěstí slepí - a je na dosah.
Elegie
editovatElegie je nejrozsáhlejší básní cyklu a je jeho jádrem – obsahuje dvacet tři šestiveršových slok blízkých italským stancím. Líčí setkání s milovanou dívkou, radostně prožité společné chvíle, kdy „den vzrušený svým křídlem v letu mával a chvilky hnal, že ubíhaly plaše“. a trýzeň rozloučení. Základní napětí básně i celé trilogie je vyvoláno rozporem mezi láskou pojímanou jako tvořivá síla obohacující člověka a dávající jeho životu vyšší smysl a mezi loučením a zmarem, jež člověka od možnosti lásky vzdalují. Lásku nelze vymanit z moci času a básník po rozchodu s milovanou ženou ztrácí vnitřní rovnováhu i smysl života.[1]
- Mně ztracen svět, já sobě ztracen hynu,
- já, jenž jsem býval bohů miláčkem;
- mne bozi svedli: skříňku Pandořinu
- mi dali, slastmi bohatou i zlem;
- k rtům přitiskli mne opojivých darů
- a rvou mne pryč – vstříc rvou mne mému zmaru.
Usmíření
editovat
Třetí báseň souboru inspirovaná virtuózními klavírními koncerty Marie Szymanowské, k níž básníka poutala náklonnost, vznikla jako první. Skládá se ze tří slok a v trilogii přináší básníkovi, který je po rozchodu s milovanou ženou přesvědčen, že plně žít a být šťasten může být pouze v její blízkosti, konečné utišení jeho vášně v kráse hudby.[1]
- Slyš! Na jasných se křídlech hudba vznáší,
- jež miliony tónů v soulad spletla,
- by pronikla nám v prapodstatu naší,
- by zalila jí věčnou krásou světla
- na řasách rosu, v čisté touze tonu
- a cítím božství slz a božství tónů.[3]
Ohlasy
editovatPředevším Elegie se stala námětem mnoha literárních děl. K nejvýznamnějším z nich patří Elegie z Mariánských Lázní (Die Marienbader Elegie) ze sbírky povídek Stefana Zweiga Hvězdné hodiny lidstva (1927, Sternstunden der Menschheit).
V české literatuře se poslední Goethovou láskou zabývá Miroslav Slach v románu Dostavník do Výmaru (1969) a v povídce Sbohem, letní lásko ze stejnojmenné povídkové sbírky z roku 1982.[1]
Česká vydání
editovat- Z Goethova odkazu, Praha: Ludvík Bradáč 1916, celá trilogie, přeložil Otokar Fischer.
- Johann Wolfgang Goethe: Výbor z díla II. Praha: Svoboda 1949, celá trilogie, přeložil Otokar Fischer.
- Johann Wolfgang Goethe: Básně; Západovýchodní díván, Praha: SNKLHU 1955, jen Elegie, přeložil Otokar Fischer.
- Johann Wolfgang Goethe: Život slavím, Praha: Mladá fronta 1972, jen Elegie, přeložil Václav Renč
- Johann Wolfgang Goethe: Výbor z poezie, Praha: Československý spisovatel 1973, celá trilogie, přeložil Otokar Fischer.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f MACURA, Vladimír, a kol. Slovník světových literárních děl I.. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. cnb001277745. S. 296–297.
- ↑ Trilogie der Leidenschaft - Zeno.org, Ihrer Volltextbibliothek
- ↑ Veškeré citace jsou převzaty z překladu Otokara Fischera vydaného v knize Z Goethova odkazu, Praha: Ludvík Bradáč 1916. S. 52-64.
Externí odkazy
editovat
Dílo Marienbader Elegie ve Wikizdrojích (německy)- (německy) Trilogie der Leidenschaft - Die Deutsche Gedichte Bibliothek
