Tributylfosfin
Tributylfosfin je organická sloučenina se vzorcem (C4H9)3P, patřící mezi terciární fosfiny. Reaguje pomalu se vzdušným kyslíkem a rychleji s oxidačními činidly, přičemž se tvoří příslušný fosfinoxid. Skladuje se za nepřístupu vzduchu.
| Tributylfosfin | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | tributylfosfan |
| Funkční vzorec | (C4H9)3P |
| Sumární vzorec | C12H27P |
| Vzhled | bezbarvá nebo nažloutlá kapalina[1] |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 998-40-3 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 213-651-2 |
| PubChem | 13831 |
| SMILES | CCCCP(CCCC)CCCC |
| InChI | InChI=1/C12H27P/c1-4-7-10-13(11-8-5-2)12-9-6-3/h4-12H2,1-3H3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 202,32 g/mol |
| Teplota tání | −60 °C (213 K) |
| Teplota varu | 240 °C (513 K) |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | rozpustný v heptanu |
| Bezpečnost | |
 GHS02  GHS05  GHS07  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H226H250 H251 H302 H312 H314 H318 H411[1] |
| P-věty | P210 P222 P233 P235+410 P240 P241 P242 P243 P264 P270 P273 P280 P301+312 P301+330+331 P302+334 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P312 P321 P322 P330 P363 P370+378 P391 P403+235 P405 P407 P413 P420 P422 P501[1] |
| Teplota vzplanutí | 117 °C (390 K) |
| Teplota vznícení | 168 °C (441 K) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výroba a příprava
editovatPrůmyslová výroba tributylfosfinu spočívá v reakci fosfanu s but-1-enem; reakce probíhá radikálově a neuplatňuje se tedy při ní Markovnikovovo pravidlo.[2]
PH3 + 3CH2=CHCH2CH3 → P(CH2CH2CH2CH3)3
V laboratoři jej lze připravit z příslušného Grignardova činidla a chloridu fosforitého.
- 3 BuMgCl + PCl3 → PBu3 + 3 MgCl2
Reakce
editovatTributylfosfin reaguje s kyslíkem na tributylfosfinoxid:
- 2 PBu3 + O2 → 2 OPBu3
Tato reakce probíhá velmi rychle, a proto se tributylfosfin skladuje za nepřístupu vzduchu.
Tuto látku lze snadno alkylovat; například reakcí s benzylchloridem vzniká příslušná fosfoniová sůl:[3]
- PBu3 + (C6H5)CH2Cl → [(C6H5)CH2PBu3]Cl
Tributylfosfin se nejčastěji používá jako ligand v komplexech s přechodnými kovy. Je levnější a méně citlivý na vzduch než trimethylfosfin a jiné trialkylfosfiny. Jeho komplexy jsou obvykle dobře rozpustné, ale často hůře krystalizovatelné, než komplexy jiných fosfinových ligandů. Jeho 1H NMR vlastnosti se dají snadno předpovídat a slouží jako vzory při zkoumání dalších trialkylfosfinů.[4]
Použití
editovatTributylfosfin slouží v chemickém průmyslu k úpravě vlastností kobaltových katalyzátorů používaných při výrobě aldehydů s nerozvětvenými řetězci hydroformylací alkenů, kde omezuje tvorbu produktů s rozvětvenými řetězci.[5] Tricyklohexylfosfin je v tomto účinnější, je ovšem dražší. Navíc se často při hydroformylaci používají spíše katalyzátory obsahující rhodium než kobalt.
Z tributylfosfinu se vyrábí pesticid 2,4-dichlorbenzyltributylfosfoniumchlorid.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Tributylphosphine na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Tributylphosphine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Boris A. Trofimov; Svetlana N. Arbuzova; Nina K. Gusarova. Phosphine in the synthesis of organophosphorus compounds. Russian Chemical Reviews. 1999. DOI 10.1070/RC1999v068n03ABEH000464.
- ↑ Jürgen Svara, Norbert Weferling and Thomas Hofmann "Phosphorus Compounds, Organic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2006, Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a19_545.pub2
- ↑ M. M. Rahman; H. Y. Liu; A. Prock; W. P. Giering. Steric and Electronic Factors influencing Transition-Metal–Phosphorus(III) Bonding. Organometallics. 1987, s. 650–658. DOI 10.1021/om00146a037.
- ↑ P. Bell; W. Rupilus; F. Asinger. Zur Frage der Isomerenbildung bei der Hydroformylierung Höhermolekularer Olefine mit Komplexen Kobalt- und Rhodiumkatalysatoren. Tetrahedron Letters. 1968, s. 3261–3266. DOI 10.1016/S0040-4039(00)89542-8.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tributylfosfin na Wikimedia Commons
