Trest smrti v Surinamu

Trest smrti v Surinamu je od roku 2015 zrušen. Poslední poprava byla v zemi vykonána v roce 1982. Trest smrti byl de facto zrušen již podpisem smlouvy ze San José z roku 1987. V březnu 2015 Národní shromáždění oficiálně trest smrti zrušilo, ale zákonodárci zároveň zvýšili horní hranici trestu odnětí svobody ze 30 na 50 let.

Historie

Jelikož byl Surinam až do roku 1975 nizozemskou kolonií, řídil se nizozemským právem. V roce 1911 byl Frans Killinger a jeho šest společníků odsouzeno k trestu smrti za státní převrat, avšak jejich rozsudek byl zmírněn. Mezi posledními popravenými v koloniálním období byl francouzský trestanec Coutanceau, který v roce 1922 při pokusu o útěk uškrtil čínsko-surinamského spoluvězně, Rohanna, který byl v roce 1923 popraven za vraždu a Nicodemus Apatoe, který byl v roce 1927 oběšen za vraždu. Od získání nezávislosti v roce 1975 do roku 1980 zůstal trest smrti uveden v zákoníku, ale žádné spáchané zločiny nebyly považovány za dostatečně závažné, aby za ně mohl být uložen.

Od roku 1980 do roku 1987, v období kdy v Surinamu panovala vojenská diktatura, používala vláda v prvních letech své vlády trest smrti, aby se zbavila politických odpůrců. Posledním popraveným v Surinamu se stal seržant surinamské armády Wilfred Hawker, který se dvakrát neúspěšně pokusil o převrat s cílem svrhnout vojenskou diktaturu. Byl zastřelen popravčí četou dne 13. března 1982. Navíc v prosinci téhož roku provedla vláda sérii mimosoudních poprav, kdy bylo bez soudu zastřeleno 15 odpůrců vojenského režimu. Události vešli ve známost jako prosincové vraždy.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Capital punishment in Suriname na anglické Wikipedii.

Portály: Právo