Thierry z Chartres
Thierry ze Chartres (Theodoricus Chartrensis), známý také jako Theodoric Breton (Theodoricus Brito), byl filosof 12. století původem z Bretaně. Působil v Chartres a Paříži, v chartreské katedrální škole i jako kancléř. Je znám jako učitel a vykladač svobodných umění, Boëthiových teologických spisů a knihy Genesis.
| Thierry z Chartres | |
|---|---|
| Narození | 1100 |
| Úmrtí | 1155 (ve věku 54–55 let) |
| Alma mater | Chartreská škola |
| Povolání | filozof a teolog |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Působení v Chartreské škole
editovatThierry byl vůdčí postavou chartreské školy. Někteří moderní učenci[kdo?] věřili, že Thierry a Bernard z Chartres, který založil školu v Chartres, byli bratři, ale pozdější výzkum ukázal, že to je nepravděpodobné.[1] Thierryho nejslavnější spis je traktát O stvoření světa (Tractatus de sex dierum operibus). Také napsal sbírku studijních textů známou pod názvem Heptateuchon. Mezi žáky Thierryho ze Chartres patřili Jan ze Salisbury, Clarembald z Arrasu a významní překladatelé Hermann z Carinthie a Robert z Rétine. Některé Thierryho myšlenky našly svého pokračovatele v osobnosti Mikuláše Kusánského.
Teorie o stvoření
editovatThierry nazýval trivium interpretativními uměními, quadrivium mělo za cíl porozumět a nahlédnout. S využitím quadrivia dospěl k teorii o stvoření, ve kterém uvádí čtyři příčiny, že Bůh je trojjediný, neboť Bůh je:
- účinnou nebo také působící příčinou – Bůh Otec
- formální příčinou – Bůh syn, Ježíš Nazaretský
- účelovou příčinou – Duch svatý
- látkovou příčinou – hmota, která je složena ze čtyř elementů (země, voda, vzduch, oheň)
Thierry tak vedle tří Božských osob postavil hmotu jako jednu z příčin, která podléhá Božímu dohledu, v čemž jsou patrné prvky o evolučním vývoji, opírajíce se o Chalcidiovu fyziku. Mělo jít o vývoj od neuspořádané pralátky po uspořádaný vesmír. Nejlehčím prvkem je oheň (nebe), který neustále rotuje a tím stlačuje a prosvěcuje vzduch, vzduch následně stlačuje vodu a z teplé vody se vyvíjí země.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Paul Edward Dutton (ed.), The Glosae super Platonem of Bernard of Chartres, Toronto 1991, p. 40-42.
Literatura
editovat- Kobusch, Theo: Filosofie vrcholného a pozdního středověku. Praha, 2013.
- Heizmann Richard: Středověká filosofie, Olomouc, 2000.
