Theodor Beza
Theodor Beza, také Théodore de Bèze, Theodorus Beza či Théodore de Besze (24. června 1519, Vézelay, Burgundy, Francie – 13. října 1605, Ženeva), byl francouzský teolog, protestant, učenec a klíčová postava francouzského reformačního hnutí v 16. století.
| Theodor Beza | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. června 1519 Vézelay |
| Úmrtí | 13.jul. / 23. října 1605greg. (ve věku 86 let) Ženeva |
| Pseudonym | Benedictus Passavantius |
| Povolání | teolog, překladatel, spisovatel, vysokoškolský učitel, dramatik, překladatel Bible, spisovatel hymnů, básník, historik a protestantský reformátor |
| Alma mater | Stará orleánská univerzita |
| Témata | teologie, dějiny a poezie |
| Významná díla | Right of Magistrates |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPo většinu života žil v Ženevě, která byla tehdy městským státem. Patřil k předním žákům Jana Kalvína. Narodil se ve Vézelay v Burgundsku do rodiny, která patřila k významným a politicky činným. Jeho bratr Nicholas byl členem pařížského parlamentu, druhý bratr Claude byl opat cisterciáckého kláštera Froimont v diecézi Beauvais. Samotného Theodora nejvíce ovlivnil jeho učitel Melchior Volmar (Wolmar), u něhož studoval ve francouzském protestantském centru ve městě Bourges. Po vypovězení Volmara z Francie králem Františkem I. studoval práva na proslulém učení v Orléans, která dokončil v roce 1539. Poté odešel do Paříže, kde se etabloval v literárních kruzích a seznámil s dívkou jménem Claudine Denoese, jíž slíbil sňatek. V Paříži ale došlo i k jeho duchovnímu obratu a to následkem nemoci. Poté se rozhodl, že odejde i s Claudií do centra reformačního hnutí do Ženevy, kde se osobně setkal s Janem Kalvínem. V Ženevě se s Claudií oženil. Působil na řecké akademii, patřil ve své době k předním znalcům řeckých spisů.
Poté cestoval po říši. Navštívil Tübingen, ve Francii Paříž a protestantská centra ve Švýcarsku (Bern, Curych, Lausanne) a pro obranu evangelických zájmů navrhoval spojení protestantů všech vyznání.
Po smrti Kalvína v roce 1564 se stal jeho nástupcem a hlavou kalvínské větve reformačního hnutí. Jeho práce v Ženevě se skládala ze stránky duchovní, organizační i doktrinální. V protestantském hnutí v celé Evropě si získal vážnost jako skvělý řečník, humanista, organizátor. Zároveň neztrácel svůj zájem o francouzské poměry, jelikož ve Francii byla společnost ostře rozdělena mezi hugenoty a katolíky, z čehož vyplývala těžká politická a společenská krize, jejímž symptomem byla například krvavá Bartolomějská noc. Šokem pro něho byla pak konverze Jindřicha IV. Navarrského ke katolictví, když Jindřich byl až do své korunovace francouzským králem vůdcem hugenotů a ve styku s Bezou. Zemřel ve věku 86 let v Ženevě.
Theodor Beza a Jednota bratrská
editovatČeští bratří se s Bezou seznámili v roce 1574 prostřednictvím doktora Cratona. Bratří hledali u Bezy oporu proti luteránům a Beza s nimi začal písemně vyjednávat o vyznání víry a o sblížení.[1] Jednotu bratrskou pokládal Beza za část reformované pospolitosti, a proto – i když měl některé dílčí výhrady – zařadil v roce 1581 Bratrskou konfesi do obsáhlé Harmonie vyznání.[2] V Ženevě pak studovala řada členů Jednoty bratrské, což upevňovalo převahu kalvinismu v bratrském myšlení.[3] Svůj velký a pohostinný dům Beza rád otevíral moravským bratrským šlechticům, bydlel u něho i Karel starší ze Žerotína a další členové jeho rodu.[4] Jiný urozený bratrský student, rytíř Jiří Zikmund Prakšický ze Zástřizl, odkoupil v roce 1599 celou odbornou knihovnu stárnoucího učence, jemuž stále více slábl zrak, a dal ji odvézt na svůj hrad Buchlov.[5]
Dílo
editovatVěnoval se výkladům díla Jana Kalvína, především kalvínským dogmatům o eucharistii a predestinaci. Jeho spisy se staly věroučným základem pro francouzské hugenoty. Taktéž vedl ideologické zápasy s luterány. Ze státovědných spisů patří k základním „Monarchomachen“ či „De jure magistratuum“. K dalším dílům patří „Vita Calvini“, „Histoire ecclésiastique des églises réformées au royaume de France, depuis l’an 1521 jusqu’en 1563“, „Icones id est verae imagines virorum doctrina et pietate illustrium“ apod.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 3. díl. V Praze: J. Otto, 1890. 946 s. [Viz str. 919.]
- ↑ Slovem obnovená: [čtení o reformaci]. 1. vyd. Praha: Kalich, 1977. 265 s. [Viz str. 247.]
- ↑ TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 2., Bascath – církevní rok (sešity 22–41). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1913-1916. 951 s. [Heslo „Theodor Beza" je na str. 193.]
- ↑ Slovem obnovená: [čtení o reformaci]. 1. vyd. Praha: Kalich, 1977. 265 s. [Viz str. 246.]
- ↑ ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské: S kapitolou o bratrské theologii od ThDr. Amedea Molnára. Praha: Kalich, 1957. 518 s. [Viz str. 321.]
Literatura
editovat- Ottův slovník naučný. 3. díl (B - Bianechi). V Praze : Otto, 1890. str. 918–919, heslo Beza. Dostupné online
- Théodore de Bèze (1519-1605). In: Post-Reformation Digital Library [online]. Michigan : Junius Institute, 2010-2012 [cit. 2013-10-18]. Dostupný z: http://www.prdl.org/author_view.php?a_id=3 .
- NICOLLIER, Béatrice. Beza, Theodor. In: Historischen Lexikon der Schweiz [online]. Bern : hds, © 1998-2013 [cit. 2013-10-18]. Dostupný z: http://www.hls-dhs-dss.ch/textes/d/D11048.php .
- Theodor Beza (de Bèze). In: Ökumenisches Heiligenlexikon [online]. Stuttgart : Joachim Schäfer, © 2013 [cit. 2013-10-18]. Dostupný z: http://www.heiligenlexikon.de/BiographienT/Theodor_Beza.html.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodor Beza na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Theodor Beza
Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Beza, Theodore ve Wikizdrojích (anglicky)- BEZA, Theodor. Theodori Bezae Vezelii Volumen ... Tractationum Theologicarum: In Quibus Pleraque Christianae Religionis dogmata adversus haereses nostris temporibus renovatas solidè ex Verbo Dei defenduntur. Additi sunt Indices: Prior rerum & sententiarum, quae hoc volumine continentur: Posterior verò locorum utriusque Testamenti, quos ipse Auctor explicat, aut appositè ad ea quae tractat accommodat. Volumen Primum; Volumen Alterum; Volumen Tertium. Editio prima ab ipso Auctore recognita, Editio secunda ab ipso Auctore recognito Archivováno 29. 12. 2021 na Wayback Machine.. [Genevae] : Excudebat Eustathius Vignon, 1582. [6] fol., 694 s., [7] fol. ; [2] fol., 363, [1] s., [4] fol. ; [4] fol., 447, [1] s., [8] fol. Elektronická kniha v katalogu Vědecké knihovny v Olomouci, digitalizována v rámci služby eBooks on Demand.
