Tereza Podařilová
Tereza Podařilová (* 27. srpna 1972 Praha) je česká tanečnice, emeritní sólistka Národního divadla v Praze. V současnosti působí tamtéž jako baletní mistr.
| Tereza Podařilová | |
|---|---|
 Tereza Podařilová (2008) | |
| Narození | 27. srpna 1972 (52 let) Praha |
| Alma mater | Pražská konzervatoř (do 1990) |
| Povolání | tanečnice |
| Ocenění | Philip Morris Ballet Flower Award (1993) Cena Thálie (1997) Cena Thálie (2003) Cena Thálie (2005) Cena Thálie (2014) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJe absolventkou Taneční konzervatoře v Praze, kterou dokončila v roce 1990. Připravovala se také na stáži v Kolíně nad Rýnem.
Hned po dokončení studií na konzervatoři získala angažmá v Národním divadle v Praze. První menší sólové role tančila jako záskok ve Spící krasavici po boku Jana Kadlece, první hlavní rolí byla Kitri v Donu Quijotovi. Po jednoznačném úspěchu v této roli podepsala v roce 1992 sólovou smlouvu. V roce 2003 se stala první sólistkou souboru. Působí jako baletní mistr baletu Národního divadla v Praze.
Repertoár
editovatV Národním divadle za dobu svého působení ztvárnila Podařilová většinu hlavních rolí kmenového baletního repertoáru. Díky vynikající technice bez komplikací zvládá role klasické (Sylvie ve stejnojmenném baletu, Kitri v Donu Quijotovi, Odetty a Odilie v Labutím jezeru ad.) i v moderních představeních. Vynikající ohlas měla jako Kateřina ve Zkrocení zlé ženy i jako Taťána v Oněginovi[1].
Spolupracovala s řadou významných žijících choreografů a nastudovala role v baletech slavných choreografů minulosti, ráda by ale tančila ještě v dílech Kennetha Mac Millana nebo Jeroma Robbinse.[2]
Výjimečná je její dlouhodobá spolupráce s akademickým malířem Janem Kunovským, díky níž vzniklo například sólové představení Sirael, uvedené na komorní scéně Národního divadla v divadle Kolowrat.
Ocenění
editovatPodařilová jako první tanečnice v historii je čtyřnásobnou držitelkou ceny Thálie – za titulní roli v baletu Carmen nastudovanou v roce 1997, za Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy (2003), za Taťánu v Oněginovi (2005) a za Markýzu de Merteuil v baletu Valmont (2014).
Za roli Taťány obdržela rovněž cenu Puskin Legacy Award v roce 2000. Již ve třetím roce svého působení v Národním divadle (a po jedné sezóně jako sólistka) získala prestižní Philip Morris Ballet Flower Award. Je také nositelkou čestné plakety Národního divadla a ceny Komerční banky „Kobanadi“ za rok 2006.
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- Ambruzová, Olga: Balet a jeho osobnosti. Ježek, Rychnov nad Kněžnou 1999. ISBN 80-85996-28-6
- Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník. Divadelní ústav, Praha 2001. ISBN 80-7008-112-0
- Riebauerová, Martina: Primabalerína Tereza Podařilová: Nejradši nosím tenisky. Ona Dnes. 11. července 2006. Dostupné online
- Tereza Podařilová: Nezradit sám sebe. Hudební rozhledy, 2006, č. 1. Dostupné online
Reference
editovat- ↑ KLÍVAROVÁ, Daniela – SOMEŠ, Jaroslav: Nadčasový Oněgin. Hudební rozhledy, rok 2006, č. 1. Dostupné online Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ Tereza Podařilová: Nezradit sám sebe. Hudební rozhledy, 2006, č. 1. Dostupné online Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tereza Podařilová na Wikimedia Commons - Tereza Podařilová v České divadelní encyklopedii
- Tereza Podařilová v databázi Archivu Národního divadla (s obsáhlou fotogalerií)
- Tereza Podařilová s Helenou Fibingerovou v pořadu Krásný ztráty (ČT, 2007), možnost on-line přehrání
- Tereza Podařilová: Krásu a inspiraci vidím v rozmanitosti v magazínu Národního divadla
