Teorie závislosti
Teorie závislosti (španělsky: teoría de dependencia, anglicky: dependency theory) je teorie respektive soubor teorií vysvětlující ekonomické postavení zemí Latinské Ameriky a Karibiku (potažmo jiných zemí Třetího světa) ve světovém hospodářství pomocí pojmu závislosti. Teorie byla formulována během 50. a 60. let 20. století a původně byla spojena s prací argentinského ekonoma Raúla Preibische a Hospodářské komise Spojených národů pro Latinskou Ameriku (CEPAL), jež se snažila připravit půdu pro liberálně laděné modernizační politiky v poválečné Latinské Americe a přitom zohlednit specifický historický vývoj regionu.
Během 60. letech 20. století začala teorie závislosti stavět na marxistickém pojetí a vycházela přitom například z prací marxisty Paula A. Barana Political Economy of the Underdevelopment (1952) a Political Economy of the Growth (1957). Za nejvýznamnějšího autora marxistického pojetí teorie závislosti je považován André Gunder Frank. Během 60. a 70. let se teorie závislosti stala platformou pro kritiky modernizační teorie a jejího pojetí hospodářského a sociálního rozvoje. V 70. letech 20. století byla tato teorie přepracována Immanuelem Wallersteinem do teorie světového systému (nebo světosystému).
Základní prerogativy teorie závislosti
editovat
Teorie závislosti postavila do centra svého zájmu studium struktury hospodářské závislosti zemí Latinské Ameriky a Karibiku na světových velmocech. Původně v Preibischově a Singerově pojetí šlo o závislost viděnou uvnitř hospodářských vztahů vývozu a dovozu, které byly obecným základem postavení regionu ve světovém měřítku (tedy jako exportéra nerostných surovin a dovozu především evropských technologii a inovací i hotových výrobků). V liberálně modernizačním duchu viděli Preibisch a Singer řešení v nové orientaci regionu na politiku industrializaci se substitucí importu.[1]
V pozdějším, především marxistickém pojetí A. Gundera Franka, je závislost konceptualizována do modelu nerovnoměrných vztahů mezi centrem (tedy v tomto případě Západní Evropou) a satelity (tedy v tomto případě Latinskou Amerikou a Karibikem). Tento základní vztah mezi na jedné straně centrem a na druhé satelitem je potom strukturován nejenom na globální úrovni, ale také na regionální a místní úrovni, takže komplexně ovlivňuje ekonomický, společenský a kulturní rozvoj daného regionu (nebo země). Součástí vztahu mezi centrem a satelitem na globální úrovni je také výše zmíněná orientace satelitu na export nerostných surovin do centra, jež činí satelit závislý na poptávce z centra. Právě tato závislost je chápána jako centrální problém a příčina zranitelnosti a zaostalosti Latinské Ameriky. Gunder Frank si dále všiml toho, že hospodářská situace satelitu se zlepšila v případě, že se centrum ocitlo v politické nebo hospodářské krizi, jež vyvolala větší potřebu pro nerostné suroviny a zároveň uvolnila hospodářskou kontrolu nad satelitem (zde měl na mysli především období první a druhé světové války na které země Latinské Ameriky hospodářsky profitovaly).[2]
V pojetí Fernanda Henriqua Cardosa a Enza Faletta má závislost nejenom ekonomickou podobu ale také podobu společenskou. Ta ovlivňuje celkový společenský rozvoj Latinské Ameriky a stojí v centru zájmu jejich vlivné studie Závislost a rozvoj v Latinské Americe(1979 česky 2007). V této studii Cardoso a Faletto analyzovali sociální podstatu závislosti regionu a koncentrovali svůj zájem na roli středních tříd, latinskoamerických oligarchii, na roli nacionalismu, budování národního státu a na další sociální a politické dimenze ekonomické závislosti regionu.[3]
Americký sociolog Immanuel Wallerstein přijal řadu podnětů z teorie závislosti ve své vlastní teorii (respektive přístupu) světového systému, v rámci kterého formuloval model jádra, semiperiférie a periférie. Na rozdíl od předchozích autorů se však zaměřuje na studium světového systému mimo rámec národního státu jako základní jednotky vědecké analýzy. Wallerstein místo toho studuje vztahy závislosti v případě světových říší kontrolovaných jedním státem (například Britským impériem) a politicky mnohočetnými světovými ekonomikami.[4]
Kritika
editovatTeorie závislosti byla podrobena řadě kritik. Například H. Freedman a J. Wayne shrnuli kriticismus do několika bodů, ve kterých hovoří o tom, že teorie závislosti příliš spoléhá na dvoustranné vztahy mezi státy jako základní jednotku své analýzy světového systému a své modely světového systému vidí jako kumulaci hierarchicky organizovaných rolí. Dále je podle jejich názoru v rámci tohoto pojetí vztahů mezi jednotkami (státy) příliš zdůrazněna dimenze výměny a nikoliv produkce, a naopak geografická a sociální dimenze vztahů v ní chybí.[5]
Gary Gereffi se zase zaměřil na aplikovatelnost teorie závislosti mimo region Latinské Ameriky a zpochybnil ji v komparativním vztahu k empirickému materiálu, který se věnoval východní Asii.[6]
Reference
editovat- ↑ LOVE, Josheph L. The Rise and Decline of Economic Structuralism in Latin America. Latin America Research Review. October 205, roč. 40, čís. 3, s. 100–125, zde 103-105. ISSN 0023-8791.
- ↑ GUNDER FRANK, André. Capitalism and Underdevelopment in Latin America: Historical Studies of Chile and Brazil. New York - London: Monthly Review Press, 1967. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CARDOSO, Fernando Henrique; FALETTO, Enzo. Závislost a rozvoj v Latinské Americe. Praha: Oeconomia, 2007. ISBN 978-80-245-1223-5. S. česky.
- ↑ WALLERSTEIN, Immanuel M. World Systems Analysis. An Introduction. Durham: Duke Un. Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0-8223-3431-3. (anglicky)
- ↑ FREEDMAN, Henriette, Wayne. Jack. The Canadian Journal of Sociology. 1977, roč. Autumn No.4, čís. 2, s. 399–416. ISSN 0318-6431.
- ↑ GEREFFI, Gary; WYMAN, Donald L. Manufacturing Miracles: Paths of Industrialization in Latin America and East Asia. Princeton: Princeton University Press, 1990. Dostupné online. ISBN 9780691022970. (anglicky)
