Taklamakan

Täklimakan; تەكلىماكان; 塔克拉玛干
	Jedna z obřích písečných dun
Šířka	400 km
Rozloha	327 000 km²
Nadřazená jednotka	Tarimská pánev
Sousední; jednotky	Kchun-lun, Pamír, Ťan-šan
Světadíl	Asie
Stát	Čína
	; Poušť Taklamakan v Tarimské pánvi
Povodí	Tarim
Souřadnice	38°30′ s. š., 83° v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taklamakan nebo Taklimakan (ujgursky تەكلىماكان قۇملۇقى, transliterováno Täklimakan qumluqi, čínsky 塔克拉玛干沙漠, pinyin Taklimakan Shāmò, Tǎkèlāmǎgān Shāmò, český přepis Ta-kche-la-ma-kan ša-mo) je poušť ve Střední Asii, leží v čínské provincii Sin-ťiang. Taklamakan bývá také nazývan jako „Poušť smrti“, nebo „Místo bez návratu“.^[1]

Bližší popis

Poušť pokrývá oblast 327 000 km² v Tarimské pánvi, nachází se v rozmezí 78° - 88° vých. délky a 37° - 40° sev. šířky. Přes její severní a jižní okraje procházela Hedvábná stezka. Přes poušť nevedou téměř žádné cesty především proto, že 85 % povrchu tvoří pohyblivé písečné duny, vysoké až 300 m (nejvyšší na světě). Největší a klíčové oázy jsou Kašgar, Jarkend a Chotan na jihozápadě; Kchu-čche a Turfan na severu; Lou-lan a Tun-chuang na východě.

Z okolních pohoří do Taklamakanu teče několik řek, z nich největší jsou Bílá nefritová řeka, řeka Jarkend (pramenící v pohoří Kunlun) a řeka Torkan (tekoucí z Ťan-šanu).

Písečná bouře v poušti Taklamakan

Archeologické výzkumy v oblasti prováděli Aurel Stein, Sven Hedin, Albert von Le Coq, Paul Pelliot a v nedávné době Antonio Graceffo, jenž na základě svého putování pouští napsal cestopis. Nálezy poukázaly především na tatarský, helénistický, indický a buddhistický kulturní vliv. Nejslavnějšími pozůstatky jsou tzv. tarimské mumie, které dokazují rozličnost etnik, která se v oblasti vyskytovala. Vědce zejména udivilo, že mnoho z mumií má evropské rysy.

Později byla oblast osídlena Turky, ovšem s nástupem dynastie Tchang získávali Číňané postupně stále větší vliv nad všemi oázami, aby mohli kontrolovat Hedvábnou stezku. Čínská nadvláda byla pouze krátkodobě ovlivněna vpády Turků, Mongolů a Tibeťanů. Současná populace se skládá zejména z Ujgurů a Kazachů, ve větších městech však převládají čínští Chanové.

Reference

↑ BLACKMORE, Charles. Conquering the Desert of Death: Across the Taklamakan. 1. vyd. [s.l.]: Tauris Parke Paperbacks, 2008. 288 s. ISBN 9781845115821.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Taklamakan na Wikimedia Commons

[1] BLACKMORE, Charles. Conquering the Desert of Death: Across the Taklamakan. 1. vyd. [s.l.]: Tauris Parke Paperbacks, 2008. 288 s. ISBN 9781845115821.

[1]