Tchaj-ťi čchüan

Tchaj-ťi, celým názvem tchaj-ťi čchüan (čínsky: 太極拳; pinyin: tàijíquán), je označení pro čínské bojové umění, jež v moderní době pěstuje mnoho lidí jako cvičení pro zdraví a zlepšení kvality života. V Česku se často označuje zjednodušeným termínem taiji, tai chi nebo foneticky taj-či^[1] (taiči). V širším smyslu označuje pojem Tchaj-ťi tzv. Velký předěl, znázorněný čínskou monádou (tradiční symbol reprezentující síly Jin a Jang).

Tchaj-ťi je vhodný druh pohybu (cvičení) pro lidi, co se cítí vyčerpaně. V tchaj-ťi jde o dýchání a sbírání energie z přesně daných pohybů. Cvičení často probíhá venku, v parku, kde se díky čerstvému vzduchu dodá tělu a duši ještě více energie. Tchaj-ťi je vhodné i pro seniory, jelikož pohyby nejsou rychlé ani nijak na ohebnost či fyzickou vytrvalost náročné.

Hodiny tchaj-ťi předcvičují lidé, kteří se v tom vyznají, a mohou tak jejich cvičencům něco předat. Předcvičovatelé musí vědět jak ve kterých pohybech správně dýchat, a musí znát sestavy. Sestav je celá řada, a často bývají pojmenované číslem.^[2]

Historie

S tchaj-ťi čchüan jakožto dítkem taoistické filozofie jsou nerozlučně spjata dvě jména – Lao-c’ (6. st. př. n. l.) a Čang San-feng (12. stol. n. l.), patřící dvěma velikým legendám taoistické tradice. I když o těchto osobách dnes nemůžeme říci nic historicky zcela prokazatelného, přesto zůstávají v povědomí lidí jako důležité postavy taoistických dějin; mistr Lao-c’ jako duchovní otec, zakladatel taoismu a autor základního a nejznámějšího taoistického díla Tao Te ťing, a potom „nesmrtelný“ Čang San-feng jako tvůrce taoistického (wu-tangského) cvičebního systému tchaj-ťi čchüan a autor spisů, též přiřazených k hlavní sbírce taoistického kánonu. Většina stylů tchaj-ťi, které se dnes cvičí, jsou však laickými (rodinnými) styly, jen nepřímo spojenými s taoistickým tréninkem, i když se prvky taoismu stále dají najít v některých teoriích a terminologii, které používají. Nejsou však známé historické záznamy, které by doložily, jak se původně tchaj-ťi začalo cvičit lidmi mimo taoistické klášterní komunity.

Během vlády dynastií Sung, Jüan a Ming (od 12. do 17. stol.) znali Čang San-fengovo tchaj-ťi čchüan hlavně v provincii Šen-si. V klášterech bylo tchaj-ťi čchüan prostředkem duchovní alchymie neboli metodou duchovní přeměny uvnitř těla s cílem navrátit a upevnit zdraví a prodloužit věk. Čili ve svých taoistických počátcích bylo tchaj-ťi čchüan především prostředkem k dosažení „tchaj-ťi“ (v překl. „nejzazší mez“, přeneseně „vesmír“) a stavu rovnováhy jin a jang v těle. Cílem tchaj-ťi čchüan bylo přeměnit tělo a mysl tak, aby bylo možné dosáhnout duchovního osvícení.

Časem se sestavu tchaj-ťi čchüan postupně učili i laici. Toto stěhování tchaj-ťi z klášterů způsobily dvě příčiny. První byla, že císař a šlechta si všimli taoistického výcviku z hlediska bojového umění. Buddhističtí mniši z chrámu Šao-lin i taoisté z horské oblasti Wu-tang začali být zaměstnáváni jako cvičitelé v císařské armádě. Druhou příčinou bylo, že dynastie Čching zakázala osobní vlastnictví zbraní a ponechala tak lidi bez možnosti bránit se lupičům a vetřelcům. Obyčejní lidé obdivovali schopnosti vlastní sebeobrany mnichů a doprošovali se v klášterních komunitách, aby je také učili. A tak začali mniši přijímat nezasvěcence ze soucitu jako své žáky.

Je všeobecně akceptované, že rodina Čchen z provincie Che-nan udržovala cvičení tchaj-ťi čchüan v rámci klanu jako účinné bojové umění po generace před tím, než se ho zde naučil Jang Lu-čchan (1799–1872). Jang Lu-čchan se poté přestěhoval do Pekingu a stal se hlavním instruktorem bojových umění císařské armády dynastie Čching. A tak se tchaj-ťi jako slavné bojové umění začalo šířit a zároveň se větvit do mnohých stylů nazývaných podle rodin, které je vyučovaly, např. Čchen, Jang, Wu, Li, Chao, Sun a další. Laické podání tchaj-ťi čchüan (tzv. rodinné styly) od svého začátku zdůrazňovalo především využití principů tchaj-ťi pro účely bojových umění. Teprve Jang Lu-čchanův vnuk Jang Čcheng-fu (1883–1936) upravil způsob cvičení tak, aby v první řadě zlepšovalo fyzickou kondici a bylo vhodné pro všechny vrstvy obyvatelstva. Dnes znají miliony lidí po celém světě a především na západě tchaj-ťi čchüan jako cvičení pro zdraví. Tak položil mistr Jang Čcheng-fu základ pro moderní cvičení tchaj-ťi.

Jelikož taiči pochází z bojového umění, jsou některé pohyby podobné „přípravě na boj“. Existují postavení bojovníka, člověka v boji, rytíře na koni a podobně.

Styly tchaj-ťi čchüan

Nejvýznamnější styly tohoto bojového umění jsou následující:

Čchen (陳氏) – Zakladatelem je Čchen Wang-tching
Jang (楊氏) – Zakladatelem je Jang Lu-čchan
Wu (吳氏) – Zakladatelem je Wu Ťien-čchüan
Wuu (武氏) – Zakladatelem je Wu Jü-siang
Sun (孫氏) – Zakladatelem je Sun Lu-tchang

Dále je několik stylů pojmenovaných Wu-tang a San-feng, které se svými názvy odvolávají daleko do historie tohoto bojového umění. Čínský taoistický mnich a alchymista Čang San-feng je totiž považován za legendárního (staršími autory dokonce za historického) zakladatele, který přebýval v pohoří Wu-tang. Přesto přinejmenším některé z těchto stylů vznikly až ve 20. století a jsou tedy mladší než tzv. laické (rodinné) styly.

Strom tchaj-ťi čchüan

Legendární postavy
   |
Čang San-feng
   |
NEJ-ŤIA ČCHÜAN
   |
Tchaj I-čen-žen
   |
Ma Jün Čcheng
   |
Wang Cung-jüe
   |
TCHAJ-ŤI ČCHÜAN
   |
Čang Sung-si
   |
5 hlavních tradičních rodinných stylů
   |
Čchen Wang-tching
(1600–1680) 9. generace rodiny Čchen
původní (starý) styl Čchen
   |
   +---------------------------------------------------+
   |                                                   |
Čchen Čchang-sing                                 Čchen Jou-pen
(1771–1853) 14. generace rodiny Čchen             (cca 1800) 14. generace rodiny Čchen
starý styl Čchen, velký styl                      nový styl Čchen
   |                                                   |
Jang Lu-čchan                                     Čchen Čching-pching
(1799–1872)                                       (1795–1868)
starý styl Jang                                   styl Čao-pao, malý styl
   |                                                   |
   +---------------------+-------------------------+   |
   |                     |                         |   |
Jang Ťien-chou       Jang Pan-chou                Wu Jü-siang
(1839–1917)          (1837–1892)                  (1812–1880)
střední forma Jang   malá forma Jang              styl Wuu
   |                     |                           |
Jang Čcheng-fu       Wu Čchuan-jou                Li I-jü
(1883–1936)          (1834–1902)                  (1832–1892)
velká forma Jang         |                           |
   |                 Wu Ťien-čchüan               Chao Wej-čchen
   |                 (1870–1942)                  (1849–1920)
   |                 styl Wu                         |
   |                     |                        Sun Lu-tchang
   |                 Wu Kung-i                    (1861–1932)
   |                 (1900–1970)                  styl Sun
   |
   |
MODERNÍ SESTAVY
   |
   |
   +---------------------+
                         |
              Čínská sportovní komise
              1956 Peking – 24 forem (zjednodušená sestava) tchaj-ťi čchüan
              .
              .
              1989
              42 Forem (soutěžní sestava) tchaj-ťi čchüan
              (soutěžní sestava kombinuje prvky ze stylů Sun, Wu, Čchen a Jang)
              .
              .
              další zkrácené a zjednodušené sestavy jako 8, 16, 40, 48, 88 forem
              .

Systém výcviku

Tchaj-ťi praktikují lidé všech generací

Umění tchaj-ťi se vyučuje pomocí pěti základních metod, které se navzájem prolínají a podporují. Jsou to:

základní uvolňovací cvičení (čchi-kung)
sólové formy – sestavy (tchao-lu)
aplikace pohybů ze sestavy (san-šou)
vnímavé ruce neboli přetlačování s partnerem (tchuej-šou)
cvičení se zbraněmi (wu-čchi)

Všech těchto pět forem cvičení je potřeba brát v potaz, jestliže chcete znát kompletní systém a tím dosáhnout vyšší úrovně tchaj-ťi čchüan.

Zbraně

V tchaj-ťi čchüan nevyučují všichni učitelé tytéž zbraně. V některých školách se zbraně nevyučují vůbec. Pravdou je, že oproti vnějším stylům Kung-fu, jako např. šaolin-čchüan, se v tchaj-ťi používá pouze omezený počet zbraní. Výběr z široké řady čínských zbraní sestává z klasického rovného (dvousečného) meče ťien, zakřiveného (jednosečného) meče tao, hole kun, kopí čchiang a ojediněle i dalších zbraní. Moderní je poslední dobou například vějíř šan.

Formy se zbraněmi mají jisté, snad i poněkud nedoceněné výhody. Avšak vzhledem k jejich náročnosti a také potřebě mnohonásobně většího prostoru pro jejich cvičení, se jim do hloubky věnuje pouze poměrně malý počet lidí.

Zdravotní efekt cvičení tchaj-ťi

Zkušenosti a výsledky vědeckého výzkumu ukazují, že tchaj-ťi má vynikající zdravotní účinky. Je prospěšné zvláště duševně pracujícím středního a vyššího věku. Dlouhodobé cvičení tchaj-ťi uvolňuje stres a je prevencí proti mnoha nemocem. Např. snižuje hladinu tuků v krvi (hyperlipidemie), zpomaluje řídnutí kostí (osteoporóza), zlepšuje funkci srdečně-cévního systému, synchronizuje a zlepšuje mozkovou činnost.

V nejedné výzkumné zprávě se dále např. uvádí, že toto cvičení zbavuje nervozity, je efektivní v oblasti prevence a rekonvalescence kardiovaskulárních chorob. Pozitivně ovlivňuje také centrální nervový systém a jeho prostřednictvím působí na zlepšení a soulad funkcí ostatních systémů v organizmu. Hluboké přirozené dýchání stimuluje činnost orgánů umístěných v břišní dutině a při správném provádění cviků přispívá i ke zlepšení látkové výměny a zásobování organizmu krví a kyslíkem. Nelze opomenout ani příznivý vliv cvičení na kloubní a svalový systém a řadu dalších, i chronických onemocnění. Má i výrazné antistresové a antineurotizační účinky.

Všechny tyto efekty jsou přičítány dodržování souboru specifických zásad a principů tchaj-ťi. Cvičící by se měl nacházet „ve stavu tchaj-ťi“, který je charakterizován příjemným pocitem fyzického pohodlí, klidnou a tichou myslí, volným prouděním vitální energie a rovnováhou jinu a jangu.

Odkazy

Reference

↑ Robot si zacvičil. Fotografie Jason Lee; Ze zahraničí. Právo. Borgis, a.s., 18. srpen 2018, roč. 28, čís. 191, s. 10. ISSN 1211-2119.
↑ Top 10 Tai Chi Moves for Beginners. YouTube [online]. 2014-08-20 [cit. 2022-08-15]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

VOJTA, Vít. Umění tchaj-ťi čchűan. Fotografie Petr Janžura. 1. vyd. Praha: Vodnář, 2001. 159 s. ISBN 80-86226-27-1.
WONG, Kiew Kit: The Complete Book Of Tai Chi Chuan. London: Rider, 1996. (anglicky)
YANG, Jwing Ming: Yang Style Tai Chi Chuan. Hollywood: Unique Publications Inc., 1982. (anglicky)
WILE, Douglas, ed. Prubířské kameny ověřující pravost umění Tchaj-ťi čchüan, neboli, Tajná předání rodiny Jangů (původním názvem: T’ai-chi touchstones: Yang family secret transmissions). Překlad Miroslav Krůta a Gabriela Zoubková. 1. vyd. Praha: Argo, 2003. 194 s. ISBN 80-7203-489-8.
DOCHERTY, Dan. The Tai Chi Bible. [s.l.]: [s.n.], 2014. 399 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84181-433-9. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchaj-ťi na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tchaj-ťi čchüan
(česky) Česká asociace taijiquan
(česky) Česká asociace Bagua Zhang a Taiji Quan Archivováno 11. 7. 2010 na Wayback Machine.
(česky) Sdružení taoistického Tai Chi
(česky) Centrum taoistických umění Zlatý Kopec
Časopis Vnitřní síla

[právo-1] Robot si zacvičil. Fotografie Jason Lee; Ze zahraničí. Právo. Borgis, a.s., 18. srpen 2018, roč. 28, čís. 191, s. 10. ISSN 1211-2119.

[2] Top 10 Tai Chi Moves for Beginners. YouTube [online]. 2014-08-20 [cit. 2022-08-15]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]