Taha Husajn
Taha Husajn (15. listopadu 1889, Minjá - 28. října 1973, Káhira) byl egyptský spisovatel.
| Taha Husajn | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. listopadu 1889 Minjá |
| Úmrtí | 28. října 1973 (ve věku 83 let) Káhira |
| Povolání | jazykovědec, historik, překladatel, spisovatel, literární kritik, vysokoškolský učitel, politik, literární vědec, romanopisec a literární historik |
| Stát |  Egypt |
| Alma mater | Fakulta umění Pařížské univerzity Káhirská univerzita Univerzita v Montpellier Univerzita al-Azhar |
| Témata | literární věda, arabistika a semitské jazyky |
| Významná díla | The Future of Culture in Egypt On Pre-Islamic Poetry |
| Ocenění | doctor honoris causa from the University of Lyon (1938) honorary doctorate of the University of Montpellier (1946) velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1950) Cena OSN na poli lidských práv (1973) čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Sūzān Ṭāhā Ḥusayn |
| Děti | Moe͏̈nis Taha-Hussein |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v rodině cukrovarského úředníka. Po neštovicích a nepovedené operaci byl od dvou let slepý.[1] Měl se tudíž stát profesionálním recitátorem koránu, což bylo obvyklé zaměstnání nevidomých v arabském světě. Přemluvil ale rodiče, aby mohl studovat. Nejprve na náboženské univerzitě Al-Azhar v Káhiře, ale když byla v roce 1908 v Káhiře založena první světská univerzita evropského typu, přešel na ni. Studoval filozofii, promován byl v roce 1914. Jeho rigorózní práce pojednávala o filozofovi Abu Allá ben Malaincanovi al Maarim, který byl rovněž slepý. Poté získal stipendium ve Francii. Nejprve studoval v Montpellier, později na Sorbonně. Doplňoval si vzdělání v oblasti klasických jazyků, v sociologii i historii. Na Sorbonně promoval v roce 1917. Ve Francii se také oženil. Roku 1919 se vrátil do Egypta. Stal se profesorem filozofie a historie na univerzitě v Káhiře. Velký rozruch a odpor konzervativních kruhů vyvolala jeho literárně vědná publikace O předislámské poezii. Byla zakázána a Husajn byl přeložen na ministerstvo, aby neměl vliv na mládež. Obrátil se proto k beletrii. V roce 1929 vydal román nazvaný Dny. Ten mu zajistil světovou slávu. Vrátil se pozvolna k literární vědě a v roce 1935 se mohl vrátit na univerzitu. Byl dokonce zvolen děkanem. Velký vliv měla jeho sbírka úvah Budoucnost kultury v Egyptě. V románu Volání hrdličky otevřel citlivé téma ženských práv. Následovaly další knihy jako Šeherezádiny sny (1944), Strom zla (1944) či Zubožení v zemi (1949). V roce 1950 byl zvolen ministrem školství. Funkci zastával dva roky. Později byl též zástupcem Egypta v UNESCO.[2]
Vyznamenání
editovat
řetěz Řádu Nilu – Egypt, 1965
velkokříž Řádu za zásluhy – Egypt
velkostuha Národního řádu cedru – Libanon
vekostuha Řádu za občanské zásluhy – Sýrie
velkostuha Řádu republiky – Tunisko
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Taha Hussein. The Guardian. 2008-07-22. Dostupné online [cit. 2017-03-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Tyflopedický lexikon - HUSAJN, Taha. www.apogeum.info [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Taha Husajn na Wikimedia Commons - Heslo v Britannice (anglicky)
- Nekrolog v New York Times (anglicky)
