Tadeus Reichstein
Tadeus Reichstein, (20. června 1897 Włocławek – 1. srpna 1996 Basilej, Švýcarsko) byl polsko-švýcarský chemik. Spolu s Edwardem Calvinem Kendallem a Philipem Showalterem Henchem obdržel roku 1950 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, a to za objevy týkající se hormonů kůry nadledvin, jejich struktury a biologických účinků.[2] Jejich objevy otevřely dveře lékařskému využití kortizonu.
| Tadeus Reichstein | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. července 1897 Włocławek |
| Úmrtí | 1. srpna 1996 (ve věku 99 let) Basilej,  Švýcarsko |
| Místo pohřbení | Jewish Cemetery of Basel |
| Bydliště | Kyjev Jena |
| Alma mater | Spolková vysoká technická škola v Curychu |
| Povolání | chemik, lékař, botanik, vysokoškolský učitel a vědec |
| Zaměstnavatel | Univerzita v Basileji |
| Ocenění | doctor honoris causa from the University of Paris (1947) Marcel Benoist Prize (1947) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1950) Stoletá cena (1952) zahraniční člen Královské společnosti (1952) … více na Wikidatech |
| Choť | Henriette Louise Quarles van Ufford[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v polsko-židovské rodině. Dětství strávil v Kyjevě, kde byl jeho otec inženýrem. Poté rodina žila v německé Jeně, od osmi let žil ve švýcarské Basileji. Vystudoval chemii na vysoké technické škole (Eidgenossische Technische Hochschule) v Curychu, roku 1922 zde získal doktorát.[3] Poté, od roku 1930, pracoval na oddělení organické chemie Spolkového technologického institutu v Curychu. V letech 1946–1967 byl profesorem organické chemie na univerzitě v Basileji.[4] Krom Nobelovy ceny získal roku 1968 též Copleyho medaili.
Dílo
editovatJeho výzkum se zpočátku specializoval vitamíny. Nezávisle na Normanovi Haworthovi vyrobil vitamín C – název průmyslového procesu syntézy vitaminu C nese dodnes jeho jméno, Reichsteinův proces.
Posléze se obrátil k výzkumu na hormonů. Spolu s kolegy izolovali 29 hormonů, přičemž jeden z nich, steroid kortizon, se posléze ukázal jako klíčovým při léčbě revmatoidní artritidy. Tento objev mu také vynesl Nobelovu cenu. Dopad objevu se ještě znásobil, když Reichsteinova asistentka Marguerite Steigerová syntetizovala deoxy-kortikosteron, který se ukázal být lékem na Addisonovu chorobu.
V pozdějších letech se začal zajímat o fytochemii a cytologii kapradin, přičemž v posledních třech desetiletích svého života vydal nejméně 80 článků o těchto tématech. Zvláštní zájem věnoval roli chromozomů při hybridizaci a polyploidům (buňkám či organismům, které obsahují více než dva páry chromozomů). Na rostlinách ho také zajímaly glykosidy, tedy látky s širokou možností terapeutického využití.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Geni.com. Dostupné online. [cit. 2022-01-04].
- ↑ Tadeus Reichstein - Facts. www.nobelprize.org [online]. [cit. 2018-06-11]. Dostupné online.
- ↑ HILCHEY, Tim. Tadeus Reichstein, 99, Dies; Won Nobel for Cortisone Work. The New York Times. 1996-08-06. Dostupné online [cit. 2018-06-11]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Tadeus Reichstein | Swiss chemist. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-11]. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tadeus Reichstein na Wikimedia Commons
