Wikipedie

Tadeáš Hájek z Hájku

český astronom a matematik
(přesměrováno z Tadeáš Hájek)

Tadeáš Hájek z Hájku, latinským jménem Thaddaus Hagecius ab Hagez či Thaddeus Nemicus (1525, Praha? – 1. září 1600, Praha) byl český renesanční přírodovědec – astronom, matematik, alchymista a osobní lékař císaře Rudolfa II.

Tadeáš Hájek z Hájku
Narození1. prosince 1525 nebo 1. října 1525
Praha
Úmrtí1. září 1600 (ve věku 74 let)
Praha
PracovištěUniverzita Karlova
RodičeŠimon Hájek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hájkova předmluva k herbáři, který přeložil

Život

editovat

Tadeáš Hájek byl synem Šimona Hájka (asi 1485 – 1551), potomka staré české rodiny. Roku 1554 jej Ferdinand I. povýšil do šlechtického stavu, Maxmilián II. jej roku 1571 pasoval na rytíře. Třikrát se oženil a měl tři syny a jednu dceru.

Hájek bydlel v dnes již zbořeném domě U zlatého koníčka v současnosti zvaném U červeného srdce.

Rudolf II. potřeboval na svém dvoře někoho, kdo by se stal arbitrem elegance a váženosti a kdo by podával reference, doporučení a také odmítnutí alchymistům, kteří pracovali v pražských laboratořích. Stal se jím Tadeáš Hájek. Jako ředitel alchymistických dílen musel čelit Hájek různým podvodníkům a starat se o správný chod práce. Mimo to také vědecky pracoval a napsal několik knih. Mezi ně hlavně patří spis „O kometách“.

Napsal ale také učené pojednání O pivu (De cerevisia eiusque conficiendi ratione), které vyšlo v roce 1554 a Hájek v něm dospěl k jedné z prvních teorií oxidace. Sepsal také spis Aphorismorum Metoposcopicorum libellus unus, ve kterém rozpracoval metoposkopii, metodu, jak věštit z lidských vrásek.

V letech 1548 až 1549 studoval medicínu a astronomii ve Vídni, magistrem umění se stal roku 1551. Roku 1554 studoval v Bologni medicínu, poté přešel do Milána, kde poslouchal přednášky Girolama Cardana. Záhy se však vrátil do Prahy. Na univerzitě přednášel matematiku a astronomii až do roku 1558. Později se věnoval lékařské praxi. Byl osobním lékařem císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Na Hájkův popud byl do Prahy pozván Tycho Brahe, se kterým Hájka poutalo přátelství. Hájek byl ve vědecké korespondenci s předními evropskými učenci své doby.

V náboženském rozvrstvení tehdejší české společnosti náležel k rozhodným novoutrakvistům.[1] V roce 1575 byl členem komise pro přípravu České konfese.[2][3] Vystupoval též na obranu jednoty bratrské, i když jejím členem nebyl.[4][2]

Zemřel v Praze 1. září 1600 a byl pohřben v Betlémské kapli.[5]

Astronomie, matematika, lékařství a botanika

editovat

Hájek jako první uveřejnil v tisku způsob, jak určit polohu hvězd stanovením přesné doby jejich průchodu poledníkem. Je autorem řady astronomických a lékařských spisů. Do dějin české matematiky se vepsal svojí zahajovací univerzitní přednáškou, která vyšla pod názvem De laudibus geometriae (tj.: Řeč o chvále geometrie). Jedná se o první spis českého původu, který si všímá minulosti matematických věd v našich zemích. Vyměřil oblast kolem Prahy a je spoluautorem mapy z roku 1563, která se ale ztratila. V listopadu roku 1572 zaznamenal vznik nové hvězdy – supernovy SN 1572 v souhvězdí Kasiopeja. Svůj objev zaznamenal v spise Dialexis de novae et prius incognite stelae, němž také vysvětlil, že do té doby převládající z Aristotela vycházející představa o neměnnosti hvězdného nebe je chybná.

Působil též jako překladatel do češtiny, v roce 1562 přeložil několikasetstránkový Mattioliho herbář, který doplnil botanickými poznatky z Čech. Při této práci musel vytvořit zcela nové české názvosloví, které se z části používá ještě dnes. Překlad vyšel pod titulem Herbarz: ginak Bylinář welmi vžitečný a figůrami pieknymi y zřetedlnymi podlé praweho a yako ziwého zrostu bylin ozdobeny y také mnohymi a zkussenymi lékarzstwijmi rozhognieny gessto takowy nikdá w ziádnem yazyku prwé wydán nebyl, ve slově „figůrami“ tedy bylo použito kroužkované ů již o 9 let dříve, než ho ve své gramatice z roku 1571 doporučil Jan Blahoslav.

Tadeáš Hájek chemik a botanik

editovat

Když Hájek vydal Mattioliho herbář v češtině, rozšířil část zabývající se chmelem. Stýkal se se současnými sládky a získané vědomosti pak popsal v latinské publikaci "De cerevisia ejusque conficiendi ratione, natura, viribus et facultatibus" (O pivu, způsobech jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích), kterou vydal v roce 1584 ve Frankfurtu nad Mohanem. Český překlad publikace vyšel například v pivovarském časopise Kvas v roce 1878. Hájek zde popisuje technologii výroby kvasu a piva. Nadčasově se zabývá i problémy spojenými se zpracováním pivovarských odpadů a píše i o zdravotních účincích piva. Tato latinská publikace je bezesporu první publikací o pivu vydaná v Čechách a velmi pravděpodobně i první publikací svého druhu na světě.[6]

Zajímavosti

editovat

Odkazy

editovat
 
Dialexis de novae et prius incognitae stellae inusitatae magnitudinis et splendidissimi luminis apparitione, et de eiusdem stellae vero loco constituendo, 1574

Reference

editovat
  1. ↑ HREJSA, Ferdinand. Česká konfesse, její vznik, podstata a děiny. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1912. 817 s. cnb000594013. S. 63. 
  2. ↑ a b FORST, Vladimír, ed. a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2, H-L. Svazek I, H-J. 1. vyd. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola „Tadeáš Hájek z Hájku", autor Jaroslav Kolár, s. 31. 
  3. ↑ HREJSA, Ferdinand. Česká konfesse, její vznik, podstata a děiny. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1912. 817 s. cnb000594013. S. 149. 
  4. ↑ ČAPEK, Jan Blahoslav. Vývoj a význam Jednoty na poli kulturním. In: ŘÍČAN, Rudolf, et al. Jednota bratrská 1457-1957: sborník k pětistému výročí založení. Praha: Kalich, 1956. cnb000727994. S. 235.
  5. ↑ HLAVÁČEK, Petr, et al. Kacířská univerzita: osobnosti pražské utrakvistické univerzity 1417-1622. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova ve vydavatelství Togga, spol. s r. o., 2013. 159 s. ISBN 978-80-7308-481-3. Kapitola „Tadeáš Hájek z Hájku", autorka Jaroslava Hausenblasová, s. 110. 
  6. ↑ CHLÁDEK, Ladislav. Pivovarnictví. Praha 7, U Průhonu 22: Grada Publishing a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1616-9. S. 171. 
  7. ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Hagecius, s. 176/75. 
  8. ↑ Crater Hagecius on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS (anglicky)

Literatura

editovat
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • HLAVÁČEK, Petr, et al. Kacířská univerzita: osobnosti pražské utrakvistické univerzity 1417-1622. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova ve vydavatelství Togga, spol. s r. o., 2013. 159 s. ISBN 978-80-7308-481-3. Kapitola „Tadeáš Hájek z Hájku", autorka Jaroslava Hausenblasová, s. 106–110. 
  • SMOLÍK, Josef. Mathematikové v Čechách od založení university Pražské až do počátku tohoto století. Praha: vl.n., 1864. Dostupné online. - kapitola Tadeáš Hájek z Hájku, s. 57–77. 
  • Zdeněk Horský: Koperník a České země – soubor studií o renesanční kosmologii a nové vědě, ISBN 978-80-87378-87-8
  • * HOLÁ, M., HOLÝ, M. a kol.: Profesoři pražské utrakvistické univerzity v pozdním středověku a raném novověku (1457/1458-1622). Praha, Academia, 2022, s. 318-320.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tadeáš_Hájek_z_Hájku&oldid=23971838“