Lidský T-lymfotropní virus

T-lymfotropní virus
Baltimorova klasifikace virů
Skupina	VI (ssRNA viry s reverzní transkriptázou)
Vědecká klasifikace
Realm	Riboviria;
Říše	Pararnavirae;
Kmen	Artverviricota;
Třída	Revtraviricetes;
Řád	Ortervirales;
Čeleď	Retroviridae;
Rod	Deltaretrovirus;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lidský T-lymfotropní virus (HTLV) je retrovirus, který způsobuje celoživotní infekci a nejčastěji se vyskytuje v zemích Karibiku a jižního Japonska. Jedná se o infekci, která se neprojevuje žádnými příznaky, a pouze u 5 % nakažených způsobí vážné zdravotní problémy.

Původce

Virus HTLV-1 se vyskytuje především v Severní a Jižní Americe, Austrálii, ostrovech v Tichomoří, Japonsku a byl rozšířen také do Afriky a Karibských oblastí. Výskyt v Evropě je spojen s návštěvou některých z těchto endemických oblastí.

Kromě tohoto typu viru se lze výjimečně setkat také s lidským lymfotropním virem typu 2, jehož přítomnost v lidském těle bývá u 99 % případů bezpříznaková, bez následného rozvoje onemocnění. Virus HTLV-2 se původně vyskytoval v západní Africe, odkud se začal šířit i do Severní a Jižní Ameriky. Zejména díky narkomanům se v ní dále rozšiřoval a dostal se odtud také do jižního Vietnamu a Evropy. Opět prostřednictvím sdílení injekčních stříkaček je nejvíce rozšířen v Irsku, Španělsku, Itálii a ve skandinávských zemích.

Přenos

Přenáší se pohlavním stykem, transplacentárním přenosem z matky na plod během těhotenství a kontaktem s nakaženou krví (krevní transfuze, infikované injekční jehly).

Příznaky a průběh

Lidský T–lymfotropní virus–typu 1 (HTLV-1) je RNA retrovirus s pozitivní polaritou NK, který je skrze reverzní transkriptázu coby provirus integrován do buněčné DNA. Podobně jako virus HIV infikuje převážně CD4 buňky, méně často i CD8+ T buňky.^[1]

Tato infekce se u 95 % nakažených neprojeví žádnými příznaky. Pouze u 5 % dospělých pacientů může tento lidský RNA retrovirus způsobit leukémii T-lymfocytů, dále také neurovegetativní poruchy nebo myelopatii (závažné onemocnění míchy) spojovanou s infekcí HTLV-1 (tropická spastická paraperéza). Infikované děti mohou být postiženy infekční dermatitidou (zánět kůže) a uveitidou (zánět živnatky v oku).

Diagnostika

Virus HTLV-1 se v organismu diagnostikuje buď průkazem protilátek metodou ELISA nebo přímým stanovením pomocí molekulárněbiologických metod, konkrétně PCR (polymerázová řetězová reakce) ze vzorku krve pacienta.

Léčba

Účinná léčba infekce HTLV-1 zatím neexistuje.

Reference

↑ VERDONCK, Kristien; GONZÁLEZ, Elsa; VAN DOOREN, Sonia. Human T-lymphotropic virus 1: recent knowledge about an ancient infection. The Lancet Infectious Diseases. 2007-04, roč. 7, čís. 4, s. 266–281. Dostupné online [cit. 2022-02-07]. DOI 10.1016/S1473-3099(07)70081-6. (anglicky)

Literatura

Vosmík, František et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 396 s. ISBN 8071846333.
GROSS, Gerd a Tyring, Stephen K. Sexually Transmitted Infections and Sexually Transmitted Diseases. Springer, 2011. ISBN 9783642146626.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lidský T-lymfotropní virus na Wikimedia Commons

[1] VERDONCK, Kristien; GONZÁLEZ, Elsa; VAN DOOREN, Sonia. Human T-lymphotropic virus 1: recent knowledge about an ancient infection. The Lancet Infectious Diseases. 2007-04, roč. 7, čís. 4, s. 266–281. Dostupné online [cit. 2022-02-07]. DOI 10.1016/S1473-3099(07)70081-6. (anglicky)

[1]