Tři velké tábory

Tři velké tábory bylo označení pro výcvikové základny armády říše Ming, zřízené císařem Jung-le a určené k výcviku pěchoty, jízdy a ovládání střelných zbraní.

Po návratu z druhé mongolské expedice v srpnu 1414 se Jung-le rozhodl zlepšit kvalitu výcviku vojáků. V okolí Pekingu zřídil tři metropolitní výcvikové tábory (ťing-jing). Roku 1415 rozkázal všem plukům v severních provinciích a jižní metropolitní oblasti poslat část mužstva do táborů k výcviku. V čele každého tábora stál eunuch a dva generálové.^[1]

V Táboře pěti armád (五軍營, Wu-ťün jing, pěti kvůli pěti hlavním vojenským komisím, které administrativně spravovaly vojska říše) cvičili vojáci provinčních pluků, jejichž výcvik na místě měl mizivou hodnotu, jak kvalita vojáků vnitrozemských posádek upadala.^[2]

Tábor tří tisíc (三千營, San-čchien jing) byl nazván podle oddílu tři tisíc elitních mongolských jezdců, úderné síly Jung-leho vojsk v občanské válce. Specializoval se na výcvik jízdy, průzkum, hlídkování a komunikaci. ^[2]

V Dělostřeleckém táboru (神機營, Šen-ťi jing) se vojáci cvičili v ovládání střelných zbraní. Střelné zbraně používala čínská vojska po staletí, ale velkého významu nabyly ve vietnamské válce. Odborník na střelné zbraně Le Tru’ng (1374–1446), nejstarší syn vietnamského panovníka Le Qui-lyho, zajatý počátkem války, zavedl v Číně výrobu dokonalejších vietnamských mušket a výbušných zbraní.^[2] Experti v tomto táboře, včetně Vietnamců, vedli střelecký výcvik pod dozorem eunuchů.

Existoval i čtvrtý tábor, Tábor čtyř pluků (S’-wej jing), v němž vojáci čtyř pluků specializovaných na trénink koní cvičili koně pro armádu. V táboře měli silné zastoupení zkušení mongolští jezdci.^[2]

Kvůli špatné spolupráci jednotek z různých táborů (vyzbrojených různými zbraněmi) roku 1451 zavedl ministr vojenství Jü Čchien reformu, při které tři velké tábory zrušil a nahradil je pěti (následující rok deseti) smíšenými výcvikovými tábory s jednotným velením. S nástupem císaře Jing-cunga a popravou Jü Čchiena roku 1457 byly tři velké tábory obnoveny.^[3] Roku 1464 však nový císař Čcheng-chua obnovil Jü Čchienovu reformu, přičemž vojska rozdělil do dvanácti divizí.^[4] Ani tato reforma nebyla trvalá, koncem 15. století byli tři tábory opět obnoveny.

Reference

↑ CHAN, Hok-Lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Chan]. ISBN 0521243327. S. 247. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d Chan, s. 248.
↑ TWITCHETT, Denis C.; GRIMM, Tilemann. The Cheng-t'ung, Ching-t'ai, and T'ien-shun reigns, 1436—1464. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Twitchett, Grimm]. ISBN 0521243327. S. 305–342, na s. 334. (anglicky)
↑ GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. Heslo Chu Chien-shen, s. 299. (anglicky)

[chan_247-1] CHAN, Hok-Lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Chan]. ISBN 0521243327. S. 247. (anglicky)

[chan_248-2] Chan, s. 248.

[twitchett_334-3] TWITCHETT, Denis C.; GRIMM, Tilemann. The Cheng-t'ung, Ching-t'ai, and T'ien-shun reigns, 1436—1464. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Twitchett, Grimm]. ISBN 0521243327. S. 305–342, na s. 334. (anglicky)

[goodrich_299-4] GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. Heslo Chu Chien-shen, s. 299. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]