Třídní boj je označení pro projev napětí a násilí mezi třídami používané socialisty. Karl Marx a Friedrich Engels o něm ve svém Komunistickém manifestu napsali: „Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů.“[1] Třídami Marx nemyslel sociální třídy, ale ekonomické, které definoval na základě vztahu k výrobním prostředkům. Rozlišoval tak dvě základní třídy, dělnický a rolnický proletariát (pracující) a buržoazii (kapitalisty). Mimo ně uznával existenci dalších tříd jako je např. kněžstvo, a také definoval sociální skupiny patřící do určitých tříd, ale vytvářející v nich zvláštní celek, což je například maloburžoazie (lidé, kteří pracují sami pro sebe, typicky vlastníci obchodů), inteligence nebo lumpenproletariát (vyvrhelové společnosti). Tvrdil ale, že všechny tyto třídy a skupiny s postupem času zaniknou.

Vladimir Iljič Lenin pak definoval třídy takto: „Třídy jsou velké skupiny lidí, které se navzájem liší svým místem v historicky určitém systému společenské výroby, svým vztahem (většinou zajištěným a vytčeným v zákonech) k výrobním prostředkům, svou úlohou ve společenské organizaci práce, a tudíž způsoby nabývání a velikosti onoho dílu společenského bohatství, jímž disponují. Třídy, to jsou takové skupiny lidí, z nichž jedna si může přivlastňovat práci druhé, neboť zaujímá rozdílné místo v určité soustavě společenského hospodářství.“[2]

Třída a rasa

editovat

Podle Michela Foucaulta bylo v devatenáctém století esencialistické pojetí „rasy“ začleněno rasisty, biology a eugeniky, kteří mu dali moderní význam „biologické rasy“, do koncepce „státního rasizmu“. Na druhé straně marxisté transformovali zmínku o „rase“ či „rasovém boji“ do koncepce třídního boje. Podle Foucalta téma společenské války poskytuje spojující princip mezi třídním a rasovým bojem.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Class struggle na anglické Wikipedii.

  1. MARX, Karl, ENGELS, Friedrich. Komunistický manifest. [s.l.]: Zář, 1898. Dostupné online. S. 15. 
  2. LENIN, Vladimír Ilič. Spisy, sv. 29, Praha: NPL 1962, S. 415