Třída Wind
Třída Wind byla třída amerických ledoborců z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Prvních pět jednotek bylo pro Pobřežní stráž Spojených států amerických, dvě pro Námořnictvo Spojených států amerických a jedna pro Kanadské královské námořnictvo. Ve službě byly v letech 1944–1989. Americká pobřežní stráž plavidla označovala jako velké kutry.[1] Za války byly tři zapůjčeny sovětskému námořnictvu na základě zákona o půjčce a pronájmu. Po vrácení do USA tuto trojici provozovalo námořnictvo, než byly předány zpět pobřežní stráži. Z amerických plavidel byl jako první roku 1968 vyřazen Eastwind a jako poslední roku 1989 Northwind. Kanadský ledoborec Labrador byl vyřazen roku 1987. V době své stavby byla třída Wind považována za technologicky nejpokročilejší ledoborce světa.[2]
| Třída Wind | |
|---|---|
 USCGC Northwind (WAGB-282) v roce 1986 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Pobřežní stráž Spojených států amerických Námořnictvo Spojených států amerických Sovětské námořnictvo Kanadské královské námořnictvo Kanadská pobřežní stráž |
| Typ | ledoborec |
| Lodě | 8 |
| Zahájení stavby | 1942–1949 |
| Spuštění na vodu | 1942–1951 |
| Uvedení do služby | 1944–1954 |
| Osud | vyřazeny |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3500 t (standardní) 6515 t (plný) |
| Délka | 82 m |
| Šířka | 19,4 m |
| Ponor | 7,85 m (max.) |
| Pohon | 3 dieselgenerátory, 3 elektromotory, 3 lodní šrouby |
| Rychlost | 16 uzlů |
| Dosah | 38 000 nám. mil při 10,5 uzlech |
| Posádka | 316 |
| Výzbroj | 4× 127mm kanón (2×2) 12× 40mm kanón (3×4) 6× 20mm kanón (6×1) 1× Hedgehog 6 vrhačů, 2 spouštěče hlubinných pum |
| Letadla | 1× Grumman J2F Duck |
Stavba
editovatStavba pěti ledoborců pro americkou pobřežní stráž byla objednána v kistopadu 1941 u americké loděnice Western Pipe and Steel Company v San Pedru v Kalifornii.[3] Stavba měla vysokou prioritu, neboť ledoborce měly sloužit k zásobování amerických základen v Grónsku a k vedení arktických konvojů.[1] Ledoborce byly rozestavěny roku 1942 a přijaty do služby v letech 1944–1945. Roku 1946 byly spuštěny další dva ledoborce objednané americkým námořnictvem. Dokončeny byly v letech 1946–1947. Za osmou jednotkou třídy Wind je označován ledoborec kanadského námořnictva Labrador. Z třída Wind konstrukčně vycházel. Do služby byl přijat roku 1954.[4]
Jednotky třídy Wind:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštění na vodu | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| USCGC Northwind (WAG-278) | 9. června 1942 | 28. prosince 1942 | 26. února 1944 | Bezprostředně po přijetí do služby zapůjčen Sovětskému svazu, kde sloužil jako Severnyj větěr. Vrácen v 19. prosince 1951. Dne 31. ledna 1952 zařazen do amerického námořnictva jako USS Northwind (AGB-5). Dne 25. února 1952 přejmenován na USCGC Staten Island (WAGB-278). Dne 1. února 1966 předán americké pobřežní stráži. Vyřazen 15. listopadu 1974. Sešrotován.[5] |
| USCGC Eastwind (WAG-279) | červen 1942 | 6. února 1943 | červen 1944 | Vyřazen 1968. |
| USCGC Southwind (WAG-280) | 20. července 1942 | 8. března 1943 | 15. července 1944 | Od 25. března 1945 do 28. prosince 1949 zapůjčen Sovětskému svazu jako Kapitan Belousov. Dne 1. října 1950 přijat do amerického námořnictva jako USS Atka (AGB-3). Dne 31. října 1966 předán americké pobřežní stráži. Dne 18. ledna 1967 zařazen jako USCGC Southwind (WAGB-280). Vyřazen 1974. Sešrotován.[6] |
| USCGC Westwind (WAG-281) | 24. srpna 1942 | 31. března 1943 | 18. září 1944 | Od 21. února 1945 do 19. prosince 1951 zapůjčen Sovětskému svazu jako Severnyj Poljus. Dne 1. února 1952 zařazen do amerického námořnictva jako USS Westwind (AGB-6). V březnu 1952 předán americké pobřežní stráži. Zařazen 22. září 1952 jako USCGC Westwind (WAGB-281). Vyřazen 29. února 1988.[7] |
| USCGC Northwind (WAG-282) | červenec 1942 | 25. února 1945 | červenec 1945 | Vyřazen 1989. |
| USS Burton Island (AG-88) | 15. března 1946 | 30. dubna 1946 | 28. prosince 1946 | Dne 1. března 1949 reklasifikován na ledoborec USS Burton Island (AGB-1). Dne 15. prosince 1966 zařazen k americké pobřežní stráži jako USCGC Burton Island (WAGB-283). Vyřazen 9. května 1978. Sešrotován.[8] |
| USS Edisto (AGB-89) | 15. května 1945 | 29. května 1946 | 20. března 1947 | Dne 1. března 1949 reklasifikován na ledoborec USS Edisto (AGB-2). Dne 20. října 1965 zařazen do americké pobřežní stráže jako USCGC Edisto (WAGB-284). Vyřazen 15. listopadu 1974. Sešrotován.[9] |
| CCGS Labrador (50) | 1949 | 1951 | 8. července 1954 | Vyřazen 28. května 1987. Sešrotován.[4] |
Konstrukce
editovat_1961.jpeg)
Trup ledoborců třídy Wind byl navržen s ohledem na velkou pevnost. Příď měla šikmou přední část, která plavidlu umožňovala najíždět na těžký led a rozbíjet ho svou vahou. Jelikož byla třída Wind stavěna za války, nesla silnou výzbroj.[2] Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny ve dvoudělových věžích, dvanáct protiletadlových 40mm kanónů Bofors a šest 20mm kanónů Oerlikon. K ničení ponorek sloužil jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog, který doplňovalo dalších šest vrhačů a dva spuštěče hlubinných pum. Na zádi byl prostor pro manipulaci s hydroplánem. Pohonný systém tvořily tři diesel-generátory Fairbanks-Morse a tři elektromotory o výkonu 12 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby na zádi a třetí v přídi.[1] Příďový šroub měl vytlačovat rozbitý led od boků plavidla.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů.[5] Dosah byl 38 000 námořních mil při 10,5 uzlech.[10]
Modifikace
editovatRoku 1945 byl odstraněn přídový lodní šroub. V 70.–80. letech byly americké ledoborce této třídy neozbrojené.[1] V pozdější fázi služby byly vybaveny přistávací plochou pro vrtulník a teleskopickým hangárem pro uložení dvou strojů Sikorsky HH-52S.[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Wind Class [online]. The National Iron and Steel Herritage Museum [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wind-class icebreakers [online]. Naval-history.net [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HMCS Labrador [online]. Government de Canada [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b USCGC Staten Island (WAGB-278) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ USCGC Southwind (WAGB-280) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ USCGC Westwind (WAGB-281) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ USCGC Burton Island (WAGB-283) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ USCGC Edisto (WAGB-284) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The Polar Icebreakers: In a Class by Themselves [online]. U.S. Naval Institute [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Wind na Wikimedia Commons - The Polar Icebreakers: In a Class by Themselves [online]. U.S. Naval Institute [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
- Icebreakers and the U.S. Coast Guard [online]. U.S. Coast Guard Historian's Office [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
