Třída Visby (1942)

třída torpédoborců švédského námořnictva zařazená roku 1942

Třída Visby byla třída torpédoborců švédského námořnictva. Třída se skládala ze čtyř jednotek. Do služby byly zařazeny za druhé světové války. V 50. a 60. letech byla plavidla modernizována. Od roku 1965 byla vedena jako fregaty. První pár byl vyřazen roku 1978 a druhý roku 1982.

Třída Visby
Visby
Visby
Obecné informace
UživatelŠvédské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě4
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Mode
Nástupcetřída Öland
Technické údaje Visby (1942)
Výtlak1135 t (standardní)
1320 t (plný)
Délka98 m
Šířka9,4 m
Ponor3,8 m
Pohon3 kotle, 2 turbíny
Rychlost39 uzlů
Posádka140
Výzbroj3× 120mm kanón (3×1)
4× 40mm kanón Bofors
3× 20mm kanón
6× 533mm torpédomet (2×3)
4 vrhače
20 min
Technické údaje Visby (1966)
Výtlak1200 t (standardní)
Délka95 m
Šířka9,2 m
Výzbroj2× 57mm kanón Bofors (2×1)
375mm protiponorkový raketomet Bofors (1×4)
Letadla1× vrtulník
 
Nákres torpédoborců třídy Visby

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy, pojmenované Visby (J11), Sundsvall (J12), Hälsingborg (J13) a Kalmar (J14). Do služby byly zařazeny v letech 1942-1944.

Konstrukce

editovat
 
Nákres fregat třídy Visby

Po dokončení

editovat

Hlavňovou výzbroj po dokončení tvořily tři 120mm kanóny v jednodělových věžích, čtyři 40mm protiletadlové kanóny a tři 20mm kanóny. Další ofenzivní zbraní byly dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužily čtyři vrhače hlubinných pum. Nést mohly rovněž 20 námořních min. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě turbíny De Laval. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.

Modernizace

editovat
 
Sundsvall po modernizaci

V pozdějším období byly všechny jednotky modernizovány. Menší modernizace proběhla v letech 1957–1959 u jednotek Hälsingborg a Kalmar. Počet jejich lehkých zbraní byl omezen na tři 40mm kanóny Bofors v jednohlavňovém provedení. Původní dva trojité torpédomety nahradil jeden pětihlavňový. Obě jednotky byly vyřazeny 1. července 1978.

Torpédoborce Visby a Sundsvall byly v letech 1964–1966 přestavěny na protiponorkové fregaty. Jejich trup byl zkrácen a mírně rozšířen. Novou hlavňovou výzbroj tvořily dva dvouúčelové 57mm kanóny Bofors v jednodělových věžích na přídi a na zádi. K ničení ponorek sloužil čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors umístěný ve středu plavidla. Na střeše zadní části nástavby přitom byla vytvořena přistávací plocha pro nejúčinnější protiponorkovou zbraň – protiponorkový vrtulník. Obě jednotky byly vyřazeny 1. července 1982.

Literatura

editovat
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

editovat