Třída Tajmyr
Třída Tajmyr je třída ruských jaderných ledoborců s malým ponorem. Jsou určeny především k čištění ústí velkých řek a plavebních tras v průlivech. Představují třetí generaci sovětských a ruských jaderných ledoborců. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Objednány byly ještě za Sovětského svazu, ale dodány byly až po jeho rozpadu. Ve službě jsou od roku 1989.[1] Jejich provozovatelem je dceřinná společnost Rosatomu Atomflot.
Projekt 10580-1 / třída Tajmyr | |
---|---|
![]() Ledoborec Tajmyr | |
Obecné informace | |
Uživatel | Atomflot |
Typ | jaderný ledoborec |
Lodě | 2 |
Osud | aktivní (2025) |
Předchůdce | třída Arktika |
Nástupce | Projekt 22220 |
Technické údaje | |
Délka | 150,2 m (celková) 140,8 m (na vodorysce) |
Šířka | 29,2 m (celková) 28 m (na vodorysce) |
Ponor | 9 m (lze snížit na 7,5 m) |
Pohon | 1× jaderný reaktor |
Rychlost | 18,5 uzlu |
Stavba
editovatLedoborce byly navrženy v rusko-finské spolupráci. Finská společnost Wärtsilä Marine v loděnici Hietalahti v Helsinkách postavila samotné platformy, které následně vybavila jadenými pohony ruská loděnice Baltijskij zavod.[1]
Jednotky třídy Tajmyr:
Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
---|---|---|---|---|
Tajmyr | 1985 | 1987 | 1989 | aktivní |
Vajgač | 1988 | 1990 | aktivní |
Konstrukce
editovatNa zádi je umístěna přistávací plocha pro vrtulník Kamov Ka-32. Pohonný systém využívá jeden jaderný reaktor KLT-40M (32,5 MW). Má výkon 51 000 hp. Roztáčí tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 18,5 uzlu. V zaledněných oblastech překoná až 1,8 metru silný led rychlostí dva uzly.[1]
Modernizace
editovatRoku 2017 byly dokončeny práce na prodloužení životnosti reaktoru z plánovaných 100 000 hodin na dvojnásobek.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d Project 10580-1 Taimyr [online]. Globalsecurity.org, rev. 2018-07-31 [cit. 2025-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Tajmyr na Wikimedia Commons