Třída Primo Longobardo

Třída Primo Longobardo je třída diesel-elektrických ponorek italského námořnictva. Třídu tvoří Celkem dvě jednotky, přijaté do služby v letech 1993 a 1995. Je zakončením vývojové linie tříd Nazario SauroSalvatore Pelosi, přičemž po ní již následuje původem německá třída Todaro. K roku 2021 byly obě ponorky stále v aktivní službě.

Třída Primo Longobardo
Primo Longobardo
Primo Longobardo
Obecné informace
UživatelItalské námořnictvo
Typponorka
Lodě2
Osudaktivní (2021)
Předchůdcetřída Salvatore Pelosi
Nástupcetřída Todaro
Technické údaje
Výtlak1653 t (na hladině)
1862 t (pod hladinou)
Délka66,35 m (max.)
Šířka6,83 m
Ponor6 m
Pohon3 dieselgenerátory, 1 elektromotor
1 lodní šroub
3265 hp
Rychlost12 uzlů (na hladině)
20 uzlů (pod hladinou)
Dosah10 000 nám. mil při 11 uzlech (na hladině)
250 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka50
Výzbroj6× 533mm torpédomet (12 torpéd)
RadarBPS-704
SonarIPD-70/S, MD 100S, Velox M5

Obě jednotky postavila loděnice Fincantieri v Monfalcone. Do služby vstoupily v letech 19941995.[1]

Jednotky třídy Primo Longobardo:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Dodání Status
Primo Longobardo (S524) 1991 20. června 1992 14. prosince 1993 aktivní
Gianfranco Gazzana Priaroggia (S525) 1992 26. června 1993 12. dubna 1995 aktivní

Konstrukce

editovat
 
Gianfranco Gazzana Priaroggia (S525) během spuštění na vodu

Oproti předcházejícím třídám byl zdokonalen tvar trupu, který má lepší hydrodynamické vlastnosti. Trup je z oceli HY-80, což ponorkám umožňuje operační hloubku ponoru 300 metrů. Ponorky jsou vybaveny radarem BPS-704, sonary IPD-70/S, MD 100S, Velox M5, systémem elektronického boje BLD-727 Thetis a bojovým řídícím systémem BSN-716(v)2 SACTIS. Výzbroj tvoří šest příďových 533mm torpédometů. Mimo vodičem naváděných torpéd Whitehead A184 mohou ponorky odpalovat též americké střely Sub-Harpoon. Mohou nést až 12 dlouhých zbraní či 24 námořních min. Pohonný systém tvoří tři dieselgenerátory GMT A210-16NM a jeden elektromotor Marelli, pohánějící jeden lodní šroub. Výkon pohonu je 3265 hp. Ponorky dosahují rychlosti 12 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Dosah je 10 000 námořních mil při rychlosti 11 uzlů na hladině a 250 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou.[1]

Modifikace

editovat

V letech 2001–2002 ponorky dostaly nový bojový řídící systém ISUS 90. Sestavu senzorů rozšířilo vlečné sonarové pole ETBF.[1]

Reference

editovat
  1. a b c d PRIMO LONGOBARDO submarines (1993 - 1995) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

editovat