Třída Mystic
Třída Mystic byla třída hlubokomořských záchranných plavidel (DSRV – Deep Submergence Rescue Vehicle) námořnictva Spojených států amerických z doby studené války. Hlavním úkolem ponorek bylo provádění záchranných operací u havarovaných ponorek.[2] Miniponorky DSRV byly navrženy pro rychlou přepravu do operační oblasti; šlo je převážet vozidly, letecky, lodí, nebo s pomocí modifikovaných útočných ponorek. DSRV mohla místo nehody prozkoumat sonarem, připojit se k havarované ponorce a vzít na palubu až 24 trosečníků, které by vynesla ke své mateřské lodi.[2]
| Třída Mystic | |
|---|---|
 DSRV-1 Mystic přepravovaný na hřbetě jaderné útočné ponorky USS La Jolla (SSN-701) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | US Navy |
| Typ | hlubokomořské záchranné plavidlo |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | Submarine Rescue Diving Recompression System |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 30,5 t (na hladině) 37 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 15 m |
| Šířka | 2,4 m |
| Pohon | elektromotor stříbro-zinkové články[1] |
| Rychlost | 4 uzly |
| Posádka | 4 + 24 |
| Ostatní | hloubkový dostup 1524 metrů |
Stavba
editovatZáchranné ponorky DSRV byly vyvinuty v reakci na havárii jaderné stíhací ponorky USS Thresher v dubnu 1963.[3] Kontrakt na vývoj záchranných plavidel získala společnost Lockheed Missiles and Space Co. v Sunnyvale ve státě Kalifornie.[2] Původně byla zvažována stavba až 12 ponorek tohoto typu, nakonec však byly postaveny pouze dvě.[1] Ponorky byly testovány u amerického i britského námořnictva. Plně provozuschopnými se staly roku 1977.[4]
Jednotky třídy Mystic:
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| DSRV-1 Mystic | 24. ledna 1970[1] | 1972[5] | vyřazena 2009[1] |
| DSRV-2 Avalon | červenec 1972[6] | vyřazena v listopadu 2000[3] |
Konstrukce
editovat
_conduct_pre_launch_checks_off_the_coast_of_Southern_California.jpg)
Ponorka byla tvořena třemi sférami o průměru 2,3 metru z vysokopevnostní oceli HY-240, chráněnými laminátovým lehkým trupem. Zatímco přední sféra sloužila k ovládání miniponorky a navigaci, ostatní dvě byly primárně prostorem pro usazení až 24trosečníků.[3] Posádku tvořily čtyři osoby (dva piloti v první sféře a dva záchranáři ve zbytku miniponorky). Pod prostřední sférou byl připojovací uzel pro spojení s havarovanou ponorkou. Ponorky měly rozsáhlé senzorové vybavení, které zahrnovalo mimo jiné několik typů sonarů, kamer a nouzový podvodní telefon pro komunikaci s posádkou ztroskotané ponorky. Kvůli případnému vyčištění místa únikového poklopu DSRV měly robotickou ruku (s nosností 1000 liber) a střihač kabelů.[2] Ponorky poháněl elektromotor o výkonu 11 kW,[7] napájený stříbro-zinkovými články.[1] Jeden lodní šroub doplňovala čtveřice manévrovacích trysek (po dvou na přídi a na zádi).[3] Ponorky se pod hladinou pohybovaly rychlostí až 4 uzly. Při vyhledávání byla rychlost omezena na 1,5 uzlu.[8] Jejich hloubkový dostup byl 1524 metrů (5000 stop).[2]
Operační služba
editovat
_Sonar_Technician_1st_Class_Jason_Clayton_shows_Machinist_Mate_2nd_Class_Eddie_Ibarra_and_Mystic%27s_Engineer_Officer_Lt._Rich_Ray_how_to_install_one_of_Mystics_many_on_board_cameras.jpg)
Od 70. let 20. století do roku 2000 byla vždy jedna záchranná miniponorka DSRV v pohotovosti pro případ nasazení a druhá byla v záloze (údržbě). Miniponorky DSRV nebyly nikdy použity k účelu, ke kterému byly postaveny. V listopadu 2000 byla vyřazena miniponorka Avalon a pohotovost byla poté držena nonstop pouze miniponorkou Mystic (Avalon sloužila jako zdroj náhradních dílů).[3] V roce 2009 byl systém DSRV ve službě nahrazen novým záchranným systémem SRDR. Program DSRV byl deaktivován k 1. říjnu 2009.[1]
V případě havárie americké či spojenecké ponorky by miniponorka DSRV byla na podvalníku převezena na letiště a letecky (např. transportními letouny C-141 Starlifter a C-5 Galaxy) přepravena do blízkosti místa havárie, kde by ji naložila mateřská záchranná loď (např. třídy Pigeon), či by byla uložena na speciálním stojanu na palubě pro ten účel upravených útočných ponorek.[4] Po ponoření na místo havárie by DSRV pomocí sonaru našla havarovanou pohorku, navázala spojení s její posádkou a následně se připojila k únikovému poklopu, aby vzala na palubu trosečníky a vystoupala s nimi k mateřskému plavidlu.[3] K ponorce se DSRV mohly připojit pod úhlem až 45°.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g Mystic (DSRV-1) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Deep Submergence Rescue Vehicle - DSRV [online]. US Navy [cit. 2016-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Deep Submergence Rescue Vehicle [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-07 [cit. 2016-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 98.
- ↑ Deep Submergence Rescue Vehicle – Ship List [online]. Navsource.org, rev. 2011-07-07 [cit. 2016-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Avalon (DSRV-2) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 163.
- ↑ Deep Submergence Rescue Vehicle – Specifications [online]. Navsource.org, rev. 2011-07-07 [cit. 2016-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Mystic na Wikimedia Commons
