Třída Huszár
Třída Huszár byla třída torpédoborců Rakousko-uherského námořnictva z doby první světové války. Tvořilo ji celkem třináct jednotek (oficiálně dvanáct, neboť Huszár II byl oficiálně veden jako rekonstrukce) postavených v letech 1905–1911. Byly to Csikós, Dinara, Huszár (I a II), Pandur, Reka, Scharfschütze, Streiter, Turul, Ulan, Uskoke, Velebit a Wildfang. Prototyp Huszár postavila britská loděnice Yarrow v Londýně, šest jednotek postavila loděnice Danubius v Rijece, pět loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu a jednu námořní arzenál v Pule.[1]
| Třída Huszár | |
|---|---|
 SMS Streiter | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 13 jednotek (oficiálně 12) |
| Zahájení stavby | 1904 až 1909 |
| Spuštění na vodu | 1905 až 1910 |
| Uvedení do služby | 1905 až 1911 |
| Osud | 3 potopeny 10 sešrotováno |
| Předchůdce | Magnet |
| Nástupce | Warasdiner |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 390 t konstrukční 420 t plný[1] |
| Délka | 67,06 m mezi svislicemi[2] 67,13 m na vodorysce[1][2] 68,39 m celkem[1][2] |
| Šířka | 6,25 m[1] |
| Ponor | 1,78 m konstrukční 1,85 m plný[1] |
| Pohon | 4 vodotrubné kotle Yarrow 2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí 5800 k indikovaný (4265,9 kW[p 1]) Huszár 20. června 1905 2 třílisté lodní vrtule, průměr 2,06 m[2] |
| Palivo | 90,6 t uhlí[1][2] |
| Rychlost | 28,54 uzlů (52,856 km/h) Huszár 20. června 1905[2] |
| Dosah | 500 námořních mil při 28 uzlech (926 kmpři 51,9 km/h)[1][2] |
| Posádka | r. 1907: 65 4 důstojníci 61 mužstvo[2] |
| Výzbroj | vstup do služby: 1× 7cm L/45 K 97 Škoda 7× 47mm L/44 SFK Škoda 2× 450mm torpédomet (2xI)[1], 4 torpéda[2] Po přezbrojení 1913/1914:[1] 1× 7cm L/45 K 97 Škoda 5× 7cm L/30 TAG Škoda 2× 450mm torpédomet[1][2] |
Huszár se potopil po najetí na útes v prosinci 1908 a byla za něj postavena stejnojmenná náhrada. Torpédoborce třídy Huszár čekala velice aktivní prvoválečná služba v Jaderském moři. Ve válce byly ztraceny dvě jednotky (jedna na mině a jedna při kolizi) a zbývající lodě si po válce rozebraly vítězné státy. Itálie získala sedm jednotek, Francie dvě a Řecko jednu.
Od třídy Huszár byl odvozen torpédoborec stavěný v Rakousko-Uhersku pro Čínu a po vypuknutí války odkoupený a používaný pod názvem Warasdiner.[3]
Konstrukce
editovatLodě měly čtyři kotle Yarrow a dva lodní šrouby. Pohonný systém o výkonu 6000 k umožňoval lodím plout rychlostí až 28 uzlů. Výzbroj tvořil jeden 66mm kanón, které doplňovalo sedm 47mm kanónů a dva torpédomety.[4] V roce 1910 došlo k přezbrojení, kdy děla ráže 47 mm byla nahrazena 5 kusy 66mm děl. V průběhu války obdrželo jedno dělo ráže 66 mm protiletadlovou lafetaci.
Jednotky třídy Huszár
editovat| Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| SMS Huszár (I) | Yarrow, Londýn | 14. listopadu 1904 | 31. května 1905 | 4. července 1905 | 3. prosince 1908 najel na útes a 12. prosince se potopil[1] |
| SMS Ulan | STT, Terst | 27. září 1905 | 8. dubna 1906 | 21. září 1906 | 1920 předán Řecku, přejmenován na Smyrni a vyřazen roku 1932.[1] |
| SMS Streiter | STT, Terst | 30. října 1905 | 16. června 1906 | 31. prosince 1906 | 16. dubna 1918 se potopil po kolizi z parníkem Petka[1][5] |
| SMS Wildfang | STT, Terst | 7. prosince 1905 | 29. srpna 1906 | 15. června 1907 | 4. června 1917 najel na minu[1] |
| SMS Scharfschütze | STT, Terst | 12. dubna 1906 | 5. prosince 1906 | 15. září 1907 | 1920 předán Itálii a sešrotován[1] |
| SMS Uskoke | STT, Terst | 1. září 1906 | 20. července 1907 | 31. prosince 1907 | 1920 předán Itálii a sešrotován[1] |
| SMS Turul | Danubius, Rijeka | 27. července 1907 | 9. srpna 1908 | 31. prosince 1908 | 1920 předán Itálii a sešrotován[1] |
| SMS Pandur | Danubius, Rijeka | 2. srpna 1907 | 25. října 1908 | 31. ledna 1909 | 1920 předán Francii a sešrotován[1] |
| SMS Csikós | Danubius, Rijeka | 21. února 1908 | 24. ledna 1909 | 16. listopadu 1909 | 1920 předán Itálii a sešrotován[1] |
| SMS Reka | Danubius, Rijeka | 13. srpna 1908 | 28. dubna 1909 | 31. prosince 1909 | 1920 předán Francii a sešrotován[1] |
| SMS Velebit | Danubius, Rijeka | 5. listopadu 1908 | 24. července 1909 | 31. prosince 1909 | 1920 předán Itálii a sešrotován[1] |
| SMS Dinara | Danubius, Rijeka | 28. ledna 1909 | 16. října 1909 | 31. prosince 1909 | 1920 předán Itálii a sešrotován[1] |
| SMS Huszár (II) | arzenál Pula | 29. listopadu 1909 | 20. prosince 1910 | 8. února 1911 | 1920 předán Itálii a sešrotován[1] |
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu
Reference
editovat- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x BILZER, Franz F. Die Torpedoschiffe und Zerstörer der k.u.k. Kriegsmarine 1867-1918. Graz: Herbert Weishaupt Verlag, 1990. ISBN 3-900310-66-1. S. 81. (německy)
- ↑ a b c d e f g h i j VEPERDI, András. AUSTRO-HUNGARIAN DESTROYERS [PDF online]. mateinfo.hu [cit. 2016-01-05]. S. 4. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NOVÁK, Jiří. Rakousko-Uherské válečné loďstvo na počátku 20. století. Historie a plastikové modelářství. 1999, roč. IX., čís. 12, s. 16–18. ISSN 1210-1427.
- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 170.
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 72.
Literatura
editovat- BILZER, Franz F. Die Torpedoschiffe und Zerstörer der k.u.k. Kriegsmarine 1867-1918. Graz: Herbert Weishaupt Verlag, 1990. ISBN 3-900310-66-1. (německy)
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986.
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 320.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Huszár na Wikimedia Commons - VEPERDI, András. AUSTRO-HUNGARIAN DESTROYERS [PDF online]. mateinfo.hu [cit. 2016-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
