Třída Edgar Quinet

třída francouzských pancéřových křižníků

Třída Edgar Quinet byla třída pancéřových křižníků francouzského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Byly to poslední a nejsilnější francouzské pancéřové křižníky.[2] V konstrukci plavidel se již částečně odrazily zkušenosti z Rusko-japonské války. Hlavní vylepšení oproti předchůdcům představovalo sjednocení ráže hlavních děl a kvalitní pancéřování. Naopak zaostávaly svou rychlostí.[3]

Třída Edgar Quinet
Edgar Quinet
Edgar Quinet
Obecné informace
UživatelFrancouzské námořnictvo
Typpancéřový křižník
Lodě2
Osud1 ztroskotal
1 vyřazen
PředchůdceErnest Renan
Technické údaje Edgar Quinet[1]
Výtlak13 847 t (standardní)
Délka158,9 m (max.)
Šířka21,51 m
Ponor8,41 m
Pohon40 kotlů, 3 parní stroje s trojnásobnou expanzí
3 lodní šrouby
36 000 ihp
Rychlost23 uzlů
Dosah6500 nám. mil při 10 uzlech
Posádka859 (v míru)
892 (za války)
Výzbroj14× 194mm kanón (2×2, 10×1)
20× 65mm kanón (20×1)
2× 450mm torpédomet (2×1)
Pancířaž 150mm boky
200mm věže
190mm kasematy
až 65mm dolní paluba
35mm hlavní paluba
200mm velitelská věž

Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Do služby byly přijaty roku 1911.[1]

Jednotky třídy Edgar Quinet:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Edgar Quinet Arsenal de Brest listopad 1905 září 1907 leden 1911 Od roku 1928 cvičná loď, odstraněny kasematové kanóny a dva komíny. Dne 9. ledna 1930 ztroskotal u alžírského mysu Blanc.
Waldeck-Rousseau Arsenal de Lorient červen 1906 4. března 1908 srpen 1911 Vyřazen 1932.

Konstrukce

editovat
 
Waldeck-Rousseau
 
Edgar Quinet

Hlavní výzbroj tvořilo čtrnáct 194mm kanónů, z nichž čtyři byly umístěny ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi, šest v jednodělových věžích a zbývající čtyři v kasematách. Doplňovalo je dvacet 65mm kanónů a dva 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 40 kotlů a tři parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 36 000 ihp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 23 uzlů.[1] Dosah byl 6500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[2]

Reference

editovat
  1. a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 307. (anglicky) 
  2. a b EDGAR QUINET armoured cruisers (1911) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 49. 

Literatura

editovat
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat