Třída Duguay-Trouin

Třída Duguay-Trouin byla třída lehkých křižníků francouzského námořnictva. Skládala se ze tří jednotek, které byly ve službě v letech 1926–1952. Dva křižníky byly zničeny za druhé světové války. Hlavním nedostatkem těchto plavidel byla téměř neexistující pancéřová ochrana.

Třída Duguay-Trouin
Duguay-Trouin
Obecné informace
Uživatel	Francouzské námořnictvo
Typ	lehký křižník
Lodě	3
Zahájení stavby	1922
Spuštění na vodu	1923–1924
Uvedení do služby	1926
Osud	2 potopeny 1 vyřazen
Nástupce	Jeanne d'Arc
Technické údaje
Výtlak	7249 tn (standardní) 9350 tn (plný)
Délka	181,6 m
Šířka	17,2 m
Pohon	4 turbínová soustrojí 6 kotlů 100 000 hp
Rychlost	33 uzlů
Posádka	578
Výzbroj	8× 155 mm (2×2) 4× 75 mm (4×1) 4× 13,2 mm 12× 550mm torpédomet (4×3)
Pancíř	paluba 38,1 mm, věže 25,4 mm
Letadla	1× katapult

Stavba

Celkem byly v letech 1922–1926 postaveny tři křižníky této třídy. Dva postavila loděnice Arsenal de Brest a třetí Arsenal de Lorient.

Jednotky třídy Duguay-Trouin:

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Duguay-Trouin	1922	14. srpna 1923	19. září 1926	Po válce využíván jako depotní loď. Roku 1952 byl vyřazen a sešrotován.
Lamotte-Piquet	1923	21. března 1924	1. září 1926	Dne 12. ledna 1945 byl v Cam Ranh potopen americkými palubními letadly.
Primauguet	1923	21. května 1924	1. září 1926	Dne 8. listopadu 1942 byl potopen při pokusu o napadení amerického výsadku v Casablance.

Konstrukce

Schéma křižníku třídy Duguay-Trouin

Křižník byl vyzbrojen osmi 155mm kanóny ve dvoudělových věžéch, čtyřmi 75mm kanóny, čtyřmi 13,2mm kulomety a čtyřmi trojhlavňovými 533mm torpédomety. Nesl katapult pro průzkumný hydroplán. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a čtyři parní turbíny o výkonu 100 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 4500 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.

Služba

Schéma křižníku třídy Duguay-Trouin

Všechna tři plavidla bojovala v druhé světové válce. Duguay-Trouin zůstal po francouzské kapitulaci v Alexandrii, kde byl po dohodě s Brity odzbrojen a internován. Po zániku vichistické Francie se 30. května 1943 vrátil na stranu spojenců, byl reaktivován a modernizován. Poté bojoval v silách Svobodných Francouzů. Po válce byl používán jako plovoucí skladiště a v roce 1952 sešrotován.

Naopak Lamotte-Piquet byl v době francouzské kapitulace ve Francouzské Indočíně. Thajské územní požadavky vůči Vichistické Francii vedly až k ozbrojeným střetům. Lamotte-Piquet byl vlajkovou lodí improvizované eskadry francouzských plavidel, která se v bitvě u Ko Čangu střetla s Thajským námořnictvem a připravila ho o dvě nejcennější jednotky – lodě pobřežní obrany Sri Ajudhja a Thonburi a navíc tři torpédovky. Později byl na nátlak Japonska internován a na konci války ho zničilo americké letectvo.

Primauguet zůstal po porážce Francie v roce 1940 věrný kolaborantské vládě ve Vichy a kotvil v Casablance (největší francouzskou lodí v přístavu byla nedokončená bitevní loď Jean Bart). Když spojenci 8. listopadu 1942 začali Operaci Torch – vylodění v Severní Africe, byla Casablanca jedním z míst určených pro výsadek. Vichistické námořnictvo se pokusilo vylodění bránit a na moře proto vyplul Primauguet, šest torpédoborců a osm ponorek. Primauguet poté rozstřílela a potopila americká bitevní loď USS Massachusetts.

Odkazy

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Související články

• Seznam francouzských křižníků

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Duguay-Trouin na Wikimedia Commons

Portály: Loďstvo