Třída Colorado

třída amerických bitevních lodí

Třída Colorado byla třída bitevních lodí US Navy, které se účastnily druhé světové války. Z plánovaných jednotek USS Colorado, USS Maryland, USS West Virginia a USS Washington, byly dokončeny pouze první tři. Byly to typické americké bitevní lodě té doby – robustní, silně vyzbrojené, dobře pancéřované, ale relativně pomalé.[2]

Třída Colorado
USS Maryland
USS Maryland
Obecné informace
UživatelVlajka USA US Navy
Typbitevní loď
LoděColorado
Maryland
Washington
West Virginia
Předchůdcetřída Tennessee
Nástupcetřída North Carolina
Technické údaje
Výtlak32 600 t[1]
Délka190,2 m
Šířka29,7 m
Ponor9,3 m
Pohon27 585 kW
Rychlost21 uzlů
Dosah10 000 nám. mil
Posádka1 407
Výzbroj(po dokončení):[1]
8× 406 mm (4×2)
14× 127 mm (14×1)
4× 76 mm
2× torpédomet
Pancířpaluba 76 mm
boky až 406 mm
věže 406 mm[1]

West VirginiaMaryland se nacházely v Pearl Harboru při japonském útoku. První loď byla potopena a po vyzvednutí výrazně modernizována, druhá byla poškozena. I MarylandColorado byly za války, byť v menším rozsahu, modernizovány. Všechny tři lodě pak operovaly v Tichomoří, zejména při podpoře obojživelných operací. MarylandWest Virginia bojovaly v posledním střetnutí bitevních lodí v bitvě v úžině Surigao. Po válce lodi strávily řadu let v rezervě a na konci 50. let byly prodány k sešrotování.

 
Trup USS Washington ještě před spuštěním na vodu, přibližně rok 1921

Všechny čtyři lodě byly Kongresem objednány v roce 1916 (pro rozpočtový rok 1917) a jejich stavba byla součástí rozsáhlého programu, který měl Americké námořnictvo posílit o 10 bitevních lodí a šest bitevních křižníků.[3] Stavba probíhala v loděnicích na východním pobřeží USA, jejich stavbu ale zdržela první světová válka a tak byly spuštěny na vodu teprve v letech 19201921 a dokončeny v letech 1921–1923.[2] Byly to poslední americké bitevní lodě, které byly dokončeny před Washingtonskou konferencí. Na konferenci se USA zavázaly k sešrotování 11 bitevních lodí a bitevních křižníků k nimž patřil i Washington (další dvě lodě byly přestavěny na letadlové)[4] – její trup byl v roce 1924 prodán k sešrotování. Konference také na řadu let utlumila stavbu lodí této kategorie takže nová třída North Carolina na ně navázala bezmála o dvacet let později.

Konstrukce

editovat

Třída Colorado konstrukčně navázala na předchozí třídu Tennessee, změnila se však její výzbroj. Čtrnáctipalcové kanóny použité u třídy Tennessee nahradily kanóny šestnáctipalcové (406 mm). Těch lodě nesly osm kusů ve čtyřech dvoudělových věžích. Sekundární výzbroj tvořily 127mm kanóny, umístěné v kasematech. Modernizace, provedená ve 30. letech se omezila pouze na posílení protiletadlové výzbroje a vylepšení systému řízení palby.[2]

Operační nasazení

editovat
 
West Virginia po útoku na Pearl Harbor

MarylandWest Virginia zastihl japonský útok dne 7. prosince 1941 na základnu Pearl Harbor. West Virginia byla při náletu potopena, po vyzvednutí byla výrazně modernizována a od svých sesterských lodí se pak vizuálně lišila. Byl u ní rozšířen trup, oba mřížové stěžně byly demontovány a nástavba upravena. Dvojici komínů nahradil jeden. Instalován byl dále nový systém řízení palby, byla zesílena protiletadlová výzbroj a původní 127mm kanóny v kasematech nahradilo šestnáct 127mm kanónů v osmi dvoudělových věžích.

Poškozený Maryland byl opraven a prošel podobnou modernizací jako Colorado – zejména šlo o vylepšení protitorpédové ochrany a protiletadlové výzbroje (až čtyřicet kusů 40mm kanónů a padesát kusů ráže 20 mm). Dále z nich byl odstraněn zadní stožár a z dělových věží demontovány katapulty.

Všechny tři jednotky po modernizaci sloužily zejména při podpoře spojeneckých obojživelných operací v Pacifiku. MarylandWest Virginia také bojovaly v historicky posledním střetnutí bitevních lodí – bitvě v úžině Surigao dne 25. října 1944, ve které byl zničen Nišimurův Jižní svaz, skládající se z bitevních lodí Jamaširo, Fusó, těžkého křižníku Mogami a torpédoborců Mičišio, Asagumo, JamagumoŠigure.

Poválečná služba

editovat
 
Maryland v roce 1945

Všechny tři jednotky se dočkaly konce války. Krátce poté byly převedeny do rezervy, ve které zůstaly do roku 1959, kdy byly prodány k sešrotování.[2]

Reference

editovat
  1. a b c HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 38–39. [Dále jen Hynek, Klučina, Škňouřil (1988)]
  2. a b c d Colorado Class (BB-45 through BB-48), 1917 Building Program [online]. NAVAL HISTORICAL CENTER, rev. 2000-06-18 [cit. 2009-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-04-06. (anglicky) 
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři 5. díl - rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 206. [Dále jen Hrbek (2002)]
  4. Hrbek (2002), s. 210.

Literatura

editovat
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři 5. díl - rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 342. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat