Svinaře (zámek)
Zámek ve Svinařích, malé obci v okrese Beroun, je barokní stavba z druhé poloviny 18. století. Součástí zámeckého areálu je rozsáhlý park a hospodářský dvůr s dalšími budovami. Zámek, sýpka a park jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.[1] Po letech chátrání prochází areál od roku 2003 rekonstrukcí.
| Zámek Svinaře | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Stavebník | Antonín Maschek z Maasburgu |
| Další majitelé | Bachofenové, Kahlerové |
| Současný majitel | Jiří Nosek |
| Poloha | |
| Adresa | Svinaře,  Česko |
| Ulice | K Zámku |
| Souřadnice | 49°53′36,59″ s. š., 14°10′59,96″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38784/2-388 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatNa místě zámku původně stála zemanská tvrz, snad již ve 14. století. Patřila pánům ze Svinař, ale majitelé většinou sídlili jinde a tvrz nepoužívaná k bydlení zpustla v 16. století. Zámek nechal postavit roku 1766 Antonín Maschek z Maasburgu – zároveň se zámkem vznikl i zámecký park. V držení tohoto rodu zůstaly Svinaře do roku 1815. Během 19. století se zde vystřídalo více majitelů (Jan Nádherný, Antonín Jan Oppelt, manželé Brožovi).
V letech 1863–1900 patřil velkostatek Svinaře s hospodářskými dvory Lhotka a Halouny Bachofenům z Echtu.[2]Klemens Bachofen (1819–1886) dal zámek stavebně upravit a spolu s bratrem Karlem Adolfem podnikal v cukrovarnictví.[3] Po jeho smrti zdědila panství vdova Malvína († 1893), jejich svobodný syn, JUDr. Karel Bachofen (1854-1909)[4]je asi po roce 1900 prodal.
Max Kahler, majitel zámku po roce 1900, byl významný podnikatel v cukrovarnictví, také zastával funkci ředitele České banky Union nebo prezidenta Pražské burzy; v roce 1911 byl povýšen do rytířského stavu (Ritter von Kahler).[5] V roce 1921 bylo Kahlerům svinařské zboží zabaveno v rámci pozemkové reformy, ale v roce 1925 jim bylo opět vráceno. Jeden z Maxových synů, Eugen von Kahler, byl expresionistický malíř, mezi jehož přátele, kteří za ním do Svinař jezdili, patřili např. Max Brod, Franz Werfel či Willi Nowak.[6]
Zámek zůstal ve vlastnictví židovské rodiny Kahlerů do druhé světové války, kdy museli před nacisty uprchnout; zámek převzalo gestapo. V roce 1945 přešel do národní správy, v roce 1950 byl přidělen podniku Cementárny Beroun. Zámecká budova byla upravena na byty, hospodářské budovy využívalo zemědělské družstvo a později státní statek, objekty nebyly udržovány a chátraly. V roce 1990 byl zámek převeden na soukromou společnost Reality s.r.o., devastace však pokračovala. Zámek, který je od roku 1965 kulturní památkou, se dostal na seznam ohrožených památek. V roce 2003 koupil areál Jiří Nosek, jehož rod hospodařil ve Svinařích již od 17. století, a zahájil postupnou rekonstrukci.[6]
Nový majitel vyčistil a dále upravuje park. Jeden čas v parku fungovala zahradně-důlní železnice (s důlními vozíky). V letech 2004-2013 se vždy v červnu v parku konala setkání kovářů a příbuzných řemesel nazvaná Svinařské řetězení[7], poté byla akce přesunuta do nedaleké Litně[8] a dostala název "Kováři v Litni". S postupující rekonstrukcí se rozšiřuje využití dalších prostor zámku i ke kulturním a společenským akcím. Bylo otevřeno bistro a kavárna, galerie zřízená v bývalé sýpce hostila v létě 2018 výstavu „Keltská svatba a jiné vzpomínky“. U příležitosti zahájení této výstavy zde 4. srpna 2018 proběhla oslava keltského svátku Lughnasadhu. Zámek se nabízí i k pořádání svatebních obřadů a firemních akcí.[9]
Architektura
editovatPůvodní zámek byl jednoduchá patrová budova se středním rizalitem. Z doby založení zámku pochází polygonální věžička s korouhví s nápisem „AMV 1766“ zakončující střechu. Koncem 19. století rozšířili tehdejší majitelé zámek na jižní straně a přistavěli na severu provozní budovu. Z této doby pochází současná fasáda zámku a arkýř na jihozápadním nároží, který rovněž zdobí korouhev, tentokrát s nápisem „BvE 1890“. Do zámku se vchází z obdélného dvora, který obklopují hospodářské budovy. Východně navazuje další hospodářský dvůr. Nad hlavním vchodem do zámku je erb Maschků z Maasburgu. Do severní budovy se dá vstoupit z parku dvěma oblouky arkády. Nad arkádou se nachází erb rodiny Bachofenů.[6][10]
Poblíž vstupu do zámeckého areálu stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Dnes jde o kopii, autorem původní sochy byl významný sochař Václav Prachner.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-11-14]. Identifikátor záznamu 150787 : zámek Svinaře. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ TITTL Hynek, Schematismus velkostatků v Království českém. Praha 1894, s. 45
- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá Krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha 2010, s.19.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
- ↑ Kahler (1911) | Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii. www.novanobilitas.eu [online]. [cit. 2018-11-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c ZÁMEK SVINAŘE. Historie. www.svinare.com [online]. [cit. 2018-11-14]. Dostupné online.
- ↑ Dvořák, Otomar a Holečková, Marie. Tajemná místa Berounska. 1. vyd. Beroun: Nakladatelství MH, 2013. 157 s. ISBN 978-80-86720-64-7.
- ↑ Svinaře letos nebudou řetězit, akce se přesouvá | Zpravodajství - iDobnet. idobnet.cz [online]. [cit. 2018-11-14]. Dostupné online.
- ↑ ZÁMEK SVINAŘE. www.svinare.com [online]. [cit. 2018-11-14]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog - 1000150787 - zámek. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2018-11-14]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Svinaře na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
