Svaz slezských katolíků v Československé republice

Svaz slezských katolíků v Československé republice (polsky Związek Śląskich Katolików w Republice Czechosłowackiej, stručněji Svaz slezských katolíků, Związek Śląskich Katolików) byla politická strana na území prvorepublikového Československa, která reprezentovala část polské národnostní menšiny.

Dějiny

editovat

Navazovala na dřívější politickou organizaci polské menšiny v Slezsku z dob Rakouska-Uherska. Byla založena 30. září 1920 z popudu Leona Wolfa. Před parlamentními volbami v roce 1925 vytvořila koalici Polský lidový a dělnický svaz, ve kterém se spojilo několik polských menšinových stran. Kromě Svazu slezských katolíků v Československé republice ještě Polská lidová strana, Polská socialistická dělnická strana a Slezská lidová strana. Leon Wolf pak usedl v parlamentu, zatímco předsedou Svazu slezských katolíků se stal Paweł Lipka. Mezi další předáky patřili Karol Junga, Franciszek Maroń či Rudolf Płoszek.[1]

V zemských volbách roku 1928 kandidovala strana opět v rámci širší polské koalice, nyní ovšem již bez socialistů, zato s Židovskou stranou. Stejná konstelace pak byla použita při parlamentních volbách v roce 1929, kdy polská část získala dva mandáty v parlamentu (Svaz slezských katolíků ale zůstal bez mandátu). Během 30. let 20. století se strana jako odraz prohlubujícího se zahraničněpolitického odcizování mezi Československem a Polskem, radikalizovala. Donutila v rámci dohadování v polské koalici poslance Jana Buzka, aby už nadále nebyl hospitantem v poslaneckém klubu Československé sociálně demokratické strany dělnické. V parlamentních volbách v roce 1935 Svaz slezských katolíků a další polské strany kandidovaly za Autonomistický blok, jehož vznik iniciovala Hlinkova slovenská ľudová strana. V březnu 1938 pak Svaz slezských katolíků inicioval sloučení převážné části polského politického spektra do nového politického bloku nazvaného Svaz Poláků v Československu.[2] 8. září 1938 byl Leon Wolf přítomen na koordinačním setkání mezi polskou menšinou, představiteli slovenských autonomistů a Sudetoněmeckou stranou. Výsledkem jednání byla rezoluce s polskými požadavky na autonomii, předložená Runcimanově misi.[3]

Reference

editovat
  1. Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 943–948. Dále jen: Politické strany. 
  2. Politické strany. 943-948
  3. Klimek, A.: Velké dějiny zemí Koruny české, Svazek XIV. 1929-1938. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-425-5. S. 618.