Světový svaz bratrství

Světový svaz bratrství (anglicky: World Brotherhood Federation) byla mezinárodní křesťanská organizace existující v letech 1896 až 1938. Charakteristikou hnutí byla mezidenominační křesťanská a spolupráce nad rámec církví, se zaměřením na univerzální křesťanské a v důsledku všelidské bratrství.

Světový svaz bratrství
Motto	Jeden jest Mistr váš, totiž Kristus, vy pak všichni bratři jste.
Vznik	1896
Zánik	1938
Účel	ekumenismus
Sídlo	Londýn, Spojené království
Prezident	William Ward John Clifford
Hlavní orgán	The World Brotherhood The Outlook
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik organizace

City Temple v Londýně, kde v roce 1906 vznikla Národní rada Bratrského hnutí

Základy původní organizace vznikly v roce 1896, když několik křesťanských protestantských teologů v čelem s bývalým finančníkem Williamem Wardem založilo mezinárodní křesťanské hnutí založené na ekumenické spolupráci, které pojmenovali jako Bratrské hnutí (anglicky: Brotherhood Movement). Aktivity organizace se původně soustřeďovaly především na země Britského impéria a postupně vznikaly její národní organizace. V roce 1906 byla založena Národní rada Bratrského hnutí ve Velké Británii. V roce 1912 pak byla založena Národní rada bratrství v Kanadě. V roce 1914 bylo v americkém Buffalu rozhodnuto vytvořit celosvětovou organizaci, kvůli světové válce bylo však toto rozhodnutí odloženo. V roce 1919 vznikla již institucionalizovaná celosvětová organizace hnutí s názvem Světový svaz bratrství. První kongres 13. až 17. září 1919 v Londýně vyhlásil duchovní stav světa jako „poničené bratrství lidstva“ v důsledku zabíjení a válečné nenávisti z proběhlé první světové války. Na to navázal program mírového budovaní světa. Prezidentem svazu byl poté jmenován britský baptistický nonkonformní kněz John Clifford.

Ideová základna

Hnutí stálo na interdenominačním principu, členem se mohl stát člen jakékoli křesťanské církve, tak i křesťansky smýšlející člen mimo jakoukoli církev. Primárně bylo založeno jako organizace pro muže i ženy, kteří pravidelně nenavštěvovali žádnou bohoslužbu. Dle zakladatele Warda bylo i pro takzvané křesťanské agnostiky. Fakticky však hnutí stálo na základech protestantismu, ač v jeho řadách byli i zástupci ango-katolicismu v rámci anglikánství, tak i někteří katolíci. Cílem úsilí svazu bylo teoretické království nebeské lidských srdcí, jehož zhmotněním mělo být lidské bratrství. Náboženská internacionála čerpající z humanismu hodlala v novém kosmopolitním duchu navázat styky s lidmi všech světových vyznání. Nedílnou součástí organizování bratrské společnosti byla pro svaz demokracie, která byla důsledně uplatňována i v organizační struktuře. Jedním z hlavních údělů organizace bylo povzbuzení rozvoje vzdělání v oboru společenských věd. Vznik organizace Světového svazu bratrství v roce 1919 byl úzce spojen se vznikem struktur Společnosti národů.

Organizace a činnost

V čele organizace stál od roku 1919 celosvětový výkonný výbor se sídlem v Londýně. Rozšířené vedení bylo složeno z mezinárodní rady, která zastupovala jednotlivé národní rady a výkonného výboru v čele s prezidentem. Výbor byl volen na kongresech zástupci jednotlivých národních rad a dalších organizací z jednotlivých zemí. Struktury organizace se postupně staly prestižní záležitostí světové diplomacie. Organizace byla v Británii úzce spojena předními politickými kruhy, které byly založeny především na spolupráci anglikánské církve s dalšími protestantskými církvemi a společnostmi. V organizaci působili zástupci všech významných britských politických stran. V Londýně jakožto v sídle Sjednocené Veliké Lóže Anglie byl svaz částečně navázán také na společenské struktury svobodného zednářství. Vlivný hlas v organizaci měl osobní přítel zakladatele Williama Warda britský premiér David Lloyd George za Liberální stranu. V rámci organizace působily nejrůznější obory lidské činnosti, mezi nimi např. humanitární pomoc. V průběhu první světové války hnutí pořádalo pomoc pro civilisty a sirotky ve válčícím Srbsku a Belgii. Další humanitární činnost probíhala také v Egyptě.

Československé zastoupení

V Československu členstvo zahrnovalo členy a zástupce Českobratrské církve evangelické, Evangelické církve augsburského vyznání na Slovensku, Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Církve československé, Bratrské jednoty Chelčického (baptistů), Metodistické mise v Československu, Jednoty českobratrské, Kostnické jednoty, Mírové jednoty Jindřišky Wurmové, členy YMCA a další. V republice byla jedna z nejsilnějších národních organizací svazu v regionu střední a východní Evropy, což v důsledku demonstrovaly celosvětové kongresy v Praze v letech 1921 a 1926.

27. až 30. srpna 1921 se v Praze konal třetí světový kongres svazu. Místem hlavního sněmu byl Obecní dům v Praze. Mimo jiné tam byl přednesen pozdravný vzkaz prezidenta T. G. Masaryka, Alice Masarykové a dalších osobností. Důraz byl položen na místní českou tradici bratrství, nikoliv čistě v církevní tradici, ale například také v sokolském hnutí. Slavnostní shromáždění s táborem lidu proběhlo u pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. 12. až 14. září 1926 se v Praze konal pátý kongres svazu. Ve veřejném životě místní kongresy i celý svaz kritizovaly místní struktury římskokatolické církve jako příliš modernistní a jejich církvi nepřátelský. Na půdě politiky zároveň svaz kritizovala také Komunistická strana Československa, která odsuzovala jeho náboženský a liberálně-kosmopolitní základ.

Členem svazu byl také Edvard Beneš, který působil v určité období jako místopředseda celosvětového výkonného výboru. Jeho křesťanské postoje si prošly složitým vývojem. Přes jeho ministrování v kostele v dětství, přes jeho radikální proticírkevní postoje v mládí ve spolupráci s antiklerikálním hnutím Volná myšlenka až po jeho novou víru ovlivněnou anglikánskou církví. Formálně řady katolické církve nikdy neopustil, ačkoliv se v roce 1927 stal svobodným zednářem, když v Praze vstoupil do zednářské lóže Komenský, za což mu hrozila exkomunikace z církve. Ač se pokládal za katolíka, již od jeho formativního pobytu v Anglii v roce 1907, kde navázal styky s Anglikánskou církví, měl blíže k širšímu pojetí racionalistického křesťanství, blízkému protestantství. Díky jeho spolupráci s T. G. Masarykem vždy zdůrazňoval českou křesťanskou cestu Jana Husa a Komenského. Spojení tohoto typu české Masarykovské zbožnosti s diplomatickým světovým rozměrem, jaký reprezentovaly do roku 1938 struktury Společnosti národů, viděl možnost pro rozvoj této národní duchovní tradice právě v humanitním a mezidenominačním rozměru Světového svazu bratrství.

Zánik a odkaz

Svaz fakticky zanikl v roce 1938, společně se zánikem struktur úzce provázané Společnosti národů v Ženevě. To bylo vnímáno jako konec „ducha Ženevy“ meziválečného období. Na svaz v roce 1948 částečně navázala čistě ekumenická Světová rada církví, která své sídlo umístila na ženevské předměstí Le Grand-Saconnex. V roce 1950 v sídle UNESCO v Ženevě z popudu americké Národní konference Křesťanů a Židů, dnešní Národní konference pro komunitu a spravedlnost, byla založena organizace Fraternité mondiale (anglicky: World Brotherhood), která se zaměřuje na podobné ideály.

Kongresy

• 1919: Londýn
• 1920: Washington, D.C.
• 1921: Praha
• 1923: Toronto
• 1926: Praha

Odkazy

Reference

Portály: Křesťanství