Světelné záření atmosféry
Světelné záření atmosféry (anglicky Airglow nebo Nightglow) je stěží vnímatelné záření noční oblohy. Tento jev byl objeven v roce 1868 Andersem Ångströmem. V zemské atmosféře toto záření vyvolávají různé procesy probíhající ve vrchních vrstvách atmosféry jako např. rekombinace iontů kyslíku a dusíku, které byly ionizovány během dne ultrafialovým zářením nebo luminiscence způsobená kosmickým zářením.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2b/Nightglow1976.jpg/220px-Nightglow1976.jpg)
Světelné záření atmosféry je během dne nepozorovatelné, protože je přezářeno slunečním zářením. Airglow má však vliv na kvalitu snímků při širokoúhlém fotografování objektů noční oblohy.[1] V noci jej lze vidět pouhým okem pouze při světelném znečištění stupně B2 (skutečně tmavá obloha) nebo B1 (přírodně tmavá obloha). B2 se v Česku vyskytuje výjimečně v nejodlehlejších oblastech Šumavy a B1 už vůbec.
23. září 2009 byla vypuštěna švýcarská družice SwissCube, která má za úkol toto záření sledovat.[2]
Slabé světelné záření atmosféry bylo také pozorováno v atmosféře Jupiterova měsíce Ganymeda.[3]
Reference
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Světelné záření atmosféry na Wikimedia Commons